6 variant smrti

Bílá jak stěna

V nemocnici se sešlo všech pět jejich přátel, její rodiče a instruktor.

Rachelin táta byl naštvaný, zeptal se instruktora: "Ty jsi nevěděl, že má strach vějšek?"

"Nevěděl. Předtím než jsem jí na stěnu pustil. Zeptal jsem se jí, jestli nemá strach z vejšek, řekla mi že ne. Ale stejně, neměl jsem jí tam pouštět."

Finn se ptal doktorky: "Jak jí je?"

"Dostala ránu do hlavy, ale už je v pořádku. Má jen postraumatický šok. Na pár dní zůstane ještě v nemocnici." Řekla a roztáhla roletu, která zakrývala skleněné okno, kterým bylo vidět do pokoje.

Ležela tam Rachel s vykulenýma očima a celá byla nepřirozeně bílá. Všichni na ní s údivem zírali, čekali, že si jich všimne, že se na ně podívá, že jim dá nějaký signál, že je vnímá, ale nic se nedělo, jen těma vykulenýma očima zírala do zdi.

Stáli tam tak dlouho, že když udělala rychlý pohyb. Všichni sebou škubli, jak je tento pohyb vytrhl z myšlení.

Rachel sebou začala prudce škubat a tvář měla zkroucenou bolestí. Škubala sebou tak, že spadla z postele. Doktoři se hned zbíhali k posteli. Jeden z doktorů zatáhl na chvíli roletu, a když jí zase vytáhli nahoru. Rachle byla přikurtována koženými páskami.

Když doktoři uviděli výrazy navštěvníků, řekli: "Je to preventivní opatření."

"Kam jdeš?" Zeptala se Claire Finna, když si všimla, že Finn odchází někam stranou.

"Musím mluvit s rodiči."

"Proč?"

"Já.....Nemůžu o tom mluvit. Navíc by jsi to asi nepochopila."

"Pochopila. Řekni mi to."

"Řeknu, když si to necháš pro sebe, protože to, co si myslím, není úplně jisté. Je to moje domněnka."

"No...."

"Volám rodičům, protože, potřebuju jejich rada nebo spíš potvrzení."

"O čem?"

"Můj bratr, Steven........skončil v ústavu. Mluvili o postraumatickém šoku, který utrpěl, když strávil jednu noc v tom domě. Ale já jsem tušil, že je v tom něco víc. Později jsem zjistil, když už bylo pozdě, že v jeho mysli byl Jackob.

A teď, teď má Rachel podobné příznaky jako Steven až na to, že na zdi nepíše nápisy mori.

Moji rodiče Stevna viděli, navštěvovali ho. Řeknou mi, jestli se mýlím."

"Já to vím jistě. Ty se mýlíš!"

"Ale co když ne?"

"To nemůže být pravda. Jackob je přeci definitvně pryč."

"Ale co když je to někdo jiný než Jackob. Někdo, kdo chce pomstu."

"To nemůže být pravda. Doufám, že se mýlíš."

"Já taky...."

Do nemocnice vsoupili Finnovi rodiče.

Finn je zavedl k pokoji, kde ležela Rachel a potichu se jich zeptal na rovinu: "Nepřipomíná vám Rachel Stevenův postraumatický šok."

Finn trochu očekával, že mu nic neřeknou, ale máma po dlouhé chvíli odpověděla potichu: "Připomíná.........Je bílá. Je spocená. Má namodralé rty. Tu namodralou barvu má i kolem oči, které jsou plné bolesti a strachu. Tělo ztuhlé jako by s někým bojovala."

Finn se na ní vyjeveně podíval.

Ona pokračovala: "Chodila jsem za Stevenem každý den. Sledovala jsem ho dlouho. Ze začátku, jak jsem říkala, jeho tělo bylo ztuhlé, ale později se začalo uvolňovat, jak se Steven začínal vzdávat a Jackob ho začínal víc a víc ovládat. Ale to jsem v tu dobu nevěděla. Myslela jsem si,že bojuje sám ze sebou." Dořekla to a z očí jí začaly téct malé krůpěje slz.

"Musím si s ní promluvit." řekl Finn, šel k doktorovi a zeptal se ho: "Můžu s ní mluvit."

"Ne, už se ptali její rodiče. Potom, co se stalo, musí mít klid."

"Ale je to důležitý."

"Není důležité než to, aby se pořádně prospala."

"Ale..."

"Ne."

"Dobrá. A kdy?"

"Jak jsem řekla jejim rodičům. Za dva dny."