3

9 1 0
                                    

Potom co přede mnou zastaví motorka. Jemně se zamračím. Jelikož je šero a ne že bych byla šeroslepá ale i tak, tma jak v hrnci. "Jestli něco potřebuješ tak u mě to rozhodně nenajdeš." "Proč si odešla?" Pochopila jsem že to bude někdo z nich. "A proč bych měla být někde kde nikoho neznám a vidím že tam nejsem vítána." "To záleží jak to vidíš ale to že nikoho neznáš neznamená že se nemůžeš seznámit." "Vím že mohu ale třeba nechci. Třeba ostatním nedůvěřuji." Nakonec jsme se domluvili a sedla jsem si k němu na motorku a odvezl mě domů. 
U baráku zastavil, raději jsem ho poslala ať jede dál, nechtěla jsem aby doma věděli že jsem přijela pozdě kvůli tomu že jsem přijela na motorce ještě by si to špatně vyložili, jak je znám.
Vlezla jsem domů a hned jsem dostala facku ale ne od někoho spíše od něčeho, alkohol a cigarety. Jeho balíček jsem dala tam jako vždy a vydala se nahoru do pokoje. Běžela jsem k oknu a otevřela ho. Vylezla si na střechu a zavolala Maye. Vyprávěla jsem o tom co se dneska stalo a o tom kdo mě dneska odvezl domů.
Možná že jsem tam nikoho neznala ale zase jsem si tam připadala jako bych tam byla doma, cítila jsem tam pocit bezpečí což jsem tedy u mě doma neměla. Proč? Protože sice si nepamatuju jestli jsem to už zmínila ale mámin přítel je alkoholik a kuřák, dost silný v obouch směrech.
Postav te před něj obyčejnou sklenici s vodou a hodí ji po vás ale dej před něj lahváče a to by vám mohl ruce utrhnout.
Neříkám taky si občas ráda dám ten alkohol ale ne že bych pila každý den. 
Zrovna u nás doma je zase jeho nějaká party proto si mě nevšiml. I když si mě nevšiml neznamená že mohu spát, raději budu celou noc vzhůru, i tak by mě nenechal spát. Jenom jsem se vysprchovala a lehla do postele.  Vzala jsem si sluchátka a začala dodělavat tu kresbu z odpoledne.
Když jsem byla hotová byla jedna ráno. Chtěla jsem jít nakonec spát ale nemohla protože se na mě dobival ožrala. Proto jsem vstala a otevřela mu. "TaK Tady JsI.... KdE si Byla?!"
"Říkala jsem že jdu ven a byla pro tvůj tabák s alkoholem, máš ho tam jako vždy. A teď jestli omluvíš, jdu spát. Zítra jdu na tu brigádu. Ráda bych se prospala." S touhle větou zřejmě nebyl spokojený ale než cokoliv stihl zabouchla jsem mu dveře před nosem. Začal do dveří kopat a řvát. Já si jen zalezla do postele a když už to neustávalo. Tak jsem se oblékala, vzala si peněženku a oknem po střeše utekla ven. Běžela jsem až k našemu jedinému místu který je tu otevřený non-stop.  Na venek jsem se tvářila že se nic neděje ale uvnitř jsem šílela. Proto jsem vešla do vnitř kde se už na mě usmál starší pani. "Už zase?" Přikývla jsem, ona byla jedna z mála kdo o mých domácích problémech věděla. "Jahodový milkshake a tvůj koláčy pokud ještě zbyl." "Samozřejmě, schovala jsem kousek pro tebe." Usmála jsem se na ni. "Děkuji." 
Po chvilce se otevřeli zase dveře a tam byla jedna z nich. Z té party kde jsem trávila včerejší den a večer. Přisedla si vedle mě.  "Ahoj Bleir." "Ahoj Toni."  "co ty tu takhle pozdě v noci." "řekně me že nemohu spát." Pokrčím rameny a usměju se. "Bleir proč ji to neřekneš." "A proč bych měla, já to zvládnu a neštvi nebo už sem nebudu chodit vůbec." "Jak chceš, Toni je hodná a mohla ti pomoci s ním." Toni se na mě povídala, já se nakonec zvedla a šla si sednout do zadního boxu. Kde jsem se opřela a čekala až přijde ráno a já budu moci domu. 

Navždy?Kde žijí příběhy. Začni objevovat