Magie nás spojila, ať nás tedy člověk nerozdělí -HPFF

8.

Od té noci, kdy Remus nemohl usnout, se pro ně stalo prakticky pravidlem, že si spolu povídali během noci, kdy už jejich dva přátelé spali. Oběma se potom mnohem lépe usínalo, i když ten druhý o tom nic nevěděl. Oba řešili příliš mnoho starostí, než aby se zamysleli nad tím, proč tomu tak je, přestože to s jejich problémy úzce souviselo. Jenže Remus o tom nevěděl a Sirius byl příliš zaneprázdněn trestem, snahou nezbláznit se do Rema natolik, aby nedokázal dokončit rituál, a k tomu ještě předstíráním, že se nic neděje. A to se jim mělo vymstít.
__________________

Dnes byl Remusův nejneoblíbenější den. Zrovna to vyšlo na úterý osmnáctého. A aby toho nebylo málo, bylo k tomu i zatmění. Už od rána se necítil dobře. To tak bylo pokaždé, jenže tentokrát mu to připadalo stonásobně horší. Cítil, jak se v něm vlk vztekle ozývá, snaží se dostat ven a ovládnout ho. Musel se na jeho zatlačování soustředit natolik, že prakticky nevnímal profesorčin výklad a ani nepostřehl, že ho vyvolala. Musel do něj loktem dloubnout Petr, aby se dostala McGonagallové aspoň nějaké reakce. „Pane Lupine,“ začala káravým hlasem, ovšem pak si všimla, jak vypadá a pochopila. „byl jste si u madam Pomfreyové pro lék?“ dodala jemněji. „Ne,“ připustil. „Tak si tam zajděte,“ přikázala. „Ano paní profesorko,“ odpověděl. Profesorka se na otázku zeptala někoho jiného a už si ho nevšímala. Sbalil si věci do tašky, nečekal, že se ještě vrátí. Madam Pomfreyová si ho tam bude nejspíše chtít nechat, a co nejtišeji odešel. Doprovázel ho starostlivý pohled jeho přátel. Nedivil se jejich strachu. I on cítil, že tenhle úplněk nedopadne ani trochu dobře.
____________________

Nemohl usnout, bolest v hrudníku nechtěla odejít, ať dělal, co dělal. Zřejmě dnes nesplnil podmínku pro její ukončení. Jenže on netušil, co ji vlastně zastavuje! Jediné, co dnes bylo jinak než jiné úterky, byl úplněk a s ním spojená Remova nepřítomnost. Mohlo snad to za bolest, kterou prožíval? Snažilo se ho tak kouzlo donutit trávit čas s jeho druhou polovičkou? Smysl by to dávalo, jenže jak mohl trávit čas s Remusem zrovna v tuhle chvíli? Remus by mu mohl ublížit, což by si už nikdy neodpustil. A to Sirius nemohl dopustit. Prostě si to přetrpí a zítra s ním stráví více času, rozhodl se. Mohl by taky vymyslet nějaký žertík. Tenhle rok to už zazdili dost. Jestli si chtěli udržet nějakou úroveň, museli si pohnout. Jenže co udělat? Potřebovali něco úchvatného, co ještě nikdo neudělal. Možná by mohli spojit žertík s něčím „užitečným“… Například očarovat brnění z chodeb, aby hlídala přestupky na chodbách, ale místo trestů za ně dávala odměny a za dobré chování trestala. Nebo zařídit, aby se místa u studentských stolů vyměňovala s učitelskými… Možná by mohli zkusit i promíchat tak třídy… Dál už nic nedomyslel. I přes bolest únavou usnul.
________________________

Vnímal pouze jednotvárnou bolest. Celé jeho tělo jako by se nacházelo v plamenech. Nedokázal se ani vyplazit z Chroptící chýše. Musel si během noci zlomit nejméně polovinu kostí. Nechtěl raději vědět, co s ním vlk vyváděl. Jediné, co si pamatoval, bylo, jak vlk s dychtivou radostí přebral vládu nad tělem a pak jen tmu. Uslyšel tiché klapání podpatků na schodech. Madam Pomfreyová, prošlo mu hlavou úlevně. Uklidněný, že se o něj někdo postará, ztratil vědomí.
Znovu se probudil až na ošetřovně. Slunce už vyšlo před nějakou dobou, podle toho, kolik světla do místnosti dopadalo. Cítil se hrozně unaveně, tělo ho stále bolelo, ale už mírněji. Musel několikrát zamrkat, aby zaostřil pořádně. Ležel za závěsem jako obvykle, aby nepřitahoval pozornost ostatních dětí, které se na ošetřovnu dostanou. Na stolečku u postele stála sklenice s vodou. S vděčností se jí napil. Vypil ji na jeden nádech, a i tak měl stále žízeň. Pokusil se posadit, aby mohl vstát a dojít si pro další, ale to už se závěs rozhrnul, umožňujíc mu tak spatřit postarší zdravotnici. „Kam si myslíte, že jdete pane Lupine?“ zeptala se ho trochu příkře. „Jen jsem si chtěl zajít pro vodu,“ bránil se nepříliš zdárně Rem. „Vy se mi snad jen zdáte,“ povzdechla si lékouzelnice. „To vás nenapadlo, že by bylo lepší mě zavolat? Během noci jste utrpěl vážná zranění, horší než obvykle -což nejspíše zavinilo zatmění- a s něčím takovým byste se tu rád promenádoval jako zdravý? Žádné takové! Musíte nejméně týden zůstat v klidu, aby se vám všechny kosti i rány pořádně uzdravili.“ „Dobrá,“ vzdal to mladík.
______________________________

Počkal si až do večerky, aby nepotkal ošetřovatelku ani jiné studenty. Pod pláštěm se pak vydal na ošetřovnu zkontrolovat Rema. Měl nepříjemný pocit, že se něco špatného stalo. Tak úplně se nemýlil. Remusovi na těle přibilo až nepřiměřeně nových jizev, jedna dlouhá i na obličeji, táhla se mu přes nos jako výrazná upomínka. I přes to se jeho kamarád na něj smál, když přišel. „Doufám, že si mi donesl něco sladkého. Z těch od odporných lektvarů se mi už zvedá žaludek.“ Sirius se usmál, nemohl si pomoct, když viděl, že Rem je i přes všechna ta zranění stále v pořádku, hřálo ho u srdce a k tomu ten jeho úsměv. „Doufám, že ti bude stačit dýňový koláč od skřítků, nic lepšího jsem nesehnal. Zásobu sladkostí už stihl Péťa sníst.“ „Lepší než nic,“ natáhl se pro koláček mladý vlkodlak. Sirius se tiše uchechtl. „Jak dlouho tu zůstáváš?“ zeptal se. „Prý nejmíň týden,“ zavzdychal Moony. „Tak to užívej,“ zašklebil se Tichošlápek. „Je smůla, že sem nemůžete chodit během dne,“ povzdechl si Rem, „Je to tu dost nuda.“ „Můžu ti donést knížku, jestli chceš,“ navrhl Sirius. „To by bylo fajn,“ přiznal mladší chlapec. „Díky.“ „Není zač,“ usmál se zářivě Sirius.
________________________

Po tom, co viděl Remuse, věděl, že s tou zvěromágskou věcí musí pohnout, aby mohli ci nejdříve Removi pomoct. Nehodlal Remuse nechat jen tak na holičkách.
_________________________

Ahojky,
dneska je kapitolka o něco kratší, ale snad aspoň obsahově zaujala. :D
Františka