Půlnoční plamen

Kapitola 18. - Rozohněná srdce

Trvalo ještě dlouhou dobu, než jsem popadla dech. Dávno už jsme byli někde uprostřed lesa, oba se opírali o strom a rozdýchávali běh. Sípavě jsem se nadechovala a rozkašlala se. V životě, ale v životě jsem neběžela tak rychle.

„Co to sakra bylo? Kde ses tam vzal? Co to...co to u všech živlů sakra bylo?" Soukala jsem ze sebe a Thomas se vyčerpaně opřel o strom.

„Zašla si moc daleko, neměla jsi chodit tak daleko." Říkal, ale spíš jako by to opakoval sobě než mně.

„Tak teda děkuji pěkně, že jste se některý z vás obtěžoval mě doprovázet." Odsekla jsem mu. Podíval se na mě a hruď se mu rychle zvedala.

Les kolem nás už byl zase ten relativně tichý a dusivý. Jenže já si až moc dobře pamatovala na ten pocit, který mě ochromil, když se přízraky rozletěli směrem ke mně. Jako bych zamrzla, děs mi prostoupil celým tělem a já...znovu jsem se rozkašlala a do očí se mi vehnaly slzy.

„Co to bylo za místo?" Zeptala jsem se. Šla bych klidně za samotnou Annarou, aby mi odpověděla. Tentokrát už se odbít nenechám. Tentokrát mé otázky Thomas neumlčí.

„Věř mi, to nechceš vědět." Řekl. Zavrčela jsem až tak, že se na mě Thomas hned podíval a trochu se přikrčil. Došla jsem k němu, zabodla mu prst do hrudi a přimáčkla ho na strom. Ztratil trochu rovnováhu a držel na stromě šikmo.

„Ani to nezkoušej! Okamžitě mi řekni, co to bylo za místo, co byli sakra zač, u všech živlů já je viděla! Myslíš si, že po tomhle se spokojím se žádnou odpovědí? Mám sto chutí tě uškvařit za živa, takže když už nic, měj aspoň pud sebezáchovy, protože přísahám, že jestli mi neřekneš, co se to tam ksakru stalo vypálím ti všechny vnitřnosti a předhodím je tvojí matce jako večeři!" Syčela jsem na něj tak, až mi zaskřípaly zuby. Byla jsem dopálená, vyděšená a strašně, ale strašně unavená po tom běhu. Na znamení vážnosti mých slov jsem nechala prostoupit svůj oheň levou rukou, kterou jsem přitlačila Thomase na strom, že se ještě víc vychýlil.

„Chrám Měsíce. Říká se mu Chrám Měsíce. Kdysi to bylo hlavní místo, kde se konaly rituály živlů, protože stojí přímo uprostřed království a protíná tím všechny živly. Už od nepaměti do něho mohli vstoupit jen všechny živly najednou, takže nositelé vody, vzduchu, ohně a země, všichni společně, jen tehdy byl Chrám Měsíce přístupný, protože uvnitř se nejen konaly rituály, ale taky se tam nacházelo Srdce živlů, ten nejmocnější kámen v království. Před dávnými věky byl ale ukradnut, od té doby se do Chrámu nikdo neodvážil ani přiblížit a ty přízraky, to byli jeho strážci. Říká se jim Ala'sh, ve staré řeči to znamená nemrtvý. Šli po tobě protože jsi byla sama a jsi nositelka ohně. Prosím nech moje vnitřnosti tam, kde jsou, matka by z nich nejspíš měla radost, a ještě si je vystavila, nerad bych, aby na ne sedal prach." Řekl jedním dechem a měl komicky vyděšený výraz ve tváři.

„Vidíš, že to jde." Kývla jsem hlavou na souhlas a dělala, že se mi nechce omdlít.

Co to u všech živlů...

„A teď prosím pomaleji a trochu srozumitelněji. Chrám Měsíce chápu, střed všech živlů, taky bych to pochopila, proč jsem o tom ale nikdy neslyšela? A proč bylo Srdce živlů ukradeno? Jak vypadá, kde je teď?" Nechápala jsem. Thomas se chtěl vykroutit, zavrčela jsem a opět ho horkou ruko přimáčkla na strom.

„Je to dost nepříjemná poloha." Podíval se na mě ublíženě.

„Tak koukej odpovídat, ať z ní můžeš rychle pryč." Přimáčkla jsem ho ještě víc a trochu sebou cukla, když mi obtočil ruku kolem pasu, aby se zapřel.