ANGEL'S SMILE / LANDO NORRIS

VIP ZÓNA ZÁVODU

Probudila jsem se dnes mnohem dříve, než normálně vstávám, a udělala jsem si ranní hygienu. Jelikož mám teď ještě tak dvě hodiny času, než budu muset zase do práce, rozhodla jsem si snad po nekonečně dlouhé době dopřát horkou koupel plnou těch blbostí do vany jako třeba šumivou bombu do koupele, hydratační masku na obličej a různých milion olejíčků na snad všechny části těla. Ani už si nepamatuju, kdy jsem si naposledy takhle přivstala jenom proto, abych se válela ve vaně. Musím se ale přiznat, že mi to fakt chybělo.

... 

Po zhruba hodině, kdy už jsem ve vychladlé vaně ležela skoro promrzlá, jsem konečně dospěla k názoru, že bude dobré se jít usušit. Vylezla jsem z vany a až teď jsem si uvědomila, že tu nikde nevidím ručník. Hlasitě jsem si povzdechla a rozběhla jsem se do pokoje pro nový. Než mi ale došlo, že ze mě kape všude voda a že bych rozhodně běhat neměla, podklouzla mi na podlaze noha a mé nahé tělo se celé rozpláclo na zemi. Ležela jsem tam dobrou minutu bez mrknutí a můj malý mozeček zatím zpracovával, co se teď tak rychle stalo. Když jsem potom konečně popadla můj vyražený dech, nemotorně jsem se zvedla a kymácivě se rozešla pro můj ručník, který se na mě ze skříně jen smál. Myslím, že mi dnešní olejíčkování abych vypadala jako princezna moc nepomůže. řekla jsem si sama pro sebe. 

Zabalená v ručníku jsem chvíli zírala do skříně a snažila si najít nějaký pěkný outfit do práce. Lehce jsem se nalíčila a do přenosné lahve jsem si natočila čistou vodu. Lahev ještě s nějakými drobnostmi jsem nacpala do kabelky, zamkla byt a za úporného vedra sálajícího z rozpáleného slunce jsem se vydala do podniku. 

Cestou jsem potkala pár fanoušků dnešního závodu, kteří natěšeně procházeli město a povídali si mezi sebou. Někteří dokonce v okolních kavárnách popíjeli ledové drinky a uzavírali společně sázky na všemožné týmy, kteří se dnešního závodu účastní. Mezi hlavní favority, o kterých se mezi sebou turisté dohadovali jsem nejvíce slýchala Mercedes a Ferrari, ale kolikrát padly i jiná jména. Já osobně nemám žádného favorita, protože se v tom nijak zvlášť neorientuji, ale vím, že spousty místních obyvatel Formuli1 naprosto zbožňují, takže se tu celoročně fandí kdykoliv se jede nějaký závod na jakékoliv části světa. Mé nohy mě dovedli až do krásně vychlazené budovy našeho baru a já si odložila své věci do šatny. Za barovým pultem běhali číšníci a nalévali nové a nové drinky pro vedrem vyprahlá hrdla návštěvníků z celého světa, kteří si dnešní závod zkrátka nemohli nechat ujít.

Rychle jsem na sebe hodila zástěru a rozběhla jsem se mým kolegům aspoň trochu pomoci.

...

Čas závodu už se nepřetržitě rychle blíží a většina dnešních zákazníků se už přesunula na tribuny. Všichni číšníci mají těď konečně čas na to se zhluboka nadechnout a odpočinout si. Během závodu se tu většinou neobjeví ani noha. Moje kolegyně Emma se vedle mě objeví tak rychle, že si musím zacpat pusu, abych nevykřikla. 

,, Nikdo tu skoro není taaakže... jdeme se mrknout na závod" natěšeně vřískne. Ona je přesně ten typ holky, který na tomhle úplně ujíždí, ale nechce tam chodit sama, takže tak vždycky někoho vytáhne. Když má volno, vytáhne s sebou někoho klidně i na konec světa jen proto, aby živě viděla celý závod. Co tak vím, jako malá pomáhala svému otci v garáži. Jelikož se v tomhle městě narodila, má přes různé kontakty zajištěno i VIP místo. Byla to právě ona, kdo mě tu prováděl a všemu učil, když jsem se sem před rokem přistěhovala. 

,, Já nevím. Třeba mě tu budou potřebovat. " snažila jsem se z toho nějak vykroutit, ale věděla jsem, že když si něco Emma usmyslí, mám to předem prohrané.

,, O to se vůbec nemusíš bát. Oni to tu zvládnou. " ukázala směrem ke zbytku personálu, který se vyčerpaně válel na židlích a popíjeli Colu. Poraženě jsem si povzdechla.

,, Fajn, počkej tu, skočím se do šatny převléknout. " protočila jsem očima a rozběhla jsem se do šatny. Ze skříně jsem vytáhla bílé kraťasy a krémový top. Mám tu tyhle věci schované pro nouzové situace, kdybych potřebovala někam rychle odejít. Ve skříni mám ještě mikinu, ale jak tak koukám, v tomhle vedru mikinu opravdu potřebovat nebudu.

Doběhla jsem ven, kde už na mě netrpělivě čekala Emma a stále dokola sledovala hodinky. Na sobě měla černobílou, kostkovanou sukni a krátké, červené triko. Hlavu jí zakrývala červeně zářící čepice se značkou Ferrari. 

,, Kde jsi tak dlouho, prošvihneme závod. " čapla mě za ruku a táhla mě pryč.

...