Magie nás spojila, ať nás tedy člověk nerozdělí -HPFF

9.

Nastal konec měsíce a to znamenalo, že se celá škola sešla na tribunách famfrpálového hřiště, aby si užila nejočekávanější zápas mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Rivalita mezi oběma kolejemi byla známá a zakořeněná hluboko v historii, právě pro to se jednalo o ten 'nejdůležitější zápas'. Většina školy (nebelvírští, většina mrzimorů a asi polovina havraspárů) fandila Nebelvíru. Našlo by se k tomu hned několik důvodů. Tím nejdůležitějším byl prostý fakt, že většina studentů Bradavic neměla zmijozeli v lásce pro jejich arogantní a povýšenecké chování. Dalším, možná stejně důležitým, důvodem byl James Potter. Talentovaný chytač byl oblíbený pro svou pohodářskou povahu a občas přihlouplé vystupování. A posledním významným důvodem byla sehranost týmu. Nebelvírští pracovali jako tým mnohem lépe než zmijozelští, proto měli větší šanci vyhrát. Kapitáni si podali ruce, madam Hochoová zapískala na písťalku a hra začala.

_________________________________

James už létal přes hodinu kolem hřiště ve snaze spatřit zlatý míček. Zatím bezúspěšně. Siriusův mladší bratr se držel neustále za ním, což ho neskutečně otravovalo, ale nesnažil se ho nijak zbavit. Počasí se během hry neskutečně pokazilo. Nebe se zatáhlo a vypadalo to, že každou chvílí začne pršet. James jen doufal, že se tak skutečně nestane, protože si před hrou na brýle nedal voduodpuzující kouzlo, při takovém počasí, při kterém začínali, ho nepotřeboval. Kdyby pak začalo pršet, jeho šance na chycení zlatonky by se výrazně snížily, nejspíše skoro až k nulovým. Z čehož vyplívalo, že ji musí chytit teď nebo nikdy. O body se nemusel starat, vyhrávali i tak, takže jim tím nehrozila prohra. Jako na zavolanou spatřil zlatý záblesk těsně u země. Neváhal ani vteřinu, pustil se přímo k ní v plné rychlosti. Mladší z bratrů Blackových ho o pár vteřin později napodobil. James vnímal, jak se k němu mladší chlapec stále přibližuje, ale nehodlal ho nechat vyhrát. Zrychlil ještě trošičku a natáhl ruku před sebe připraven chytit zlatý míček. Už ho skoro držel, když uslyšel, jak celé obecenstvo vydalo vyděšené vyjeknutí. Nedokázal si pomoct, aby se neohlédl. Uviděl, že Regulusovo tělo leží v polovičním bezvědomí na koštěti, což pro zmijozela znamenalo prakticky smrt, pokud v čas nesrovná směr letu od země pryč. James se rozmýšlel jen chviličku, stáhl ruku zpátky, otočil koště a zachytil druhého chytače v čas, než si stihl ublížit. Zlatonka stihla zmizet. Madam Hoochová vyhlásila přestávku. Mladý zmijozel byl poslán na ošetřovnu, načež byla hra odložena. Studenti se tak museli celí zklamaní vrátit do hodin.

___________________________________

„Mohl si chytit nejdřív tu zlatonku," povzechl si Sirius. „A zabít tak tvého bratra?" neodpustil si trochu ostřejší tón James. „To ne... Sice je to idiot, ale máš pravdu, že smrt si nezaslouží," připustil Tichošlápek. „Tak vidíš," řekl James. „Co řešíte kluci?" přidal se do jejich rozhovoru Péťa. „Nic důležitého," ujistil ho Sirius, „Ale mám jiné téma, co bychom měli projednat." „Povídej," vybídl ho Červíček. „Přišel jsem s celkem zajímavým nápadem na vtípek. Však víte, že tenhle rok dost odbýváme..." „To teda," přisvědčil James. „Myslím, že profesorům to rozhodně neschází. K tomu Siriusi, ty si stále ještě odpykáváš svůj trest," připomněl jim Remus, který jako obvykle seděl na posteli a četl si. „Ale no tak!" ohradil se Sirius, „Je to geniální plán!" „Tak už povídej," vyzval ho netrpělivě James. A tak jim Sirius vyložil svůj plán, který vymyslel během úplňkové noci. „Šílený," ohodnotil to James se zářivým úsměvem. „Nemohl bys alespoň jednou vymyslet něco, u čeho nejsem potřeba?" pozvedl obočí Rem. „Tenhle plán je celý postavený na tom, že já zařídím ta kouzla, protože ani jeden z vás je neumí." „Nepodceňuj nás tak!" urazil se na oko Sirius. „Lehké přesměrovací kouzlo zvládneme," doplnil svého kamaráda James.
________________

Nebyl si jistý, co ho vedlo k tomu, aby pod neviditelným pláštěm zašel na ošetřovnu. Prostě nedokázal usnout, stále přemýšlel, jestli se Regulusovi skutečně nic nestalo, k tomu tam pořád povídali Sirius s Remusem. Nechtěl je rušit, vypadalo to, že se dobře baví, tak nahmátl pod postelí neviditelný plášť a vyrazil. Otevřením dveří se stejně asi prozradil, ale ti dva si toho možná ani nevšimli. Byli do rozhovoru vážně zabrání.
Cestou nikoho nepotkal, což v noci znamenalo jedině štěstí, protože mohl potkat tak akorát školníka s jeho kočkou. Před dveřmi ošetřovny se zarazil. Všechna jistota, kterou měl po celou cestu ze společenky, ho opustila. Co vlastně měl společného s bratrem svého nejlepšího kamaráda? Může mu být jedno, jestli si zlámal ruku. Jenže nebylo. Zhluboka se nadechl, však on se o tom stejně nikdo nedozví, Regulus už bude v tuhle dobu spát a klukům může říct, že se šel jen projít. S tím ujištěním otevřel dveře ošetřovny. K jeho smůle se jeho předpoklady nenaplnily. Regulus totiž nespal, ale četl si v knize, která se až podezřele moc podobala jeho staré nenáviděné učebnici lektvarů. Knihu však odložil, když zaslechl podezřelý zvuk. Začal se rozhlížet kolem, ale Jamese samozřejmě vidět nemohl, uklidněn tím, že ve svém okolí nespatřil nic podezřelého, vrátil se Regulus ke čtení. James ho chviličku pozoroval. Mladší chlapec vypadal celkem v pořádku, jen hromádka lahviček od lektvarů prozrazovala, že tomu tak není. Ale zas tak špatné to taky nemohlo být, jinak by byl vypadal jinak, to James věděl z vlastních zkušeností. Jamesovi to stačilo k tomu, aby uklidnil nepochopitelné obavy, proto se v tichosti vydal zpátky ke dveřím. Nepočítal ovšem s tím, že madam Pomfreyová nechala v cestě stát jeden z nemocničních stolečků. Vrazil do něj a ztropil při tom hromadu hluku a ještě se mu vysvíkl neviditelný plášť. Instinktivně se přikrčil a zavřel oči v naději, že si ho mladý Black nevšimne, ale překvapené „Pottere?!“ ho z té najivní představy rychle vysvobodilo. „Ano?“ prohlásil nejnajivněji, jak dokázal. „Co tu děláš? A jak ses sem vůbec dostal?“ zeptal se ho podezřívavě zmijozel. „Procházím se při měsíčku?“ navrhl nevinně nebelvír. „To určitě,“ ušklíbl se Regulus. „No tak jsem se šel možná podívat, jestli jsi v pořádku,“ vzdal to brýlatý chlapec. „To zní ještě nejpravděpodobněji. Lepší výmluvu sis vymyslet nemohl,“ řekl Regulus. James nevěděl, co odpovědět. Zmijozel měl pravdu. Neměl vůbec žádný důvod pro ro, aby ho šel zkontrolovat a stejně šel. „Tak mi nevěř,“ ucedil hnědovlásek. „Já zas raději půjdu,“ dodal.
___________________

Ahoj!
Po dlouhé době další kapitolka. Tentokrát hlavně o Jamesovi s Regem, tak snad se vám líbila. Famfrpál moc nemusím a tak ho neumím moc popisovat, tak vás snad jeho významné zkrácení moc nezklamalo.
Františka