The Hunger Games - Sbližování

11.kapitola

Po dlouhé cestě konečně dorážíme do jedenáctého kraje. Je to jeden z největších krajů Panemu, takže bude velmi obtížné, hledat tady Peetu. Pomyšlení na to, že tady žila Routa mi nedělá vůbec dobře. Vycházíme z vlaku a jdeme na hlavní náměstí, kde bychom se měli potkat se zbytkem vítězů z jedenáctého kraje. Takhle to Haymitch naplánoval. Pořád je v každém kraji alespoň jeden vítěz Hladových her, který je ochoten nám pomoci. Se všemi vítězi z tohoto kraje si Haymitch vždycky rozuměl. Jeho největší přítel Plev pocházel právě odtud. Tak jako Routa, která byla mým spojencem, přítelem a sestrou. Jsem si jistá, že teď je na lepším místě, stejně jako Prim.
Celý jedenáctý kraj je po válce hodně zničený a je tu mnohem méně lidí, než posledně, když jsem tady byla. Je to nejspíš i tím, že jedenáctý kraj byl jedním z prvních krajů, v nichž se rozhořelo povstání, a tak se tu válčilo déle, než v ostatních krajích. Právě proto, že je to jeden z největších krajů Panemu, lidé se zde odjakživa zabývali zemědělstvím, ale i sběrem léčivých bylin. Teď po válce tomu však není jinak, protože lidé z celého Panemu musí něco jíst.
Zajímalo by mě, jestli je Routina rodina v pořádku. Jestli její mladší sourozenci, kteří se při turné vítězů s pláčem krčili u své matky, dožili svobodného Panemu. Samozřejmě celým srdcem doufám, že tu někde jsou, ale opravdu malý počet obyvatel kraje mi v tom moc nepomáhá. Snad tady najdeme Peetu.
Přicházíme na náměstí a mě se dělá špatně. Tady se to stalo. Tady odvedli Routu od její rodiny. Stejně jako Zrnku, Pleva a Mlata. Mladého muže, který se nade mnou slitoval v aréně. Nikdy neměli příležitost vrátit se domů a nikdy nemohli cítit svobodu, která po vítězné válce nastala. Zakazuji si nad tím přemýšlet, protože už vidím uprostřed náměstí malého muže s vousy, který na nás mává. Haymitch k němu přichází a objímá ho. ,,Jak se vede starouši?" ptá se Haymitch muže. ,,Dobře. Velmi dobře Haymitchi. Jsem rád, že po dlouhé době vidím zase nějakou známou tvář. Teď by si mě ale měl představit tady dámě," říká muž nadšeně. Tím myslí mě, a proto nečekám na Haymitchovu reakci a podávám muži ruku. ,,Katniss Everdeenová. Moc mě těší," říkám narozdíl od muže sklíčeně a unaveně. Muž oplácí mé gesto a s úsměvem se mi představuje. ,,Ja vím přesně kdo jste. Říkejte mi Parsley. Potěšení je na mé straně," říká muž a já zjišťuji, že je opravdu velmi milý. ,,Dovolte mi pozvat vás k sobě domů," říká Parsley. Haymitch i já přikyvujeme a jdeme s Parsleyem k jeho domu. Po cestě Haymitch vysvětluje naši situaci Parsleyovi a společně plánují, jak budou postupovat v hledání Peety. Parsley bydlí ve vesnici vítězů v jedenáctém kraji. Žije v podobné vile jako já s Haymitchem, ale vesnice i Parsleyův dům se liší detaily, které poukazují na vlastnosti a přednosti jeho kraje. ,,Vítejte u mě! A chovejte se tu jako doma. Provedu vás a ukážu vám vaše pokoje," říká Parsley, když vcházíme do jeho domu. Vila pro vítěze je opravdu skoro stejná jako ve dvanáctém kraji, takže hned máme přehled a víme kde co je. Já se ani neobtěžuji podívat se do svého pokoje a chci jít hned prohlédávat kraj. To mi však ihned Haymitch i Parsley zakazují a nařizují mi odpočinek. ,,Musíte si odpočinout. Jestli tady Peeta je, najdeme ho rychle. Nebudeme ho hledat jen mi tři. Od toho mám své přátele. A jak jste si už určitě všimla, v tomto kraji má většina populace tmavou pleť, takže nebude těžké najít tady jednoho bělocha," říká Parsley a já mu musím dát za pravdu. Tak se pomalu vydávám do svého pokoje a s obrovským povzdechem padám na postel. Jsem tak unavená, že po chvilce premýšlení usínám.
Probouzím se až další den a nemám ponětí, kolik je hodin. Na stole nacházím snídani a cpu se jí tak rychle, jako bych týdny nejedla. Po vydatné snídani se trochu oplachuji a oblékám. Když pak vcházím do obývacího pokoje, vidím jen Haymitche, který sedí a popíjí ze sklenice nějaký alkohol. Z toho pachu je mi na zvracení. Já sama jsem se opila jen jednou a nebylo z toho nic dobrého. ,,Tak co zlatíčko? Jak jsi se vyspala?" ptá se mě Haymitch posměšně. ,,Ehm docela dobře. Můžeme vyrazit prohlédávat kraj? A kde je vlastně Parsley?" ptám se nedočkavě. ,,Zlatíčko, jsou tři hodiny odpoledne a ty jsi ještě před chvílí spala. Peeta už se hledá od sedmi ráno. Kdyby se mělo čekat na tebe, nikdy bychom ho nenašli," říká Haymitch. ,,A proč jste mě sakra nevzbudili?!" říkám naštvaně. ,,Když ty jsi tak krásně spala, že se nám nechtělo probouzet tě. Zlatíčko, budeš hledat zítra. Teď už se všichni pomalu vrací domů. I Parsley tu za chvíli bude," říká Haymitch. ,,Ale já chci jít hledat Peetu!" říkám naštvaně a odhodlaně. ,,Nikdo ho nikde neviděl. Prohledali jsme půlku kraje a nic. Ani stopa. Pochybuji, že tu někde bude," říká Parsley, který právě vešel do místnosti a ani jsem si ho nevšimla. ,,Jak jste mohli stihnout prohledat půlku kraje? Kolik těch přátel sakra máte?" ptám se Parsleye ohromeně. ,,To nechte být. Přátel mám opravdu hodně. Zítra prohledáme zbytek kraje," říká Parsley. ,,Dobře. Zítra," říkám s povzdechem. Zbytek dne trávím zavřená ve svém pokoji. Sedím na posteli a hraju si s perlou od Peety. Sedím tam a přemýšlím hodně dlouho. A pak i celou noc. Za žádnou cenu nemůžu usnout. Když vychází slunce, doslova vyskakuju z postele, rychle se oblékám a utíkám do obýváku, abych dnes nic nepropásla.
Společně pak s Parsleyem a Haymitchem vyrážíme hledat Peetu. Celý den pak trávíme tím, že projíždíme jednotlivé pěstitelské vesničky a ptáme se obyvatel, jestli nezahlédli Peetu. Ale nikdo ho neviděl. Vracíme se večer. Jsme unavení a o Peetovi nikdo nic neví. Takže zítra ráno vyrážíme do desátého kraje. Už chci Peetu. Chci být v jeho objetí. Chci cítit jeho polibky...