Jedna z milionu

Jizvy

Co teď? Jak jí pomůže? Musí ji ošetřit! Na základnu ji vzít nemůže, tam by dokonali to, co započal ten člověk předtím. Zabili by ji. Jak dlouho je pryč? Každou chvíli ho určitě začnou hledat. „Mysli," přikázal si Kyle. Přecházel u toho sem a tam s dívkou v náručí. V pravém koutku mu cukalo. "Zatracená válka!" Kdyby nebyla, mohl by ji odnést k sobě domů a řádně se o ni postarat. Nebo ke komukoliv jinému, lidé bývali milí a ochotní, každý den se s úsměvem zdravili, pomáhali si, starali se o chudší a starší, společně budovali vesnice a města. Ale tohle všechno bylo pryč. Válka jako by každého zahalila temným stínem a odstřihla ho od všech dobrých vlastností. Každý měl jen svoje starosti. Lidé se báli. Báli se, že když někomu pomůžou, vymstí se jim to. Báli se, že nebudou mít co jíst. Báli se, že jejich děti padnou za chamtivého krále. Báli se. "Potřebuju ji někde ukrýt," pomyslel si Kyle a rozhlédl se. Pohledem zůstal viset na jakémsi předmětu v dálce. Odsud nebylo patrné, co to je. Ale on to věděl. Opuštěná chaloupka. Bez dlouhého přemýšlení se rozběhl směrem k ní. Po chvíli mu ale došlo, že to byla chyba. Potřeboval dívku nejdříve ošetřit. Spěšně se vrátil k řece, kde plavovlásku opatrně položil do měkké trávy. "Bez těch šrámů by vypadala tak krásně," zasnil se. Zahleděl se na ni a hřbetem ruky jí odhrnul pramen vlasů z obličeje. "Co to dělám?" zatřásl hlavou, aby se vzpamatoval. "Nějaký kus látky. Z košile? Ne, jak bych to vysvětloval? Šaty." Uchopil okraj dříve bílých šatů a kus utrhl. Nově vzniklý hadřík ponořil do ledové vody, vymáchal a vyždímal. Chtěl začít s nejošklivější ránou. Poodsunul tedy dívčinu ruku a přitiskl hadřík na zdroj bývalého krvácení. Dívka sebou trhla.  Žije. O tom už nebylo pochyb. "Promiň," omluvil se Kyle, "musím to udělat." Snažil se pracovat co nejrychleji. Když odmočil šaty přischlé k ráně, vyřízl do nich otvor. Vlastně bylo zvláštní, že v nich žádný nebyl už předtím. Stopa po noži, která se objevila před mladíkovýma očima, byla hluboká. "Sakra. Chtělo by to sterilizovat," zaklel Kyle, protože neměl po ruce nic, čím by ránu vydezinfikoval. Proto ji jen vymyl a utrhl další kus dívčiných šatů, aby ji mohl obvázat. 

Kyle odnášel dívku směrem k chaloupce. Nevěděl, kolik je hodin, ale prodlužující se stíny mu napovídaly, že je už dávno po siestě. Rozhodně neměl být na hlídce takhle dlouho.  Hlavou mu bleskla dávná vzpomínka. Stojí nad ním Neil, jeden z jeho nadřízených, a s bičem v ruce na něj křičí: "Vstávej pošuku!" Sotva se Kyle postaví, projede mu zády ostrá bolest, takže se zase sesune k zemi. Byl to trest, který následoval po tom, co se Kyle poprvé pokusil utéct. Neil ho ztrestal takovým způsobem, že se mu záda hojila ještě měsíc poté. Všem to ale bylo jedno.

"Je to dál, než jsem myslel," promluvil Kyle na mladou ženu. Po čele mu stékaly kapičky potu a tělo v náručí se zdálo těžší. "Schovám tě tady a pokusím se vrátit, hned jak to půjde. Doufám, že ještě dneska v noci," zabrumlal. Domeček vypadal udržovaný, to Kyla zarazilo. Věděl, že tady nemůže nikdo bydlet, ale pro jistotu se nejdříve podíval. Domeček se skládal ze dvou místnůstek. V jedné stál malý stoleček, u něho byly rádoby zasunuté dvě rozviklané židličky a vzadu bílá skříňka. V druhé, menší místnosti, našel mladík tři prkna poskládaná do tvaru postele. Okénko zakryté záclonkou propouštělo do pokojíku několik proužků světla, které odhalovaly podlahu pokrytou silnou vrstvou prachu a husté pavučiny visící ze stropu. Nikdo tam nežil. Ve skříňce Kyle našel složené staré látky, které rozprostřel po posteli. Na lůžko položil svoji nalezenkyni a dveře za sebou zavřel na závoru. Nebylo to sice moc platné, ale připadalo mu, že je tak dívka ve větším bezpečí. 

Cestou zpět Kyle běžel a doufal, že nejde zas tak pozdě. Když dorazil do tábora, vojáci se poflakovali.  Slunce nemilosrdně pražilo i v pozdních odpoledních hodinách, takže nejspíš dostali volno. "Kyle, mám to u tebe," sykl Kylův nejlepší kamarád Nick. Takže přišel pozdě. Menší ryšavý chlapec vzal Kyla kolem ramen. Společně poodešli stranou od ostatních. "Kdes byl? Ptal se po tobě Neil. Řek jsem mu, že ses vrátil a musels nutně na záchod. Málem to prokouk." Kyle polkl. Nevěděl, jestli se může kamarádovi svěřit. "No tak, chlape, vyklop to," poklepal ho po zádech mladík robustní postavy. Pak svoji krátkou paži opět přehodil přes kamarádovo rameno. Vypadalo to komicky. Musel se natahovat, aby na svého vyššího společníka vůbec dosáhl. Kyle neodpovídal, ale když ho Nick i nadále propaloval olivovýma očima, podvolil se a řekl mu, co se stalo. Samořejmě vynechal svoji slabou chvilku. "Děláš si srandu? Co budeš dělat?" "Chci si vzít noční hlídku," odpověděl Kyle. "Nejsem si jistej, že tě pustěj." "Já vím, ale potřebuju tam jít. Co když ji najde nepřátelskej zběh nebo jí ta rána zhnisá? Potřebuje důkladnější ošetření, možná bude potřebovat i něco k pití. Co když jí bude zima?" "Zima? Kámo, posloucháš se vůbec? Je při nejmenším pětatřicet stupňů a ty si myslíš, že jí bude zima?" Po této poznámce se Kyle zatvářil vážně: "Šel bys za ní místo mě, kdybych nemoh?" "Za ženskou? To neříkej dvakrát," zašklebil se Nick, ale když přikývl, bylo vidět, že to myslí upřímně. "Díky. Asi se zase zeptám Starouše." Velitel se mohl pyšnit různými přezdívkami: -Kulhánek, Jizvoun, Kliďas, Čert-. Ale Starouš se ujal nejvíce. Ne, že by mu bylo tolik, ale v očích dvaceti a třicetiletých mužů nebyl zrovna nejmladší. "To bude nejlepší," souhlasil Nick. "Hele, nevíš jestli nemá někdo z chlapů náhodou u sebe schovanou nějakou vodku nebo tak něco?" "Copak," uchechtl se Nick, "potřebuješ si loknout na kuráž?" "Blbečku," naznačil Kyle ústy. "Čím jsi poslouchal? Když jsem říkal, že ta holka potřebuje líp ošetřit..." "Jo, jasně, dezinfekce!" skočil mu kamarád do řeči. "Myslím, že Harry něco má. Ale je ti jasný, že zadarmo to nebude?" "Vyčistím místo něj záchodky, myslím, že má tenhle tejden službu," řekl Kyle bez zaváhání. Nick na něj zůstal zírat: "Tebe ta ženská nějak vzala. Ale já se ti ani nedivim. Kdybych já narazil na takovou šťabajznu..." Kyle protočil panenky. "No dobře, dobře, už mlčím," bránil se zrzek.