Je to jen příběh.. nebo ne? (Peter Pan - OUAT)

Kapitola 4

Kapitán Hook?! Takže jsem skutečně měla pravdu! Je to pirát? Tak proto ten zvláštní záblesk v jeho očích, když jsem se o tom zmínila.

Ale je to fiktivní postava, nic takového přece neexistuje.. Nemůže! Vždy jsem v to celým svým srdcem věřila, ale v hloubi duše jsem cítila, že žiji skutečně jen svým snem. Však, je to jen příběh.. nebo ne?

"Jestli jsi opravdový Hook, kde je potom tvůj věrný služebník pan Smee?" zeptala jsem se a založila si ruce na hrudi.

"Mluvil tu snad někdo o mě?" ozvalo se z podpalubí a slyšela jsem dupající kroky. Jen o pár okamžiků potom se přede mnou objevila postava v pruhovaném tričku a červenou čepicí. Přede mnou stál pan Smee přesně jako z pohádky.

Hook se zasmál a také si založil ruce na hrudi. "To je vážně zvláštní. Tak před tebou se z cestovní lodičky stane pirátská loď a já ti řeknu, že jsem ve skutečnosti Hook a ty ne, abys začala šílet nebo ječet, že jsem se zbláznil. Tvoje první otázka je, jestli tu mám pana Smee, to je neuvěřitelný." řekl a zasmál se hlasitěji.

"Kapitáne potřebujete něco?" zeptal se Smee, když již podruhé zaslechl svoje jméno.

"Ano pane Smee, doneste prosím naší vzácné návštěvě nějakou deku nebo kabát na zahřátí, chvíli tu s námi pobude." potom se Hook otočil na mě a usmál se: " Vítej na palubě Jolly Rogers, drahá!"

. . . . . .

Hook na mě upřel svůj zrak. "Vypadáš trochu zmateně, ale jinak jsi celkem v klidu. To se mi zamlouvá. Ale upřímně, nemyslíš si, že jsem se zbláznil?"

Ve skutečnosti? "Ne nemyslím, vždycky jsem nějakým způsobem věřila v něco zvláštního, jen jsem přesně nevěděla v co. Ale mohl by jsi mi to všechno nějakým způsobem vysvětlit.

Pan Smee přiběhl s velkou a měkkou dekou, hodil mi ji přes ramena a než jsem stačila říct alespoň díky, byl zase pryč.

Hookův výraz zvážněl.

"Vlastně je tu víc věcí o kterých si s tebou musím promluvit." Jeho posádka jako by dostala nějaký neslyšitelný rozkaz se opět dala do práce a mě ani jejich kapitána si nevšímala.

Vedl mě na druhou stranu paluby a společně jsme se opřeli o zábradlí.

" O něčem promluvit říkáš? Takže to asi nebyla náhoda, že jsi unesl zrovna mě. Měl jsi mě vytipovanou už dřív. Jen chci vědět, proč?" řekla jsem a zasmála se.

" Neřekl bych unesl, spíš vysvobodil." a zasmál se taky svým melodickým hlasem.

"Ale půjdu rovnou k věci Wendy. Necítila ses někdy jiná než ostatní? Něčím zvláštní, odlišná? Jako bys ani mezi ně nepatřila, nepatřila do své rodiny, ani .. do tohohle světa." Odmlčel se na moment a čekal na mou reakci.

Nevěděla jsem přesně kam tím směřoval, ale představila jsem si svého workoholického otce, nechápavou matku a dva geniální bratry a musela jsem uznat, že jeho slova dávala smysl.

Do téhle dokonalosti jsem měla daleko. A to samé se týká mých známých a "kamarádů" ze školy.

. . . . . . .

Dobře, zkusme na chvíli předstírat, že možná v mém životě není všechno v pořádku. Teď mi však řekni, proč? Jak mě znáš? Jak ses tu octl a proč zrovna teď?" zahleděla jsem se mu do modrých očí.

"Ty se ptáš proč Wendy? Proč se tu necítíš dobře? Možná proto, že sem nepatříš!" jeho slova mě zmátla a poměrně vyděsila.

"Co tím přesně myslíš?" zeptala jsem se s očima doširoka otevřenýma.

"Přesně to co říkám! Neexistuje jen tenhle svět, tenhle svět bez magie a víry. Je jich spousta! Země Oz, Začarovaný les, Arendelle nebo Země Nezemě.." "Země Nezemě? Pověz mi o ní! Je taková jaká se povídá a jsou příběhy o ní pravdivé?"

"Wendy, proč myslíš, že tě ty příběhy o těchto zemích a hlavně o Zemi Nezemi tak fascinují? Tak nutí nad nimi přemýšlet? To protože je to tvůj domov Wendy! Místo, kam skutečně patříš!"

Teď už jsem byla ale vážně vyděšená. "O, o čem to tu mluvíš?" zakoktala jsem se a ustoupila o krok dozadu až jsem narazila na dřevěný stožár. "Jak by to bylo možné? I kdyby Nezemě skutečně existovala, o čemž pochybuji, jak se stalo to, že nejsem její součástí, ale žiju tady, v Londýně. Všechno, co si pamatuji je z tohole.. světa. Moje perfektní rodiče a dva otravní bratři a desítky mých známých."

"To protože jsi ji opustila už jako nemluvně. Otec tě opustil a nechal tě tady na tomhle mole ležet, bezbrannou a samotnou. Proto tě vždycky všechny tvoje city a myšlenky táhly sem. Protože tohle je první místo, které si navštívila po opuštění Nezemě. Darlingovi tě tu našli a vzali si tě k sobě, chtěli z tebe udělat perfektní anglickou dámu, ale ty ses pořád bouřila, protože máš moře v krvi."

Hook se pousmál a jeho oči plály touhou po uvěření. Jeho slova dávala smysle, ale.. " I kdyby to všechno byla pravda, jak tohle všechno víš? Všechny ty věci jak jsem se sem dostala a kdo jsem? Co s tím máš společného?" zeptala jsem se zvýšeným hlasem.

Hook se ode mě odvrátil a zahleděl se někam do dáli do moře a pak téměř neslyšitelně zašeptal: "Já u toho všeho byl. Jako téměř petiletý chlapec, co nebyl dost silný, aby zachránil jedinou osobu, kterou měl skutečně rád. Sou malou sestřičku.." zahleděl se mi do očí.

"Wendy, já jsem tvůj bratr."