Nebelvírská smečka

Nová spolužačka

CAROLINE

,,Holky, musím obejít ostatní kupé, za chvíli dorazíme do Prasinek." řekla Lily.

,,Jasný, tak mi si zatím vezmeme hábity." napadlo Alexu, ale to už Lily byla pryč. ,,Když nestíhá své prefektské povinnosti, je trochu na nervy." zasmála se Alexa.

,,Takže tedy, každá kolej má dva prefekty, dvě prefektky, dva primuse, dvě primusky a kolejního ředitele?" zeptala jsem se.

,,Ano." Najednou vlak zastavil a my vyrazily ven.

,,Prváci, prváci ke mně. Prváci a nováčci sem!" volal Hagrid, jak jsem se dozvěděla od holek ve vlaku.

Všichni jsme nastoupili i s Hagridem na loďky a chystali jsme se přeplavit Černé jezero. Jedno musím přiznat. Holky vážně nekecaly, když mi popisovali výhled od jezera na noční Bradavický hrad. Bylo dech beroucí pozorovat světýlka všude kolem. Než jsme se nadáli byli jsme před velkými, dřevěnými dveřmi. Před námi stála postarší čarodějka, o níž jsem od holek věděla, že je to Minerva McGonagallová, ředitelka nebelvírské koleje.

,,Postupně vás budu volat a na hlavu vám nasadím Moudrý klobouk. Ten rozhodne, do jaké koleje vás zařadíme, a která bude po celou vaši přítomnost, vaší rodinou. Na konci školního roku jedna z kolejí vyhraje školní pohár, díky vámi nasbíraným bodům. Za každý váš úspěch vám body přičteme a za každý váš prohřešek body strhneme." dokončila svůj projev McGonagallová.

Dveře se otevřely a my vstoupili do Velké síně a tím pádem i na oči všem studentů sedících u stolu, už rozřazených podle kolejí.

,,Micah Davies." řekla nebelvírská ředitelka. Kluk přistoupil na stoličku a profesorka mu na hlavu posadila Moudrý klobouk. Chvíli bylo naprosté ticho, ale najednou zvolal.

,,Mrzimor." od mrzimorské koleje se ozval jásot a potlesk. Takhle to pokračovalo, až jsem zbyla jenom já. To se slova ujala opět McGonagallová.

,,A letos tu máme jednoho nováčka. Caroline Darwinová k nám přestupuje do šestého ročníku." Přistoupila jsem k Moudrému klobouku. Posadila jsem se na stoličku a ucítila jsem na hlavě klobouk. V hlavě, jakoby se mi rozezněl něčí hlásek.

Ale, ale. Nováčka, toho jsme tu dlouho neměli. Tak se podíváme, co tu máme. Hmm, jsi chytrá to se musí nechat. Máš kuráž a chuť bojovat za správnou věc a spravedlnost. Jsi odvážná, ale přesto velice laskavá. Vím naprosto přesně, co s tebou. Nebelvír!

Od nebelvírského stolu se ozvala salva jásotu i potlesku daleko větší, než u předchozích zařazených. Nevím, možná to bylo tím, že se o to zasloužila Lily s Alexou, anebo proto, že se ke mně přesunula pozornost čtveřice kluků z vlaku.

,,Tak to je super, že jsi s námi na jedné koleji, Caroline. Mimochodem, my jsme taky v šestém ročníku." promluvil na mě ten černovlasý. ,, Jsem Sirius Black." představil se mi.

,,Já jsem Remus Lupin." promluvil konečně mě jen známý Náměsíčník.

,,No a já jsem..." nedořekl ten brýlatý, protože mu do řeči skočila Lily.

,,Tak tohle pako se jmenuje Potter a jestli chceš vidět dokonalou ukázku nulové etikety, tak máš před sebou živoucí důkaz." řekla Lily a já se neubránila smíchu. Ostatně jsem nebyla sama. Do smíchu se dali všichni kromě Lily, která jak se ukázalo to myslela smrtelně vážně.

,,Jsem James. James Potter. A tadyhle ta kráska vedle tebe." a mrknul na Lily ,,Je do mě bezhlavě zamilovaná."

,,To určitě. To bych raději hodinu poslouchala mandragory ve skleníku." řekla s vážným výrazem Lily.

,,Ticho prosím." vysvobodil Jamese ředitel Brumbál. Chudák James by jinak asi poslouchal zdvořilosti od Lily ještě dobru chvíli.

,,Takže, jako každý rok upozorňuji všechny studenty, že vstup do Zapovězeného lesa je přísně zakázán." a při tom vrhl varovný pohled na kluky naproti mně.

,,Neptej se." řekl s úsměvem James.

,,Vždyť mlčím." pošeptala jsem, ale kluci viděli, že si z nich jenom utahuji.

,,Takže, vám přeji dobrou chuť." popřál nám Bradavický ředitel. Najednou se na všech stolech objevily talíře plné jídla a poháry s pitím. Tak tohle jsme nečekala. Když jsme si všichni na talíř nandali jídlo, objevili se všude kolem duchové. Ze začátku jsem se trochu lekla, ale rychle jsem si zvykla.

,,Tohle je sir Nicolas." řekla mi Alexa.

,,Sire Nicolasi, jak jste si užil volna?" zeptala se zdvořile Lily.

,,Otřesné, opět zamítli mou žádost v účasti na bezhlavém honu." řekl s mírou hořkostí v hlase. Chvíli jsem přemýšlela, jak by se účastnil bezhlavého honu, když hlavu měl stále na krku. Nakonec jsem se rozhodla, že se později zeptám holek.

,,Doufám, že ti nebude vadit, že s námi budeš na pokoji, že ne?" zeptala se nervózně Lily.

,,Co blbneš?" zeptala jsem se pohoršeně. ,,Bude mi ctí." a vysekla jsem hlubokou úklonu. To už jsme se smáli všichni.

Došli jsme společně s klukama, až před Nebelvírskou věž.

,,Co teď?" zeptala jsem se, protože jsem neměla absolutně páru, co dál.

,,Heslo?" zeptal se najednou ženský hlas. Lekla jsem se tak až jsem nadskočila.

,,Klídek." uklidnil mě Remus.

,,Znáte heslo?"

,,Rosa Rubra." odpověděl Sirius. Buclatá dáma, jak jsem se později dověděla její jméno, vyklopila svůj rám a pustila nás dovnitř.

,,Rosa Rubra?" zeptala jsem se zmateně.

,,Rudá růže." vysvětlil Remus pohotově. ,,Nebelvír, jak jsi si už jistě stihla všimnout, má kolejní barvu červenou."

,,To jsem ráda. Červená je hezká barva. Má mnoho odstínu od červánkové třeba až po karmínovou."

,,Koukám, že se v barvách vyznáš." řekl s údivem Remus.

,,No, ráda maluji. Červená je jedna z mých nejoblíbenějších." musela jsem se určitě červenat. Doufám, že si toho Remus nevšimnul. Došli jsme spolu až ke schodům, které vedlo vlevo do dívčích ložnic a vpravo do chlapeckých.

,,Tak dobrou noc." popřál mi Remus.

,,Dobrou noc." oplatila jsem mu úsměv a každý jsme se vydali do svých pokojů.

,,Ale, ale. Tady nám někdo za chvíli asi roztaje." vrhly se na mě holky, hned jak jsem za sebou zavřela dveře.

,,Cože?!" vyjevila jsem se, protože holky vypadaly, jako kdyby samým štěstím měly skočit z okna.

,,No ty a Remus." začala hned vysvětlovat Alexa. ,,Vypadáte, jako z nějakého romantického filmu.

,,To výš že jo." odpověděla jsem ironicky.

,,Která je moje postel?" zeptala jsem se.

,,Neměň hned téma Darwinová! Z tohohle se nevykecáš." nenechala se zviklat Alexa.

,,Spíš támhle, Car." ukázala Lily na postel u okna. Po asi po půlhodinové přípravě na spánek se Alexa nechala naposledy slyšet.

,,Stejně, vypadáte, že jste pro sebe, jako stvoření.

,,Kušuj, Lex!" a schytala ode mě i od Lily polštářem do hlavy. To, ještě ale Alexa nevěděla, jak moc se spletla.