Z pohledu Kuby:
Jirka se na mě podíval a zeptal se jestli nemám nějaký spot kam bychom mohli jít. Napadlo mě jít na Starák. Jirka ochotně souhlasil a vyšli jsme směrem k Nádraží za kterým je Starák. [timeskip na Starák].
Z pohledu Jirky :
Vůbec jsem neměl ponětí co je to Starák ale souhlasil jsem. Došli jsme na místo a popadla mě chuť na žuvak. Nabídl jsem Kubovi s otázkou jestli ví co to je. Podíval se na mě se strachem v očích a nesouhlasným zakroutil hlavou. Na to že chodíš na takovýhle místa bych čekal že to budeš znát. A začal jsem mu vysvětlovat co to vlastně je.
Z pohledu Kuby:
Začal mi vysvětlovat co jsou ty malý pytlíky s nikotinem. Řekl mi ze jsou tyhle docela silné ale že to já zvládnu. Tak jsem přijal nabídku a nabídl jsem si jednu Siberku nebo co to je. Ukázal jak mám nabít a vložil jsem nikotinovy sáček pod můj ret. Po chvíli se mi začala točit hlava a neměl jsem se o co opřít. Jirka si toho všiml a přiskočil ke mě.
Z pohledu Jirky :
Kuba se začal divně motat. Tak jsem k němu přiskočil a řekl jsem pokud to nebude zvládat ať to klidně vyndá. Kuba záktoutil hlavou že ne a že už je to lepší. Oddychnul jsem si. Nechtěl jsem mu ublížit. Zareagoval jsem jak Kubovi pípl mobil. Podíval se na něj a pak se na mě podíval se slzami v očích a objal mě. Srdce mi začalo bušit jak o závod a já ze sebe vykoktal "c-co se stalo?" Řekl mi ubrečeným hlasem že tu fyziku napsal na dvojku a že mi je moc vděčný. Znovu mě ale objal ale pevněji a v břiše se mi rozletělo hejno motýlů. Řekl jsem mu "co-co děláš?!" Trochu se lekl ale pak ode mě odstoupil. -po asi 2 hodinách jsme to rozpustili a každý šel svou cestou domů
Z pohledu Kuby :
Když jsem přišel domů pozdravil jsem mámu a zalezl jsem do pokoje. Odhodil jsem věci do kouta a sedl jsem si na postel s hlavou v rukách. V hlavě se mi hodilo proč jsem ho objal a zda k němu něco cítím. Zakroutil jsem hlavou a začal nahlas říkat "Ne to nemůže být pravda Jsme nejlepší kamarádi" . Další týden se nic moc nedělo až v pátek když se na mě Jirka v hodině češtiny otočil a zeptal jestli nechci někam jít. Já se na něj otočil a navrhl jsem že můžeme jít ke mně. V hlavě jsem si za tohle chtěl nafackovat a Jirka s úsměvem kyvnul že bude rád. V tu chvíli na nás učitelka začala řvát " vypadnete si tokat na chodbu, když vás to nezajímá." Koukli jsme se na sebe. Opět zařvala " zvedněte se a padejte". Zbývali asi 2 minuty do konce hodiny tak jsme se zvedli a šli. - konec 2 kapitoly.
