Pravě jsem vstala. Všude ještě byla tma. Žádná zpráva na mobilu nečekala, ani od Dominika. Bojím se o něho a bůh ví jestli se bojí on o mě.
Sedla jsem si na postel a vyčkávala. Vlastně ani nevím na co. Po chvilce jsem se zvedla a zamířila si to do koupelny. Naštěstí tu ještě mám nějaké věci ohledně hygieny. Když jsem byla už umytá, šla jsem do ložnice se převléct. Ještě mi tu zbyly nějaké hadry, za co jsem ráda. Oblékla jsem se a mířila jsem si to rovnou do kuchyně udělat snídani.
Dominik
Když jsem se probudil, všude byly na zemi kelímky a kluci + nějaké holky. Ale nikde jsem neviděl Dominiku. Sedl jsem si na gauč a s bolestí hlavy jsem vykročil jí hledat. Nikde nebyla, nikde. Kde ta holka sakra může být? Zkusím jí napsat. "Kde jsi? Hledám tě a ve studiu nejsi. Ozvi se mi" znělo ve zprávě.
Sedl jsem si do auta a jel rovnou k nám.
Byl jsem strachy bez sebe. Včera jsem jí neviděl odcházet. A vůbec, proč by mi neřekla že někam jde?
Dorazil jsem k bytu a hned běžel nahoru, odemykal jsem jak o život. Když se mi podařilo otevřít, prohledal jsem všechny místnosti. Nikde nebyla a na mobil se mi ještě ani neozvala.
Seděl jsem na gauči jako kupa neštěstí, nevěděl jsem co mám dělat. Ani kde bych jí mohl ještě hledat.
Dominika
Když jsem byla už dost připravená jít k nám byla jsem připravená na nátlak. Jestli tam vůbec někdo bude. Vyšla jsem z bytu a nemohla jsem si připustit co a jak. Proč Kuba je takový poslední dobou a proč si mě Dominik nevšiml. Nebylo tam tak moc lidí.
Stála jsem už u bytu kde jsme strávili poslední dny s Dominikem. Upřímně se bojím ale vím že se nemám čeho bát.
Vycházela jsem patro a potichu jsem odemkla dveře. Hned jsem slyšela kroky které vycházely z obýváku. "Kde jsi byla?!" Jemně Dominik vykřikl a než jsem stihla se otočit k němu čelem, byla jsem už v jeho objetí. "Kde jsi kurva byla? Měl jsem strach" řekl a u toho mi připadalo že snad brečí. Když jsme se odtáhli, vzala jsem jeho ruku a táhla ho na gauč. "Dominiku, včera večer jsem byla unavená a tak jsem šla k sobě domů" řekla jsem, bála jsem se jeho reakce ale nic. Žádná reakce, jako duše bez emocí. "Popravdě jsem se tam necítila úplně komfortně" musela jsem to říct ale neřeknu to o tom Jakubovi, to si vyřeším sama. Po téhle větě se už objevila reakce a emoce. Obejmutí.
Dominik
Když mi tohle řekla, že se tam necítila komfortně. Cítil jsem se provinile. Neměl jsem jí tam brát ale zároveň tomu chci dát druhou šanci, takže se jí například večer zeptám na jednu věc a uvidím jak se to vyvine. "Já vím a já se omlouvám že jsem ti nevěnoval pozornost. S kluky jsme probírali nějaké věci ohledně koncertů. Fakt moc mě to mrzí" řekl jsem a koukal se jí do jejích modrých očí. Až teď jsem si všiml jak jsou krásné. "V pohodě. Chápu to" usmála se a já jí to musel oplatit.
"Co budeme dělat?" Zeptal jsem se když bylo kolem 4 hodiny odpoledne. "Nevím" mykla rameny a dál pozorovala každý můj pohyb. "Jenom se ti chci na něco zeptat" řekl jsem a vyčkával jsem na povolení zpustit. Když kývla a začal jsem "s kluky máme tenhle víkend show ve Varech a chci abys tam jela s námi, pojedeš?" Domluvil jsem a viděl jsem jak má pootevřenou pusu. "Prosím" dodal jsem a hned jsem dostal odpověď. "Jasně že jo" uchechtla se a dala mi pusu. "Tak to jsem rád, aspoň tam teď budu mít někoho koho miluju" řekl jsem a přitom jsem si lehl do jejího klínu.
Omlouvám se že teď moc často nevychází kapitoly/ části ale přemýšlím jak a co bude v těch částech. Budu se snažit vydávat co nejčastěji nové díly, takže doufám že to chápete. Jinak děkuju za podporu. Miluju vás❤️
ČTEŠ
Slibuji..
Fanfiction-příběh má pokračování s názvem: Nelhal mi.. Kluk který slibuje hodně věcí ale i tak to nedodrží. Dodrží to teď a nebo furt to bude nonstop stejný jako kolotoč? -vymyšlený příběh! -je to můj první příběh, takže berte ohledy na to, že ne vždy to bude...
