Why Always Me

část 45

,, musíme se uklonit?" Zeptal se Bruce Rhodese. Nebyl by to on aby nezneužil příležitosti a neudělal si z něho srandu.
,, Jasně že jo. Je to král! Měj úctu" vykřikl šeptem a malinko se usmál.

,, Vítejte " objevil se před námi T'challa s otevřenou náručí.
Mezitím co se všichni jenom mile a přátelsky usmívali se Bruce uklonil.
,, Ah to nemusíte. My tady tohle neděláme" ozval se T'challa s trapným úsměvem. Nemohl se ale cítit hůř než Benner, který pohledem proklínal Rhodese.
Stálá jsem z celé skupiny nejvíc v zadu. Nechtěla jsem na sebe poutat takovou pozornost. Do doby než mě oslepil odraz lesklé paže z vibránia. Bucky.

Rozeběhla jsem se dopředu a vůbec jsem se neohlížela.
Skočila jsem mu kolem krku a nohy mu obmotala kolem pasu.
Možná přišla ostatním moje reakce přehnaná a nečekaná, ale Steve moc dobře věděl o co jde.
Nerozloučila jsem se s ním totiž a vůbec jsem nevěděla jak je na tom.
,, Ahoj princezno" řekl a dal mi pusu na čelo. Bože jak moc mi chyběl ten jeho úšklebek který mě na začátku tak rozčilovat.

,, Vysvětlí mi někdo co se děje?" Zašeptala dívka po T'challově boku. Podle vzhledu typuji že to je jeho sestra.
_____°°°°°_____

Plán zněl jasně. Shuri,kterou jsem právě poznala nám pomůže s kamenem. Hned jak ho jejich vymožené přístroje dostanou z Visionovi hlavy, Wanda ho nadobro zničí.
Musíme tak ale čekat obě, protože kdyby se jedné z nás něco stalo, druhá to dokončí. Nikdo z nás totiž neví jaká bude reakce po zničení.

,, Bucky z tebe nespustil oči" uchechtla se Shuri mezitím co pracovala s počítačem. Bruce ji u všeho poctivě asistoval a Wanda seděla jako přikovaná u Visiona.
Tohle ještě bude zajímavé.
Zatím co jsme mi tady uvnitř, ostatní se pohybují na území Wakandy, ale jenom v okolí paláce.

Z našeho klidu nás ale vytrhne alarm počítače. Někdo se snaží dostat přes ochranou bariéru.
Ze všech těch zvuků mám husí kůži a myslím že nejsem jediná.
,, Shuri!" Vykřikl Bruce
,, Nedá se to urychlit. Nerad bych měl návštěvu " dodal a Shuri zkusila zrychlit systém tak, jak ji požádali.
Takhle to ale nepůjde. Z obřího okna sleduju, jak se dole kupí armáda Wakanďanů, kteří jsou pro svou zemi ochotni zemřít. Zemřít pro nás.

Po vypnutí bariéry už na to nemůžu koukat. Masakrují nás a mně v hlavě pořád zní Stephen.
Musím tam jít, protože to tak cítím.
,, Wando!" Vykřiknu a ona se na mě rychle otočí stejně jako ostatní.
,, Nemůžu na to koukat. Kámen je skoro pryč a ty to zvládneš! Jdu za nimi!" Dodala jsem a cestou ven ji chytla za ruku a malinko ji zmáčkla...

Pokračování příště ✨ děkuju za přečtení