Magie nás spojila, ať nás tedy člověk nerozdělí -HPFF

7.

Šel spát brzy. Celý den ho unavil, ale nemohl usnout. Pokaždné, když už se pomalu začal propadat do hlubin spánku, se mu před očima zjevila kouřová silueta vlka, která ho opět plně probrala. Slyšel, jak jeho přátelé tiše (někteří i hlasitě) chrápou, a nechtělo se mu riskovat, že by je probudil tím, že by si rozsvítil lampičku, aby si mohl číst. Takže jen koukal do stropu a přemýšlel. Zase. O tom, co trápení mu lykantropie způsobila, ale také o tom, jaké přátelé mu dala. Péťa, James i Sirius kvůli němu procházeli složitým procesem, aby se stali zvěromágy. Všichni tři už si prošli svým stotožnením*, James se jednoho dne promění v majestátného jelena dvanácteráka, Sirius v mohutného psa a jeho poslední kamarád v drobnou myš. Neskutečně si toho vážil, ačkoliv s tím nesouhalsil. Rozhodně ne v situaci v jaké se nacházel, i když mohl stále doufat, že vlk opět zaleze a bude pokoj. Během toho přemýšlení se mu povedlo konečně usnout neklidným spánkem.
Spánek ovšem netrval dlouho. Kolem druhé hodiny ho opět probudul sen, nebo spíše vidina. Znivu se mu objevil vlk, ještě zřetelnější než před tím, s šípem v boku a vztekem v očích. A jeho odchod znovu doprovázelo číslo, tentokrát však 124. A to ho probudilo. Třepal se, jako by před ním někdo zemřel. Vydesilo ho to. A temnota v pokoji mu nepomáhala. Nikdy neměl strach ze tmy, ale nyní se jí bál jako malé dítě. Jako by z každého koutu mohl vyběhnout ten prokletý vlk. „Reme?“ ozvalo se šeptem z Tichošlápkovy postele. „Siriusi?“ odpověděl stejně šeptem. „Jsi v pohodě?“ zeptal se ho jeho přítel starostlivě. Zřejmě při svém probuzení nadělal větší hluk než předpokládal. „Jo, dobré,“ odpověděl co nejklidněji. „Kdyby něco, řekni,“ nařídil mu Tichošlápek a utichl. Remus nevěděl, jestli znovu usnul, nebo ne, ale chtěl nechat přítele vyspat s tím, že se sám znovu pokusí usnout, jenže když chvíli hleděl do temného stropu, věděl, že neusne a nechtěl zůstávat vzhůru sám. „Siriusi?“ zašeptal. „Ano?“ odpověděl mu laskavý hlas. Nezněl, jako by ho probudul, takže černovlásek zřejmě čekal, až ho znovu osloví. „Nemůžu spát,“ přiznal z povzdechem. „No tak to jsem rád, že nejsem sám,“ ozvalo se z druhé postele. Nemohl si pomoct a musel se usmát. Sirius dokázal vždycky zlepšit náladu.
________________

Ve skutečnosti padal únavou, ale v hrudi ho stále bodalo a to čím dál tím víc, takže nemohl usnout. A k tomu nechtěl přijít o žádnou možnost mluvit s Rmem. Jeho hlas ho tak nějak uklidňoval. Zvláštní, že si všeho toho úžasného na svém příteli všiml pořádně až po Zjištění. Jeho dokonalé postavy, krásných očí, tváře... O jeho povaze vždy věděl, že je skvělá, rozhodně lepší než ta jeho, ale až po Zjištění mu došlo, o jak moc lepší člověk je.
„A o čem bys chtěl mluvit?“ zeptal se mladého vlkodlaka.
„Máš něco, co bys chtěl slyšet?“ zašklebil se na něj Rem.
„Hmm....“ zamyslel se, „proč máš tolik rád knížky?“ navrhl nakonec. Sice neviděl Moonyho obličej, ale tušil, že má povytažené obočí. „Nekoukej tak na mě, jestli máš povytažené obočí! Já to prostě nechápu, knížky jsou otravná věc.“
„Ale kuš, nedokážet vidět jejich kouzlo,“ odbil ho mladší mladík.
„Tak mi to vysvětli,“ naváděl ho.
„Hmm.... Za pokus to možná stojí, i když je to už předem prohraná hra,“ usoudil hnědovlásek.
„Tak povídej,“ vybídl ho. A Remus začal. Víc než slova poslouchal melodii jeho hlasu a postupně pociťoval, že bolest mizí. Ale přemýšlet o tom bude až později.
___________________

Ráno snad poprvé za celých pět let Remus zaspal. Proto ho probudil teprve James, který přiběhl celý nadšený ze společenky. „Vyhlásili první zápas roku!“ „Vážně!“ vyskočil najednou čilý Sirius. Povídali si asi až do půl čtvrté ráno, kdy Sirius usnul a Remus ho nechtěl už znovu budit. Tak se znovu pokusil usnout a překvapivě se mu spalo dobře, až ho probudil před chvílí James.
„A kdo s kým?“ zeptal se zvědavě Tichošlápek.
„My se Zmijozelem,“ oznámil brýlatý chlapec.
„Tak to musíte vyhrát,“ řekl Sirius.
„To taky uděláme.“
____________________

„Hej Saii!“ houk James na kapitána nebelvírského famfrpálového týmu, když ho spatřil na chodbě, jak se přesouvá z třídy vedle té, kam teď on mířil. Sai byl v sedmém ročníku a hrál za střelce. Měl mladšího bratra Joshuu, který chodil do ročníku s Jamesem (taky Nebelvír), ale nehrál famfrpál. Víc se zajímal o různé drobnější žertíky a bylinkářství.
„Co chceš Pottere?“ zeptal se ho starší mladík pobaveně.
„Jak to vypadá s našimi tréninky?“ houkl zpátky James.
„Tak, Jamesi, že dneska v pět hodin si to nakráčíš na hřiště i se zbytkem týmu a pustím tě akorát v čas, abys došel do společenky před večerkou.“ James se spokojeně zazubil.
„Rozkaz šéfe,“ zakřičel ještě na vzdalující se záda hnědovláska.
_________________________

Seděl v klidu u své snídaně, když se mu za zády objevil Flint, kapitán famfrpálového týmu za Zmijozel. „Regulusi, na konci měsíce hrajeme proti Nebelvíru, předpokládám, že ses už naučil tu vronského fintu, protože jiný výsledek než výhru, neočekávám,“ prohlásil.
„Jistě Fline, nemusíš se o nic strachovat, vyhrajeme,“ ujistil ho škrobeně, arogantně, i když předem věděl, že to není ani trochu jisté. „Výborně,“ poplácal ho po zádech šesťák a odešel. Regulus si nenápadně promnul rameno, a i tak stále cítil, jak mu v něm brní. Zřejmě mu z toho zůstane  modřina, usoudil a dál, zdánlivě klidně, pokračoval ve své nedojezené snídani.
_________________________

Už před sedmou hodinou stál před kabinetem, aby si byl jistý, že nepřijde pozdě. V sedm se dveře otevřely a zpoza nich a ještě psacího stolu na něj hleděla jeho kolejní ředitelka. „Pane Blacku,“ pokynula mu, ať vejde. „Dobrý večer paní profesorko,“ pozdravil, jako by o nic nešlo. „To se ještě uvidí, jestli dobrý,“ usadila ho. „Přetřídíte knihy z knihovny, které vám dám, podle jejich stavu. Škody, které jsou ve vašich silách, opravíte. Zbytek označíte kouzlem, aby se na to podíval někdo další. Dejte si záležet," oznámila mu, načež se před ním objevila obrovská hromada už na první pohled zničených knih. Můžete si s tím zajít do třídy," dodala ještě jako by náhodou. V tichosti zaúpěl. Tohle nedodělá ani do konce života!
_____________________

*Pracuji se svou verzí toho, jak se člověk stane zveromágem. První si projde stotožnením, kdy zjistí, v co se promění, poté se musí naučit znát své tělo, dobře dýchat atd., aby bylo tělo k přeměně připraveno. V poslední fázi už jde o samotnou přeměnu. Pouze musí své tělo navést k proměně v již známe zvíře pomocí své vůle. Prostě jednoduchá teorie, těžká praxe. :D
__________________

Ahoj,
mám další kapitolu. Nevím, co víc k tomu říct, až na to, že je tam opět skýtá malá hádanka. Akorát nevím, jestli za ní chci dávat nejakou odměnu, je o dost jednoduší, pro ty, co ji našli i minule, až primitivní bych řekla, takže si to ještě rozmyslím, ale kdo by hledal jen ze zvědavosti, může napsat, co objevil. ;)
Františka