Koupil jsem nějaké jídlo, abych vydržel přes víkend. Ano. Bydlel jsem sám. Rodiče mi umřeli, když jsem byl malý. Nepamatoval jsem si na ně. Zvykl jsem si na to, žít sám. Jediný co jsem měl doma, byla kytka, (už asi sedmá ) ale tu jsem pokaždý zabil. Sebral jsem nějaké pečivo, mléko a spoustu instantních rámenů. Zamyslel jsem se a do někoho vrazil. ,,Omlouvám se! Moje chyba!" A vzhlédl jsem a zůstal stát jako kdyby mě někdo zmrazil. Černovlasý kluk se na mě podíval a beze slova odešel. Ty oči! Nikdy jsem neviděl nic hezčího. Ta barva! Jak to popsat? Netopýří čerň? Ne spíš onix! Ano! To je ono! Onixově černé oči. Chvíli jsem stál a koukal na něj, dokud nezmizel za regálem. Nenápadně jsem k němu došel a podival se do uličky. Nebyl tam. Zase zmizel. Povzdechl jsem si a šel zaplatit. ,,Ahoj Naruto! Jak se vede? Slyšela jsem, že budeš dělat zkoušky na konci léta." Přivítala mě prodavačka. ,,Ahoj. Jo máš pravdu, ale tim nebudu kazit prázdniny." Odpověděl jsem jí se smíchem. Zasmála se a hodila mi plechovku mého oblíbeného nápoje. ,,Chytej! Na účet podniku." ,,Dík!" A zamával jsem jí na rozloučenou.
Zrovna jsem dával konev s vodou na sporák, když někdo zazvonil. ,,Je otevřeno!" Zavolal jsem z kuchyně. Slyšel jsem jak se dveře otevřely a zase zavřely. Malinké nožky cupitaly po chodbě a mě napadl ďábelský plán. Schoval jsem se za roh a čekal, až doběhne blíž. Ještě tři kroky, dva, jedna... teď! Vyskočil jsem z poza rohu a chytil jí kolem pasu a zvednul do vzduchu. ,,Co děláš, ty idiote?" Smála se Hinata, a lehce mě plácla po zádech. Rozvalila se na gauči a koukala z okna. Já si zalil rámen vodou a šel si sednout k ní. ,,Nový spodky? Máš v nich dobrej zadek." Uchcechtla se ,,Viď?" Řekl jsem se smíchem. Jo... doma jsem chodil jenom ve spodkách a tričku. Byla zvyklá, znali jsme se od dětství. Když u mě spala, taky jsem jí půjčil triko. Strašně jí to slušelo. Jo. Byla to moje nejlepší kamarádka a nikdy jsme se před sebou nestyděli o čemkoliv mluvit. ,,Dáš si čaj nebo něco?" Zeptal jsem se jí. ,,Mám hlad, nemáš něco?" ,,Jenom rámen." S těmi slovy jsem se podrbal na krku. ,,Ty se nikdy nezměníš!" Zasmála se vstala a otevřela lednici. ,,Co děláš?" Zeptal jsem se jí tázavě, mezi sousty nudlí. ,,Pojď sem! Je ti 17, měl by sis umět něco uvařit!" ,,To mi neuděláš!" ,,Ale jo! Pojď sem!" Marně jsem se snažil vzdorovat. Asi po třech hodinách se mi povedlo jedlý jídlo! ,,No vidíš! Nejsi až takový dřevo!" Pochválila mě a společně jsme to snědli. Po jídle jsme si pustili film a nevim proč, ale vstal jsem a došel pro gumičky. Hinata byla do filmu tak zabraná, že si mě ani nevšimla. Ano. Měl jsem doma gumičky. Stejně tak její kartáček, ručník, hřeben, deku, hrneček a spoustu dalších věcí. U mě to byla výhoda. Já byl doma a sám a nejčastěji se ke mě chodila schovávat před bratrem. Neji se nezdál, ale když byl ožralej, nechoval se k ní nejlíp. Tak byla každý víkend u mě. A teď k těm gumičkám. Sedl jsem si zase vedle ní a začal jí plést copánky. Nevim proč, ale bavilo mě to. Po filmu jsem se šel vysprchovat a Hinata zatim uklidila.
,, Co je? Vypadáš zamyšleně!" Řekla, když jsem vyšel z koupelny s kartáčkem v puse. ,, Ho hehi phavda!" Mumlaj jsem s pusou plnou pasty. A pro jistotu jsem zase zalezl. Ano... myslel jsem na něj. Na toho kluka! Ale proč? Okouzlil mě, to je pravda... to jo... ale já...! Na co myslim? Zaklepal jsem hlavou abych ty myšlenky vyhal. Vyplyvl jsem pastu a vratil se do obýváku. Hinata si četla nějakou mangu co našla na poličce. Potutelně se usmála, prošla kolem mě a vzala mi ručník, kterej jsem měl porád kolem krku. ,,Na někoho myslíš!" Mrkla na mě a zavřela dveře do koupelny, abych na ní nemohl. ,,Počkej, až vylezeš!" Smál jsem se a praštil pěstí do dveří. Chvíli bylo ticho a pak jsem uslyšel nadávky. Á... Hinatě došlo, že má copánky. Ležel jsem na posteli s rukama pod hlavou. A zase myslel na něj. Kdybych aspoň věděl jak se jmenuje! Ale já nevěděl nic... NIC! Najednou jsem uslyšel smích ,,A zase! Zase!" Hinata stála v pyžamu a smála se. Nevěděl jsem proč, ale začal jsem brečet. Přiběhla a objala mě. ,,Promiň, Naruto. To jsem nechtěla. Co se děje?" ,,Nic... já... já nevim!" Objal jsem jí a brečel jí do ramene. Její objetí mi vždycky pomohlo. ,,Řekni mi, co se děje." Koukala na mě ustaraně a z očí jí tekly slzy. ,,Nebreč Hinato. Ty za to nemůžeš. Jenom... jenom jsem někoho potkal." A utřel jsem jí slzy ,,Opravdu? A koho?" Řekla a lehce se pousmála. ,,Já.. já nevim jak se jmenuje." ,,A kde si jí potkal? Pomůžu ti hledat." Usmála se a já na ní. Teď jsem ale stratil jistotu, svalil se do postele a přetáhl jsem si deku přes obličej a nejistě zakňučel. ,,Není... není to holka." Hinata seděla a nevěděla co si myslet. ,,Já to věděla!" ,,Cože?" Popotáhl jsem a podíval se na ní. ,,Promiň. Já tušila, že nejsi no tak úplně normální. Ale neboj! Mám tě pořád ráda. A nikdy mít nepřestanu. Jsi můj nejlepší kámoš. A nenechám tě samotnýho." Děkuju Hinato.... ale mě se líběj i holky!" Zaprotestoval jsem. ,,Tak ho najdeme, jo?" Řekla a políbila mě na čelo. Tohle jsme spolu dělali normálně už od mala. Byl to kamarádskej polibek. Ani nevíte, jak moc to pomáhá.
Ano... jsem bisexulál, ale nepřiznal jsem si to... až teď. Holku jsem měl taky, ale neklapalo to. Rozešli jsme se po půl roce. A teď? Zamiloval jsem se do kluka. Zamiloval jsem se a ani nevím jeho jméno, jeho hlas, jeho věk. Je to divný, ale miluju ho.
Ráno jsem si řekl, že se půjdu projít. Hinatu jsem nechal spát a vykroutil se z jejího sevření. Umírala mi ruka. Byl to sice skvělý pocit být s ní, ale teď jsem chtěl jít fakt ven. Bylo kolem dvou hodin odpoledne. A proč? Odpověď je jednoduchá. Asi do pěti ráno jsme na jejím noťasu hledali lidi z našeho okolí. Koukali jsme i na profil Ino. Ta měla vždycky všechny nové objevy z města v přátelích. Jeho tam mít musela....ale... nebyl tam. Pak jsme to vzdali a šli spát.
Procházel jsem se po městě. A nevěděl jsem kam jít. Zastavil jsem se u Kiby. Ten doma nebyl. Zavolal jsem Hinatě. Už bylo půl třetí. Tou dobou u mě vstávala normálně, když sme byli takhle dlouho vzhůru. Mobil chvíli zvonil. Pak ho vzala. ,,Jo. Vstala jsem chvilku po tom, co jsi odešel." ,,Super! Jsem venku. Až se najíš, tak přijď k jezeru, doprovodim tě domů, jestli neni Neji doma." Z telefonu se ozval zklamaný hlas. ,,Volal mi, kde jsem, takže... mohla bych u tebe ještě zůstat?" ,,Ne ty jo! Vyhodim tě! " Řekl jsem jí se smíchem a ona se zasmála taky. ,,Tak já přijdu a budeme hledat." ,,Ehm.. jo... díky Hinato." Začervenal jsem se a usmál. Dal jsem si mobil do kapsy a rozešel jsem se směrem k jezeru. Tam jsem ho potkal. Projelo mi hlavou. Rozbušilo se mi srdce a přidal jsem do kroku.
Dorazil jsem k jezeru a sedl si na svou oblíbenou lavičku. Najednou jsem uslyšel hlas. Ten hlas... byl... nic hezčího jsem nikdy neslyšel. ,,Ne! Řekl jsem ti, že na peďák nastoupim v pondělí! .... Ano na dva zbylý měsíce! Sakra Suigetsu neotravuj! Zavolám ti potom!" řekl černovlasý kluk a sesunul se na jednu z laviček naproti mě. Ne nedalo mi to. Buď teď, nebo nikdy. strčil jsem mobil do kapsy, zvedl se a šel k němu. Bál jsem se a srdce mi bušilo. ,,Ahoj... ehm... promiň, že tě rušim." Promluvil jsem na něj. Zvednul oči a podíval se na mě. Podíval se mi do očí, takovym.... až arogantním způsobem. Napřímil se a opřel se o opěradlo lavičky. ,,Co potřebuješ?" Odpověděl mi a mě přejel mráz po zádech. ,,Slyšel jsem něco o peďáku, né že bych poslouchal cizí rozhovory, ale zaslechl jsem to. Myslíš náš peďák? Tady ve městě?" Pozvedl jedno obočí a zadíva se na mě. ,,Jo tenhle. Proč tě to zajímá?" ,,Já... já jenom, že tam chodim." Zazvonil mu telefon. Zaklel a vyndal ho z kapsy. ,,Tak se tam v pondělí uvidíme. Měj se." Řekl s lehkým úsměvem a odešel. Zase mu volal jeho kamarád. Poznal jsem to podle nadávek. Ale mluvil jsem s nim. Promluvil jsem s nim! Dokázal jsem to! Někdo mě plácnul po zádech. Otočil jsem se a stála za mnou Hinata. Sedla si na lavičku kde před chvílí seděl on. Schválně mi nechala místo, kde seděl a sama sebou švihla vedle. Usmála se na mě takovým no.... jak se tomu nadává?... lehce perverzním usměvem a já zrudl. ,,To ti schvaluju na plný čáře." Řekla a pohladila mě po stehně já jí objal a nedokázal jsem říct nic. Jenom jsem opakoval Já to zvládnul! Hinato! Mluvil jsem s ním! ,,Tak vidíš! Každá snaha se vyplatí! "
