Kapitola 3

21.2K 675 28
                                    

Vzbudilo mě ostré světlo, sedla jsem si a dívala se po pokoji.
Ležela jsem ve větší posteli v trochu větší místnosti, byly tam dvoje dveře, Byly ze dřeva už z dálky vypadaly hebce, jedny museli určitě být dveře do koupelny, sedla jsem si abych se mohla podívat na další věci, ale jenom jsem si sedla a začala mě bolet hlava.
Sykla jsem bolestí.
Když to trochu ustálo, tak jsem tam uviděla i menší šatník byl z toho samého dřeva a zeď byla vymalovaná na světle modro, na podlaze byl rudý koberec, který pokrýval celý pokoj, potom na levé straně ode mě bylo docela velké okno se závěsy.
Ale počkat... tohle přece není můj pokoj.
Potom mi to všechno problesklo hlavou co se včera večer stalo a začala se klepat strachy.
Kde to jsem?
Co se se mnou stane?
Chcou mě snad zabít?
Najednou někdo odemkl a otevřel dveře.
Chtěla jsem se někam schovat, ale tělo se začalo klepat víc než před chvílí a navíc mě odmítalo poslouchat.
Dveře se otevřely do kořán a tam byla dívka. Zjistila že už jsem vzhůru a pousmála se.
"Tak už jste vzhůru, dobře... jmenuji se Mina a můj pán mi nakázal že až se probudíte, tak vás mám k němu doprovodit." Usmála se víc, měla na sobě mini sukni... no abych to zkrátila, tak vypadala jako sekretářka, prostě stejné oblečení, měla blond vlasy a ty měla v drdolu.
Všimla si jak na ni civím a začala se jemně smát.
Nevěděla jsem co je tu k smíchu.
"omlouvám se, ale prostě sem si nemohla pomoct, ale teď už vážně... musím vám najít nějaké dobré věci, nějaké vyzívavé aby si mohla přežít co nejdýl."
To mě zaskočilo.
"Prosím? Abych přežila? Tak počkat kde to sakra jsem?!"
"klid děvče, nic se ti nestane dokud teda neotevřeš na našeho pána pusu, to by nedopadlo moc dobře."
Přišla k šatníku a hledala ve věcech.
"tak co třeba tohle?"
v jedné ruce tam byly mini kraťasy něco jako mám já, jenom jsou roztrhané se silonkami a ve druhé ruce má černé tílko.
"Co to je?" Zeptala jsem se, protože tohle je moc, jo chodím v takových věcech, ale aspoň mám k tomu košili.
Jen se na mě podívala nechápavě, ale asi po 5 vteřinách to pochopila.
"Takže chceš nějaké šaty a nebo sukni?"
"Fajn vyhrala si, ale vezmu si k tomu košili." Ušklebila jsem se a vzala si věci z její ruky.

***

Když jsem byla převlečená a šli jsme chodbou bůh ví kam, tak jsem se docela bála co mě čeká.
Šli jsme chodbou pořád rovně a možná jsme i zabočili, tenhle dům je bludiště.
Na každém rohu byl aspoň jeden mohutnej možná svalnatej a nebo taky tlustej chlap a když jsem se na ně jenom podívala třeba i koutkem oka, tak už vypadali jako by mě chtěli zabít nebo aspoň přizabít.
Došli jsme k velkým dveřím a Mina na ně jemně zaklepala a vešla, já jsem bohužel musela jít s ní.
Za stolem byl asi nejhezčí chlap co jsem zatím viděla. Ale co to melu vždyť on mě unesl! Pomyslela jsem si.
Jeho vlasy byly hnědé, rozcuchané kolem stran a jeho obličej byl úchvatný a měl tvrdé mužské rysy a oči jako oceán.
Potom měl na sobě bílou košili a poslední dva knoflíky od vrchu měl rozeplé, takže byla vidět jeho hruď měl dost velké svaly takže musí cvičit a taky měl snědou pleť takže se musí dobře opalovat.
I když jsem nechtěla na něho civět nemohla jsem si pomoct.
když jsem se dívala na ty jeho hnědé vlasy a na ty moje tmavě hnědé až černé, tak to byl veliký rozdíl.
Rozhodně byl hezčí než jsem si myslela, taky se ani nedivím když jsem ho viděla včera večer když byla obrovská tma a ještě k tomu světlo pouliční lampy blikalo.
Z přemýšlení mě probral jeho hluboký hlas.
"Aa! Už si se vzbudila.. posaď se." A ukázal na koženou židli naproti němu.
Ani jsem nemukla a posadila se.
Byla docela pohodlná.
"Takže..." začal a já se na něho podívala.
"Určitě nevíš proč jsi tady.. mohl bych ti to vysvětlit ale to by bylo na dlouhé povídání, takže ti to budu vysvětlovat popořadě a.."
Nedokázal to doříct protože jsem to nemohla už vydržet.
"Tak hele chci sice přežít další den, ale proč mi to sakra neřeknete hned? Kvůli vám mám času dost!" Jenom se pousmál, postavil se a natáhl se ke mě přes stůl
"tak za prvé.." řekl to trochu naštvaně a i výhružně.
".. nebudete mi skákat do řeči, za druhé narozdíl od vás mám fůru práce takže nemám čas se s vámi tak dlouho vybavovat a za třetí... máš vůbec tušení kdo jsem?"
Jsem sice ta co vydrží zlost v sobě ale tohle bylo moc, taky jsem si stoupla a řekla:
"Tak za prvé já nemůžu za to že moc mluvíte a mě to nebaví vás poslouchat, za druhé já jsem se o vás neprosila aby jste mě unesl a když máte tak fůru práce tak proč jste mě unesli? Kvůli mě budete mít ještě víc práce o to se postarám a za třetí nevím kdo jste a je mi to i jedno!"
Jen se na mě podíval a usmál se ještě víc, až mě to znervózňovalo.
"Doufám že až vám řeknu kdo jsem, tak budete mít stejně takové odhodlání jako teď..."
Nechápa jsem to a ani to nechci chápat.
" jmenuju se Nick Davison a jsem boss největší mafie... pořád máš ještě něco na srdci?"
Vykulila jsem na něho oči a sedla jsem si a on si sedl taky, ale i tak jsem se odhodlala na poslední otázku.
"Co se mnou máš v plánu?"
"ale... najednou si tykáme?"
Zeptala jsem se ještě jednou a jeho otázku jsem ignorovala.
"Co se mnou máš v plánu?"
usmál se a řekl.
"To co s tebou mám v plánu, ti řeknu při dnešní večeři a jestli by si chtěla, tak ti řeknu i to proč jsem tě unesl, tak ať tam příjdeš v čas. Mina tě od teď bude všude doprovázet a bude se o tebe starat." mrknul na ni, ta jenom přikývla.
Znovu se podíval na mě a řekl "Zvykej si, budeš tu na nějakou chvíli bydlet."
To mě zaskočilo, ale postavila jsem se a s Minou po boku jsem odešla.

***

Tak, třetí díl je tu a další bude co nevidět:) omluvám se za chyby:D :)

Living With Bad Guys #(Mafiánův Zajatec)Kde žijí příběhy. Začni objevovat