Mořský drak: Volání nebes

1. Bouře

V Elerynském moři, nedaleko města Iteon, na palubě pirátské lodi nesoucí jméno ,Mořský drak, zavládl chaos. Blížila se bouře. Na palubě pobíhali lidé sem a tam a upevňovali různé věci aby o ně nepřišli. Nepočítali s takovým počasím. Podle plánů měli do Iteonu dorazit zítra, ale tohle je hodně zpomalí. Navíc se blížili k nebezpečným vodám plných útesů a vraků lodí, kterým se nepovedlo tudy projet, což ještě více ubíralo posádce na morálce. V lanoví právě šplhal ten nejmladší z pirátů a i přes silný vítr se snažil uvázat plachty. ,,Alvare přidej trochu!'' Ozvalo se zespoda. ,,Snažím se!'' Zakřičel zpátky na dotyčného a pokračoval v uvazování. Musel je uvázat dobře. Kdyby je nechali jen klasicky vytažené, vítr by je strhl dolů a loď by se mohla v bouři převrátit. Tím by přišli o všechno. Hoch dokončil svoji práci a zhoupl se dolů na jednom z volně visících lan. Přistál na palubě vedle kapitána, který ho od malička vychovával. Společně se dívali na přibližující se černé mraky. ,,Tohle bude divočina hochu.'' Zhodnotil to kapitán Parteas. ,,To teda jo.'' Přitakal Alvar a loď pomalu vplula do těch chaotických vln.

Ještě chvíli bylo moře jakž takž klidné, ale během pár desítek minut se bouřkové mraky ocitly přesně nad nimi a moře zuřilo. Napětí na lodi se stupňovalo s každým dalším hromem a bleskem. Kompasy se kvůli bouři zbláznily a horizont zmizel někde mezi černými mraky a vysokými vlnami, tudíž nikdo nevěděl jestli plují rovně nebo v kruzích. Jediný záchytný bod byly nedaleké vysoké útesy, které v tichosti jako by vyčkávaly, až je oceán nakrmí dalším vrakem lodi. Posádka z nich byla nervózní a každý měl práce až nad hlavu. Vzduchem se ozvalo zadunění a následně to znělo, jako když se něco těžkého kutálí. ,,Alvare uhni!!'' Zařval kapitán, když kolem jeho nevlastního syna nebezpečně blízko proletěl špatně uvázaný sud plný zlata. To ho mohlo i zabít. Následujících pár hodin se víceméně nehnuli z místa, kvůli silnému vichru. Společnými silami se posádka snažila loď udržet co nejdále od smrtících útesů, ale silné vlny a vítr měly s Mořským Drakem jiné záměry.

 Jakmile byli jen asi na půl míle daleko od ostrých skal, které byly stále blíž a blíž, na palubě zavládla panika. Byli bezmocní. Neměli skoro žádnou šanci se z tohohle dostat. Alvar se na zmítající se lodi dopotácel ke kormidlu. Což by v případě klidného moře znamenalo jisté potopení lodi, díky jeho šílenému kormidelnímu stylu, ale teď se jeho mrštné ruce hodily. Instinktivně prudce natočil loď tak, že byla nyní čelem k největší vlně, která se k nim blížila. Loď se zhoupla a vlna ji neškodně podjela. Avšak další vlna záhy narazila do boku a odhodila loď pár metrů na stranu. Alvar odletěl od kormidla a svalil se na prkennou podlahu, ale téměř okamžitě vyskočil na nohy a opět se chopil kormidla. Některým členům posádky se z bouřícího moře i po všech těch letech udělalo nevolno a tak to pustili přes zábradlí. Alvar znovu natočil loď proti největší vlně, ale viděl další, pomalu se formující vlny na každém boku. ,,Parte!!'' Zavolal na kapitána, který byl hned u něj a pochopil, že má převzít kormidlo. ,,Musíme uvolnit přední plachtu!'' Hulákal Alvar, aby ho bylo slyšet. ,,Blázníš kluku?! Všechny nás zabiješ!'' Zařval někdo z posádky, ale Alvar trval na svém. Potřebovali nějak nabrat rychlost a to ihned. Jinak je ty dvě vlny rozdrtí mezi sebou a nebo o ostré skály za nimi. Sebral veškerou odvahu a začal spěšně šplhat do lanoví.

Jakmile se dostal kam potřeboval, lehce zaváhal, ale když viděl že jsou zádí lodi skoro na prvním z útesů, prudce trhl za lano, které svazovalo plachtu na přídi. Ta se téměř okamžitě rozvinula a zprudka se do ní opřel vítr. Loď sebou mocně trhla a vyrazila vpřed. Vlny se srazily těsně za ní. Všechny, co doteď stáli, to odhodilo na druhou stranu lodi. Parteas se křečovitě držel kormidla, takže to jakž takž ustál. Chvíli s kormidlem zápasil, ale povedlo se mu tak nějak udržet jeden stálý kurz. Když si byl jistý, že má loď opět z části pod kontrolou, vzhlédl do lanoví, kde následně hledal svého syna a strnul hrůzou, když zjistil že po Alvarovi není ani památky.

Všichni se radovali z toho že je loď znovu v pohybu a že míří pryč od oněch zrádných útesů a skal. Až na kapitána. Ten byl strachy bez sebe.
,,Alvare?!''
I když to byl nemilosrdný pirát, který se vyžíval v loupení a drancování, tak svého nevlastního syna měl moc rád. Udělal by pro něj cokoliv pokud by to bylo v jeho silách. Vychoval ho, učil ho... a teď byl pryč.
,,Alvare!!!''
Volal zoufale. Parteas předal kormidlo nejbližší osobě a zběsile pobíhal po palubě od zábradlí k zábradlí, volajíc Alvarovo jméno, až mu šedinami prorostlý hnědý plnovous vlál ve větru a doufal že mladíka někde v těch vlnách zahlédne, avšak nic neviděl. Loď se nedala otočit, jelikož jí v tom stále bránily mocné vlny a tak se závratnou rychlostí vzdalovala od onoho prokletého místa. Brzy už tam nikdo pořádně nedohlédl. Nikdo tudíž nemohl vidět mladého hocha v bezvědomí, ležícího na kusu dřeva mezi útesy, s celkem hlubokou řeznou ránou na boku. Tu mu uštědřil ostrý kus skály, o který se zachytil, když ho ono trhnutí odhodilo pryč z lodi. 

 ,,Já si tě najdu hochu. Vím že nejsi mrtvý. Nemůžeš být.'' Přísahal si Parteas, ještě než loď úplně vyplula z bouře a zanechala hocha napospas osudu.