Zase známé nástupiště

36 3 1
                                    

REMUS

,,Náměsíčníku!"

,,Reme!" ozvalo se za mnou a já věděl, že to jsou moji dva nejlepší kamarádi. Sirius Black a James Potter.

,,Ahoj." řekl jsem šťastný, že je zase po dvou měsících vidím.

,,Jaké byly prázdniny?" zeptal se James, ale s odpovědí se nenamáhal čekat, protože v davu zahlédl, jak sám rád často říkal svou vyvolenou, Lily Evansovou. Okamžitě na ni zařval přes celé nástupiště, jestli by s ním nebyla ochotna jít na rande. Rudovláska se otočila za původcem toho křiku, a když zjistila, že je to James, tak se zase otočila na svou kamarádku Alexu.

,,Viděli jste?" zeptal se James a mi se na něj s překvapením podívali. ,,Jakmile zjistila, že jsem to já ztratila řeč. Určitě mě miluje." pronesl zasněně.

,,Když myslíš, brácho." ozvalo se a my spatřili posledního člena naší známé party. Poberti byli po prázdninovém odloučení opět kompletní.

,,Čau, Péťo." odpověděl James a jeho poznámku přešel bez povšimnutí.

Nastoupili jsme do vlaku s myšlenkou nalezení volného kupé. Naštěstí moc lidí do vlaku ještě nenastoupilo, a tak jsme si mohli místa ještě vybrat. Jako každý rok jsem si sednul k oknu a vytáhnul si z brašny knihu. Chtěl jsem si číst, ale nemohl jsem se soustředit, protože James se Siriusem vedli vášnivou debatu o famfrpálovém zápase z minulého týdne. Petr pro jistotu odešel hledat dámu s vozíkem místních laskomin.

Po asi půl hodině se konečně vrátil s rukama plnýma různých dobrot. Každému nabídnul a mě jak mí nejlepší kamarádi dobře vědí, koupil čokoládu. Všichni jsme při mlsání našli společnou řeč a byli jsem nerozluční, tak jako dřív.

,,Letos, to musíme opět nandat těm zeleným slizounům." nechal se slyšet Sirius.

,,Pravda a měli bychom probrat první letošní žertík na Filche a Norrisku. Co třeba, zamknout Norrisku v umývárkách s Uršulou?" napadlou Jamese.

,,Super, kdy to podniknem?" zeptal se Petr s plnou pusou dýňové paštičky.

Kdy se uskuteční náš žertík se už asi nedozvíme, protože do našeho kupé vtrhla nějaká holka. Musím uznat, že byla docela hezká. Dlouhé, blond vlasy, štíhlá postava a překrásné oči.

,,A - ahoj." vykoktala. ,,Omlouvám se, já, já jsem si spletla kupé."

Už se chystala odejít, ale to by tu nesměl být náš Sirius, který se v každé chvíli musí zachovat, jako "pravý gentleman".

,,Nechtěla bys doprovodit?" zeptal se s nadějí v hlase Sirius a nám začaly cukat koutky.

,,Ne, díky. Myslím, že podruhé trefím." řekla s úsměvem a odešla.

Sirius se neochotně posadil a musel se smířit s odmítnutím. James se neubránil malému rýpnutí, jako vždy když jde o Siriuse.

,,Vypadá to, že jsi ztratil šarm Tichošlápku." zasmál se James, čímž spustil salvu smíchu na dobrých deset minut.


CAROLINE

Šla jsem úzkou chodbičkou ve vlaku a přemýšlela, jak se můj život, za tak krátkou dobu dokázal změnit. Už zase mám černé myšlenky a v hlavě nejtemnější scénáře. Zabraná s hlavou v oblacích jsem nedávala pozor na cestu a do někoho vrazila. Byla to dívka s uhlově černými, kudrnatými vlasy.

,,Promiň, nezlob se, nedávala jsem pozor." zvedla jsem se a napřáhla ruku na pomoc.

,,To jsem si všimla." řekla ironicky a mou ruku neurvale odstrčila. Dívala jsem se na ni pohledem, který jasně říkal, jestli to myslí vážně.

,,Tak uhneš, nebo tady budeš dál čumět?!" řekla, čímž mi fakticky odrovnala všechny moje zásady správného chování.

,,Řekla jsem, že se omlouvám." začala jsem, protože jsem se nemínila vzdát a moje svědomí mi to ani nedovolovalo. ,,Trocha slušnosti by ti, ale neuškodila." řekla jsem s naprostým klidem a otevřela jsem dveře do prvního kupé, které jsem spatřila. Samozřejmě, ale nemůžu mít štěstí a kupé bylo obsazené hned čtyřmi kluky. No, super Caroline. To se ti vážně povedlo.

,,A - ahoj." prolomila jsem trapné ticho a cítila se při tom nehorázně trapně. ,,O - omlouvám se, já, já si spletla kupé." vykoktala jsem první věc, co mě napadla. Všichni na mě civěli, až jsem se bála, že za mnou při nejmenším musí stát nějaký mozkomor.

Kluk, černovlasý s kulatými brýlemi se probral, jako první.

,,V pohodě. Nikdy jsem tě tu neviděl, jsi tu nová?" zeptal se mile a hned mi byl o něco sympatičtější.

,,Jo, jedu do Bradavic poprvé." muselo na mně být určitě vidět, že jsem strašně na nervy.

,,Nechceš něco na zub?" zeptal se mě menší obtloustlý kluk s malýma černýma očkama.

,,Ne, děkuji, já sladké moc nemusím."

Prohlédla jsem si nenápadně dva zbývající kluky. Jeden měl delší, černé, vlnité vlasy. Podle nekomfortně složených nohou musel být docela vysoký. A ten druhý měl hnědé, trochu delší vlasy spadající mu do jeho zjizveného obličeje. Od čeho ty jizvy asi má?

,,No, já vás nebudu rušit v rozjímání." a pohled jsem stočila na kluka s knihou a chystala jsem se odejít.

,,Ale prosím tě. Náměsíčník si čte pořád." Náměsíčník. Zajímavá přezdívka.

,,Taky by sis četl, kdybys to uměl, Siriusi." odbyl ho s úsměvem na rtech Náměsíčník. Musela jsem se usmát, ti kluci si byli evidentně dost blízcí.

,,Ne, vážně. Podruhé to kupé určitě trefím."

,,No, tak to já tě doprovodím." Ale no ták. Ne, že by se mi nelíbil, ale jak bych mu asi vysvětlila, že mě nemá kam doprovodit? Byla jsem tedy nucena zdvořile odmítnout. Naposledy jsem se ohlédla na partu kluků a usmála se. Šla jsem tedy chodbou dál, když najednou z nedalekého kupé vyšla dívka, která měla vlasy rudé, jako oheň. Otočila se mým směrem a zavolala.

,,Ahoj." Ohlédla jsem se jestli někdo není za mnou a pozdrav není náhodou určený jemu. Nikdo však za mnou nestál.

,,Ahoj." řekla jsem překvapeně a oplatila jí její milý úsměv.

,,Nikdy jsem tě tu předtím neviděla." pokračovala dál mile.

,,Jo, já jsem přestoupila."

,,Ježíš, jsem já, ale nezdvořilá. Zapomněla jsem se představit. Jsem Lily Evansová." a podala mi ruku.

,,Já jsem Caroline Darwinová. Moc mě těší."

,,Jak tě tu pozoruji, tak jsi ještě nenašla žádné kupé?"

,,Koukám, že jsem, jak otevřená kniha." Lily nedokázala udržet vážnou tvář a rozesmála se.

,,Tak pojď, přece nebudeš, až do konce cesty trčet na chodbě."

,,Vážně?" ujišťovala jsem se ještě.

,,No, samozřejmě." Šla jsem tedy za ní a o pár minut později jsem už s Lily i její kamarádkou Alexou seděla v jejich kupé a smály jsme se vtipům a historkám, které se nám staly. Myslím, že se z nás staly dost dobré kamarádky.

Nebelvírská smečkaKde žijí příběhy. Začni objevovat