𝖶𝖾 𝗅𝗂𝗏𝖾 𝖿𝗈𝗋 𝖾𝖺𝖼𝗁 𝗈𝗍𝗁𝖾𝗋 | ᴅʀᴀᴍɪᴏɴᴇ ✔

𝟑𝟐. ᴋᴀᴘɪᴛᴏʟᴀ

„Musím najít ty viteály. Slíbil jsem to Brumbálovi," řekl Harry druhý den. Myšlenkami byl mimo, zíral do dálky z Astronomické věže a přejížděl palcem po medailonu Salazara Zmijozela. Hermiona frustrovaně objala ruce kolem sebe a podívala se na Rona, aby něco řekl, jenže neřekl. Nečekané...byl to přece Ron.

„Harry, ty jsi vážně trouba, víš to? My ti pomůžeme, že jo, Rone."

Zrzek rychle zamrkal a polkl, když si všimnul Hermionina vražedného pohledu.

„Jo, jasně, že jo, přesně, jak říká Hermiona," vysoukal ze sebe bleskem a brunetka nad tím protočila panenky.

„Hm, když myslíte. Bude to nebezpečné," varoval je ještě Harry, ale Hermiona krátce rozmáchla rukama a popošla k němu. 

„Já vím, že bude. Jenomže ti chci pomoct, Harry. Jsme v tom všichni spolu, přátelé si pomáhají, ne?"

„To je fakt," podotkl Ronald. Harry se poškrábal na hlavě a nakonec zakýval hlavou. Brunetka se slabě pousmála a také se podívala z věže do dálky. Daleko za těmi horami a loukami byl Draco. Nemohla ho dostat z hlavy. Bála se, že je mrtvý, že ho už nikdy neobejme. Rychlým mrkáním zahnala slzu, jež se jí nemilosrdně drala z oka.

„Tak na co čekáme, jdeme ne?" pronesl Ron hrdinsky a vypnul hruď. Harrymu se pomalu rýsoval na rtech úsměv a Hermiona se i přes svůj smutek uchechtla.

„Jdeme," přitakal Harry, chytl Hermionu za ruku a řítil se s ní dolů ze schodů. Ron byl těsně za nimi, a když sešli úplně dolů, hlasitě zafuněl.

„Počkat," zarazil se Harry, „nechce to nějaký plán?" Ron se vševědoucky podíval na Hermionu, která se koukla do země a dělala, že si toho pohledu nevšimla.

„Hermiona je tady odborník na nápady," řekl. Harry přikývl a jeho oči spočinuly na tváři hnědovlasé dívky.

„Taky bys mohl jednou něco chytrého vymyslet, Ronalde. Neznamená, že když vymýšlím vždycky všechno já, tak ty si tu palici namáhat nemusíš," podotkla kousavě.

Ron se zamračil, olízl si rty a krátce šlehl očima ke stropu.

„No...můžeme jít třeba do Doupěte a něco vymyslet," navrhl.

Hermiona si založila ruce v bok a naštvaně se na Ronalda zadívala.

„Tak zaprvé, na tohle nemáme čas. Zadruhé, půjdeme na kolej, sbalíme si nejpotřebnější věci a vyrazíme. Musíme sebou hodit, jestli chceme ty viteály zničit."

„Takže navrhuješ prostě nikomu nic neříkat?" zeptal se Harry docela překvapeně. Hermiona zakývala hlavou a razila si cestu na kolej. Neobtěžovala se na kluky ani otáčet a dovolila si na chvíli zahnat myšlenky na Draca. Koneckonců, dělala to všechno i pro ně dva...

****

„Tohle místo je šílený, nechápu, proč tu vůbec jsem" brblal Ron cestou hustým lesem. Hermiona mlčela a pořádně se rozhlédala kolem sebe. Celkově měla ze všeho špatný pocit. Něco ji na tom místě děsilo. Do toho bylo mezi trojicí zvláštní dusno. Hermiona věděla, že to bylo kvůli medailonu Salazara Zmijozela, co nosil Ronald na krku.

„Nemusel jsi tu být, víš," odsekl Harry a s napřaženou hůlkou sledoval okolí jako Hermiona.

„O co ti jako jde, Pottere! Myslíš si, že jsi tu vůdce, hm!? Jsi nicka! Nic jiného, než malý spratek, co přišel o rodinu!" zakřičel přes celý les a ozvěna jeho hlasu vystrašila ptáky, kteří se naráz rozletěly z větví do oblak. Hermiona polkla a rychle zkontrolovala pohledem Harryho. Vařila se v něm krev a pěsti měl zaťaté. Snažila se ho uklidnit, a tak mu položila dlaň na rameno.