Dark World [One Direction]

35.

Vstát nebylo jednoduché. Připadala jsem si jako zombie... Ale musela jsem, takže jsem se nakonec vyškrábala z postele a v polospánku jsem šla udělat snídani.

Zapla jsem vodu na kafe. Potřebovala jsem se trochu probudit.

,,Ahoj teto." pozdravila mě ospale Sam a vysápala si na svojí židli.

,,Ahoj teto." řekl i Tommy s úsměvem.

,,Dobrý ráno." zívla jsem.

Tommy se zatvářil zděšeně, když jsem se otočila. ,,Jsi v pořádku?" podivil se.

Zamračila jsem se. ,,Jo, proč?" pozvedla jsem obočí.

,,Vypadáš jako chodící mrtvola." vysvětlil. ,,Cos dělala v noci?"

,,Eh... Tak trochu jsem bdila."

Tommy zakroutil očima a sedl si ke stolu. ,,Jo a zlato? Dneska večer máme poradu. Takže nepřijdu a pravděpodobně ti ani nebudu zvedat mobil, máme zakázáno je používat při poradě." oznámil mi a já přikývla.

****

Mé podpatky klapaly o mramorovou podlahu ve firmě TBS, neboli The Best Safe. Ano, trapnější název si ředitel vymyslet nemohl...

Prošla jsem recepcí a zamířila přímo do své kanceláře, kde mě čekalo překvapení v podobě šéfa.

,,Alexandro, víte, že už čtvrt hodiny byste měla sedět za stolem a datlovat do počítače?" zamračil se nespokojeně pan Foyer.

,,Omlouvám se, vezla jsem neteř do školky a pak jsem chytla dopravní zácpu. Už se to nestane, přísahám!" uklidňovala jsem ho a v rychlosti zapla svůj počítač.

,,Dobře. Fajn. Ale za to mi budete muset vypracovat tyhle papíry. Nechcete přece přijít o tak dobré místo, že ne?" povytáhl obočí ukazujíc na obrovský štos papírů, které přibyly na mém stole.

Polkla jsem. Sice se mi opravdu nechtělo, ale nakonec jsem přikývla. Měl pravdu, nechtěla jsem o to místo přijít.

Foyer ani nepozdravil a už byl pryč. Zakroutila jsem očima a pomyslně na něj ukázala fakáče. Je to nevrlý, starý páprda, který je jako ze staré školy a nesnese pozdní příchody ani nic, co by nějak narušilo jaho nebo číkoli jiný pracovní plán.

Do toho všeho mi chodili do kanceláře klienti a já toho měla nad hlavu.

Nakonec jsem již prázdnou budovu opouštěla v osm hodin večer. Měla jsem ukrutný hlad, naposledy jsem jedla oběd a ten mi na celý den nevystačí.

Zamkla jsem budovu a namířila si to ke svému autu. Byl to obyčejný Volkswagen Pasaat, který jsem si samozřejmě krapet poupravila. Mé druhé auto jsem měla v garáži zakryté plachtou, aby mi pokaždé nepřipomnělo život, který jsem žila předtím.

Odemkla jsem Pasaat a nasedla. Zasunula jsem klíčky do zapalování a sešlápla spojku, načež jsem otočila klíčekm tak, aby se rozezněl zvuk, který naznačoval snahu motoru nastartovat.

Avšak ani po několika dalších pokusech mi auto nešlo nahodit. Naštvaně jsem bouchla do volantu a nasupeně vystoupila z auta.

Všude kolem byla tma, až na mizerné osvětlení lamp. A o to horší byl můj úlek, když se tmou rozezněl motor auta a nějakou dobu po utichnutí motoru i známý dívčí hlas.

,,Nechceš odvézt?" otočila jsem se za hlasem a spatřila rysy Ginny, která stála vedle postavy, která v ruce svírala věc s rozžhaveným koncem, čili cigaretu.