Sbalila si všechny věci a šla. Byla už velice unavená, ale štěstí ji nepřálo. Začalo pršet, schovala se pod strom, kde přečkala do rána. Ráno se rozlámaná vydala na cestu. Šla celý den a v nedaleké vesnici našla hostinec, kde přečkala do rána.
Hostinská i hostinský byli velice zvědavý, proč se tak mladá pohledná dívka toulá po světě. Charlotta začala vyprávět svůj příběh: „Po smrti rodičů, to už je pár let zpátky se mě ujala hraběnka ze Swoodstonu. Dělala jsem jí služku na jejím panství, ale zamilovala jsem se do jejího syna. A on se zamiloval do mě, ale hraběnka nechtěla, abychom byli spolu. Když jsme s Adrianem políbili, akorát vešla do pokoje, odtáhla mě do mé komnaty a dala mi kázání. Dostala jsem ještě druhou šanci, ale naše láska byla silnější než hraběnčino nenávistné kázání, a proto jsem se s Adrianem sešla. Hraběnka to zjistila a vyhodila mě."
Oba zaraženě poslouchali, ale jeden místních opilců prolomil ticho: „To víš, holčičko. Hraběnka si na svého synáčka dává velký pozor." Charlotta, ale ve svém příběhu pokračovala: „Jednou mě Adrian pobízel, abych si sedla k nim a dala si čaj, ale hraběnce se to nelíbilo a tak jsem odešla. Jen letmým uchem jsem slyšela hraběnku, jak Adrianovi říká, že jsem jeho sestra." Hostinská div nespadla ze židle a snažila se opravit své chyby. Charlotta ji uklidnila, aby se k ní nechovala jako k urozené.
Mezitím co Charlotta vyprávěla svůj příběh, Adrian zjistil, že Charlotta je pryč. Adrian vtrhl do komnaty hraběnky. „Matko, kde je Charlotta? Nemohu ji nikde najít." Hraběnka se otočila od okna a až moc přívětivým hlasem mu sdělila, že ví všechno o něm a o Charlottě a proto jí nehodila. Adrian se sebral a odjel Charlottu hledat.
Nikdo neví, že je Charlotta v hostinci. A doufá, že to tak zůstane. I když by chtěla Adriana vidět, byla by ráda, kdyby ji nehledal a její odchod zůstal v tajnosti, a Charlotta na něj mohla v klidu zapomenout. Zdálo se, že na Adriana zapomíná, byla šťastná. Každým dnem její zlomené srdce bolelo víc a víc. Nedávalo to smysl. Opravdu Jakoba natolik miluje, že nemůže bez něj být nebo je to jen chvilkové pobláznění v její hlavě? Je toto opravdu možné? Nedokázala nalézt odpovědět na tolik otázek.
Krásný den, pomyslela si, když viděla zlatavé slunce na obloze. „Dobré ráno." pozdravila ji a položila jí snídani na stůl. „Dobré ráno." Odpověděla Charlotta. Hostinská chvíli váhala, ale poté sebrala odvahu a zeptala se Charlotty, zda by jí nešla pomoct do kuchyně. Charlotta váhala, ale nakonec přikývla. „počkejte na mě na schodech" poprosila hostinskou, když byla u dveří. Ta pouze přikývla a Charlotta se šla rychle obléct, aby hostinská nečekala dlouho. Seběhly schody a přešly do kuchyně.
Odpoledne vůbec nestíhala, hostinec byl plný. Večer tam bylo už méně lidí a tak jí hostinská řekla, že si může jít odpočinout. Ještě umyla nádobí a šla si lehnout. Jelikož bylo ještě brzy, vzala si knížku ze šuplíku.
Ráno ji probudily divné zvuky. Otevřela oči, a rozhlédla se po pokoji. Její pohled se zastavil u okna. Pršelo. Opravdu krásné ráno pomyslela si a vstala z postele, oblékla se, a odešla dolů do kuchyně. „Dobré ráno." Usmála se na ní hostinská. „moc dobré ne. Prší." Odpověděla Charlotta otráveným hlasem. Hostinská se jen zasmála a dále pokračovala v připravování jídla. Když do hostince začali přicházet hosté, Charlotta si vzala zástěru a šla obsluhovat.
Zatímco se Charlotta zabavovala prací, aby zapomněla na Adriana, Adrian na Charlottu nemohl přestat myslet. Strašně ho bolelo, že nemůže Johanu hledat a musí být na zámku a vybírat nevěstu. Hraběnka byla velice ráda, že je Charlotta pryč a Adrian se musel soustředit na své povinnosti.
Dnes je den kdy si Adrian vybere 4 nejlepší dívky. Tradičně se pořádal ples, na který se dívky měli připravit. Všechny dívky měli specifickou povahu a právě díky plesu a daným šatům, měl Adrian zjistit, která dívka se hodí k vládnutí.
Angelika si vzala světle fialové šaty s krátkým rukávkem a doplnila květinovou čelenkou stejné barvy. Elisa zvolila jedny z nejkrásnějších šatů, co kdy hraběnka viděla, byli bílé s červenými i růžovými květy růží. Viktoria zvolila vážné tmavě modré šaty zdobené růžovými ozdoby. Margareta zvolila jednoduché Fialovo-bílé šaty s listovým vzorem zdobené skvrny téže barvy.
Adrian nemohl na Charlottu přestat myslet. Dokonce i v průběhu večera na ni myslel. Po plese Adrian odjel Charlottu hledat, stále neztrácel naději, že je někde blízko něho.
