ANGEL'S SMILE / LANDO NORRIS

ŽE BY RANDE?

Celou dobu jsem doteď  koukala na televizi a popíjela domácí smoothie, které jsem si udělala z čerstvých jahod a borůvek + jsem přidala pár kousků banánu. 

V televizi nic moc nedávali, ale mně to nijak moc nevadilo, protože jsem měla v myšlenkách úplně něco jiného. Na notebooku jsem si vyhledávala všechny možné novinové články, které velkými písmeny hlásaly jméno Lando Norris. Reportéři mluvili především o úspěších nadaného jezdce McLarenu, který má fanoušky po celém světě. Články nabízely spoustu informací o jeho soukromém životě, ale moje podvědomí mi bránilo v tom se na to podívat a raději jsem to přeskočila. Mé podvědomí si totiž nějakým zázračným způsobem myslí, že když bude chtít, řekne mi všechno sám. Nebudu se mu hrabat v soukromí, známe se přeci jen pár dní. 

...

Za pár minut bude devět hodin. Venku už začínají být červánky a slunce se pomalu chystá ke spánku. Začíná noční život, kdy milionáři vylézají ze svých brlohů, kde celý den seděli za počítači a vydělávali těžké prachy. Celé Monte Carlo začíná pomalu ožívat. Když se kouknu z okna, vidím jinak poloprázdnou ulici, která teď je nacpaná nejen místními, ale také se tu všude hemží turisté, kteří ještě nestihli po dnešním závodě odjet. 

Mám už jen hodinu na přípravu a nejsem si úplně jistá, jestli to stíhám. Doběhla jsem do koupelny a dala si rychlou ledovou sprchu. Z rána jsem ještě cítila, že mám hebkou pokožku po mém olejíčkování, takže jsem se jen potichu zaradovala a začala na sebe ještě patlat všemožné krémy. Vlasy jsem ze sprchy ještě měla mokré, proto jsem si je vyfénovala a rozčesala. Mezitím, co jsem si rozčesávala vlasy, se mi koupelnou rozléhaly tóny letních hitů a já se vrtěla do rytmu. 

Vyběhla jsem do šatny, a když jsem zjistila, že mi zbývá posledních patnáct minut, naprosto jsem se zhrozila. Začala jsem pobíhat po bytě a hledat všemožné věci, které jsem si nacpala do malé kabelky. Na obličej jsem si dala jen řasenku a oblékla jsem se do krásných černých mini šatů, které jsem ještě nikdy na sobě neměla, protože na to nebyla správná chvíle. Teď ale myslím, že ta chvíle nastala. 

Zrovna jsem si obouvala boty na podpatku, když se bytem rozezněl zvonek. Až moc prudce jsem zvedla hlavu a trochu se mi z toho zamotala. Nečekala jsem, že by věděl i moje číslo bytu. Očekávala jsem, že bude stát venku. Kymácivě jsem se domotala ke dveřím a pomalu otevřela. Moje hlava na koukla mezi dveře a před nimi stál on. Byl nádherný. Černý oblek mu padl dokonale. V tuhle chvíli jsme byly skvěle sladění a ani jsme se na tom nedomluvili. 

Otevřela jsem dveře dokořán a na tváři se mi objevil nezastavitelný úsměv. Jeho pohled mi projel celé tělo od hlavy až k patě a nevynechal jedinou část. Do obličeje se mi začalo hrnout horko a ruce jsem si nervózně promnula. 

,, Vypadáš nádherně. " zašeptal do ticha a mě srdce trochu poskočilo. Začala jsem se ještě více culit a ani on už neudržel úsměv na uzdě. Začali jsme se na sebe usmívat a jako dva blbci jsme stáli každý na jedné straně dveří. 

Chvilku mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. Rychle jsem čapla kabelku, zamkla byt a společně jsme se vydali ulicemi přeplněnými turisty do centra tohoto města, které je v noci ještě hezčí. 

...

,, Tak, jaký je plán večera? " zeptala jsem se po chvilce cesty. Procházeli jsme zrovna kolem přístavu, kde se to luxusními jachtami jenom hemžilo. To byl vždycky můj plán do života, když jsem byla malá. Když jsem ale zjistila, co tenhle kus plující po vodě stojí, velmi rychle jsem si to rozmyslela.

,, Jsi nějaká moc zvědavá. " ,, Nech se překvapit, zlato. " škádlivě se na mě usmál a já si jen odfrkla. 

,, Docela by mě zajímalo, kam mě vedeš, protože tě neznám tak dobře, abych se nemusela obávat, že se vrátím domů v pořádku. " popichovala jsem ho. Jeho obličej se zkroutil do předstírané bolesti jako kdyby ho moje slova velice ranila. V tu samou chvíli jsme se začali smát. 

Byla jsem si jistá, že dnes se mi nic nestane, protože tu byl se mnou on a já mu věřila.