Moje nádherná Sakuro, kdybych tak věděl jak nám pomoct, jak to vrátit zpátky.
Sedím tu na zemi a rozpadám se, doslova. Proč jsem tě tenkrát nezabil? Proč si ty, zabila mne?
Tak rád bych tě znovu viděl, tvoji krásu, tvoji tvář, bez všech zranění, co jsem ti způsobil. Měla jsi být má, má loutka. Má živá loutka pro kterou bych se rozpadal pokaždé co bych jí viděl.
Pověz Saky, milovala jsi mne? Milovala jsi lidskou loutku bez srdce? Nebo jsi tenkrát bojovala za sebe, za všechny ostatní, jen ne za naší lásku?
V den kdy jsme se poprvé setkali, kdy jsme poprvé bojovali. Chtěl jsem tě zabít, chtěl jsem tě vidět se trápit pod náporem mého jedu a mých loutek. Pamatuju si tvojí odhodlanost, pamatuju si tvé zelené oči plné síly a strachu. Pamatuju si tvé oči jinak, než jaké jsou teď.
Byl jsem jiný? Byl jsem neúplný? Proč jsem tě chtěl zabít? Moji jedinou lásku, kterou jsem za celý svůj život necítil. Povídej mi, jaký jsem byl.
Mám tolik otázek má drahá Sakuro, tak moc jsem tě chtěl milovat i přes všechnu bolest a nenávist v mém životě. Říkala si mi, že se ti líbí loutkaři, když jsem tě poprvé zasáhl svou čepelí na které byl jed. Tvé sebevědomí a tvůj sarkasmus při boji, i přesto že ses bála. Miloval jsem tvoji odvahu.
Teď už nevidím a neslyším nic.
Proč jsem tě nezabil tenkrát, proč jsem ti vzal život dnes, Sakuro Haruno.
