Protože uvnitř jsi odporný jako já [Batjokes FF cz]

Clown with no identity

Extáze,... po protrpěných nekonečných minutách únavného vzpomínání na včerejší večer jsem uviděl jasný obraz tváře. Obličeje schovaného pod nánosem bílé barvy, těžkých černých kruhů kolem očí a krvavě rudé pokrývající nesouměrně vyryté jizvy od koutků úst. Ta jediná vzpomínka mě dovedla k prozření. To znamená, že Gothamská hrozba a postrach všech mafiánů teď podstupuje rehabilitaci na mém gauči? Alfréd se vypařil a důkaz, že tu byl už obstarával jen prázdný šálek na konferenčním stolku. Stále jsem dělal tu samou chybu. Nechával prázdné hrníčky stát bez talířku na nábytku. "Ach ano, Wayne, dělá to obtisky a ty se nedají jen tak vydrhnout!" zahuhlal jsem ironicky a pootočil hlavu směrem k proskleným přepážkám.

"Vysvětlíte mi, jak se polomrtvý klaun dostal do vašeho auta?" řekl tiše rozumným hlasem. Alfréd byl na momenty překvapení rozený talent, hlavně když jsem vytržení z koloběhu myšlenek doslova nepotřeboval. "V Arkhamu už na něj čekají, tady není jeho místo," odpověděl jsem jednoznačně a poškrábal se na krku. Alfréd se zamračil, jak už mnohokrát, když mě lovil z nesnází. Jeho prošedivělé obočí se zkroutilo v nátlaku negativních emocí. "Takhle riskovat nemůžete, pane Wayne. Teď si nesmíte dovolit být prozrazen, co zbytek vašeho křehkého soukromí?" "Patří za mříže, nehodlám si ho tu nechávat jako rohožku před vstupní halou. Jestli mi opravdu chcete pomoct, zavolejte do Arkhamu, tam pro něj už místo najdou."

"Povězte mi, co vás skutečně trápí, pane Wayne," řekl znovu pokládaje pod hrnek Gothamské noviny. Inkoust s intenzivně roztékal pod vlhkým spodkem šálku. "Mé svědomí rozhodně není čišté, ale není to důvod k trápení. Jsem na tom lépe než dřív a můj dlouholetý přítel mi to nepřeje?" Zasmál jsem se, ale v duchu se stěny mé upřímnosti hroutily v prach. Alfred zvážněl ještě víc. Zatvářil se jako prodavačka v supermarketu po týdenní šichtě. Situace, která se blížila každým slovem více vybuchnutí se mi rozhodně nezamlouvala. Schylovalo se k dešti, venku se výrazně zatáhlo. Obloha potemněla a naplnila místnost nepříjemným oparem. Dusno vládlo místností, za jejíž zdí v klidu oddychoval vzteklý pes.

Alfred směle skočil mezi mé myšlenky a umlčel tak představu, že bych se také vypařil. Jedním relativním přáním. "Prosím vás, pane Wayne, nedělejte nic, co by vám ublížilo," zaslechl jsem z jeho vrásčitých rtů obavy. Náznak zkutečnosti, kterou jsem byl obklopen. "Ublížení je relativní, velice relativní pojem," otočil jsem se a popošel unaveně k němu. Starostlivě zamračený Alfred s radou. Mohl mi říct vždy cokoliv, nekladl jsem na něj nijak velké utiskující podmínky. Jednou jsem na jeho slova odpověď nalézt musel, ale dnes to nebylo. Nebyl vhodný den pro chápání, podle mě ani takový den není. Rozpolcený na miliardy myšlenek jsem zůstal stát sám v prázdnotě, Alfred zase zmizel.

Překročil jsem práh ztichlé místnosti. Bylo tam nepříjemně vlhko až vlezlo. Ztěžka jsem se nadechl a pokračoval v plynulé chůzi. Naproti modernímu oknu stála dlouho nepoužívaná záložní nemocniční postel. Udělal jsem miniaturní krok k ní. Bez dechu, obraný o jakékoliv východisko jsem rychle popošel ještě blíž. V tu chvíli nás se zesláblým tělem rozdělovala jen minimální vzdálenost. Ocitl jsem se ponořený v chaosu. Stačila jen blízkost a já pocítil v žilách tuhnout krev. Nedíval jsem se, držel jsem oči pevně zavřené. Nechtěl jsem ho vidět. Cítil jsem nával viny, mohl jsem ho včera zabít. Nikdo by se nestaral, možná bych ještě dostal medaili. Já ho jako blázen nechal dál hrát si.

"Kam zmizel váš důvtip?" zeptal se potichu Alfréd stojící za mnou znovu jako stín. "Spolu se zbytkem mého rozumu. Brzy tam budu patřit taky." "Do Arkhamu, pane?" "Ano, mám pocit, že to nebude trvat dlouho. Měl jsi pravdu Alfréde, asi jsem se musel zbláznit." Naši konverzaci přerušilo tlumené pípání. Prozrazovalo problémy a vneslo do konverzace rozruch. V tu chvíli jsem se poprvé podíval klaunovi do tváře. Na člověka, kterého jsem dosud neznal. To nemohl být Joker! Copak se pod nánosem barev skrývalo něco tak křehkého a ve skutečnosti natolik odlišného než to, co jsem právě viděl? Tvář skoro zbavena barev, kromě vybledlých kruhů kolem očí ho zdobily jen jizvy. Jizvy minulosti.

"Známe identitu?" zeptal jsem se střídmě a vzhlédl k Alfrédovi. Ten si zblízka prohlížel porouchanou kapačku. Úzkostlivě ji svíral a stařeckým třesem montoval na přípojku malou užší hadičku. "Identitu, pane? Tento muž postrádá vše. Otisky prstů, tvář v databázi, konto v bance, jméno,... Nikdy to nepotřeboval. Vše co víme je, že se musí neprodleně dostat do Arkhamu, pane. Čím déle ho tu budeme držet, tím více sem bude patřit a tím kratší potom bude doba, za kterou vše zjistí," odříkával, když se starostlivě díval na Jokerovo tělo. Nevnímal jsem ani jedno slovo, co Alfréd řekl. Jen jsem sledoval hrudník, který se zvolna zvedal a pomalu roztřeseně klesal zpět. Pípání se uklidnilo...

Autorský plk zahájen:

Pro nevšímavé - Moje absence způsobená zanedbáváním blogu a přílišným opěvováním hororových postav se ještě prohloubila a dokonce jsem se četnou dobu nestarala ani o Wattpad. Ta hanba!! Proto dnes publikuji tento smyslu neznalý odpad a doufám, že vás alespoň maličko potěší.

Pro ty všímavější střeva: Možná jste postřehli, že rozkouskování částí, které se měly nejprve prolínat bylo záměrné. Objasním vám proč. Každý odstavec má přesně 111 slov a tohle symbolické číslo chci tomuto dílu věnovat, protože "hlubší význam nezjištěn" je to hodně cool as hell. To ale neznamená, že mě musíte hned kamenovat a psát na ask irelevantní sračince ohledně průmyslového znečištění <-- ??????

Moje planeta mě potřebuje, takže valím...