Zdarec tento příběh jsme pasli dvě omlouváme se za chyby psali jsme to všechno jeden den a snad vás to bude bavit ✨❤️💀
1. Kapitola - prolog
Z pohledu Jirky :
Ahoj, jmenuju se Jirka Kovář, je mi 17 a už delší dobu se mi líbí kluk z naší třídy. Jmenuje se Jakub, je mu 16 a náhodu to je můj nejlepší kamarád. Chodili jsme spolu do třídy ale pořádně jsme se začali bavit až v prváku (chodime spolu na stejnou střední a i do stejné třídy). Nejdřív to byl pouze kamaradský vztah ale po chvíli jsem začal něco cítit, nevim ale jestli to Kuba cítí stejně. Něco málo o Kubíkovi- má asi 175 cm, je Zrzavý a má světle modré oči do kterých se ty meé vpíjí jako inkoust na papír.
Obličej má pokrytí nemálo pihami a je to velmi citlivý a pohledný chlapec. Má spoustu psychických problémů z dětství o kterých vím snad jen já a to udržuje naše pouto a že si věříme.
Pohled Kuby :
Bylo 7.3. 2019 a jako každé normální ráno jsem se připravil, udělal si hygienu a vyrazil do školy. Čekal mě další náročný den, psali jsme test z fyziky kterému jsem vůbec nerozuměl a bál jsem se někoho zeptat.
Vešel jsem do třídy a sednul jsem si k Jirkovi do lavice. Pozdravili jsme se typickým gestem a po chvíli se mě Jirka zeptal:,, Není ti něco?'' Jseš nějakej divnej.
Odpověděl jsem:,, nic v pohodě''. Stejně mu to nedalo a začal to ze mě páčit. Snažil se o to asi 10 minut ale pak nás vyrušilo zvonění.
Z pohledu Jirky :
Mezi dveřmi jsem uvidel ty rozcuchane zrzave vlasy. Hned jsem věděl kdo přišel. Sednu si ke mně a pozdravil mě. Chvilku jsem ho pozoroval a nepřišel mi v pohodě jako bývá vždycky. Zeptal jsem se ho zda se něco neděje, odbyl mě s tím že nic. Po 2 minutách jsem to z něj začal páčit ale začalo zvonit. Začala typická nudná hodina matematiky.
[timeskip na konec hodiny] začala přestávka, řekl jsem Kubovi ať mi řekne co ho trápí. Jsme přece nejlepší kamarádi.a zašklebil jsem se.
Z pohledu Kuby :
O přestávce mi Jirka přikázal vyšším tónem ať mu to hned řeknu, že jsme nejlepší kamaradi, což je pravda. Řekl jsem mu co mě trápí ve fyzice a že jsem se na to bál zeptat. Začal mi látku ochotně vysvětlovat a já se koukal do jeho očí když mi vysvětloval fyziku. Poslouchal jsem ale spíš mě zaujali jeho hnědé oči. Zazvonilo na hodinu. Šli jsme psát test z fyziky. Fyzikařka byla zase nevrlá. Tak nám hodila testy na stůl a bez jakého koliv zájmu si sedla k počítači. [timeskip na konec hodiny]
Z pohledu Jirky:
Konečně jsme dopsali ten nudný test z fyziky a rozhodl jsem se pozvat Kubu ven. Přišel jsem k němu a zeptatal jsem se ho jestli nechce jít po škole ven. Srdce mi začalo být jako o závod. Kuba se usmál a souhlasil. A čekala nás jen poslední hodina dějepisu.
Konec první kapitoly....
