Nebelvírská smečka

Krvavé vzpomínky

CAROLINE

Znovu jsem otevřela oči. Tentokrát u mě Remus nebyl. Vlastně jsem nebyla ani na ošetřovně. Najednou jsem se uvědomila, že vůbec nevím, kde jsem. Byla jsem v temnotě. Všude kolem mě byla tma a chlad.

,,Remusi?" zavolala jsem, ale jediný, co jsem uslyšela byla má ozvěna.

,,Lily, Jamesi? Siriusi, Alexo? Petře?" nikdo mi neodpověděl. Rozhodla jsem se, že udělám pár kroků v před. Bylo mi nepříjemné, že jsme neviděla, kam vlastě jdu. Měla jsem pocit, že jdu snad hodiny.

,,Caroline, Caroline." ta dvě slova se do mě zařízla, jako nůž. Ten hlas jsme naposledy slyšela tu noc. Otočila jsem se a v očích se mi dala vyčíst nenávist.

,,Raphaeli."

,,Jsem rád, že se opět po měsících setkáváme." řekl a z jeho slov mi přeběhl mráz po zádech. ,,Vynaložilo mi jisté úsilí, tě znovu spatřit."

,,To vidím." řekla jsem uštěpačně. ,,Stále používáš ke komunikaci stejné prostředky. Manipulace, triky, iluze. Už mě to nemělo znovu překvapit." řekla jsem spíše pro sebe, než jemu.

,,Ty si také pořád stejná. Stejně naivní." ušklíbl se. ,,Bývala jsi chytřejší. Svou mysl sis lépe chránila. Byla jsi jedna z nejlepších čarodějek New Orleans."

,,A byla bych dál nebýt tebe." řekla jsem s hořkostí v hlase.

,,Kdyby jsi tam tehdy nepřišla spasit svět, nemuselo se to stát!" zařval najednou.

,,A ty..." ukázala jsem přímo na něj. ,,Kdyby jsi tehdy nedržel moje přátele, jako rukojmí, tak bych tam vůbec nemusela být!" oplatila jsem mu stejnou mincí.

,,Nevyskakuj si, Caroline." varoval mě, ale to bych to nebyla já.

,,Co!" vyjela jsem na něj. ,,Je to pravda. To, že to v hlavě nemáš v pořádku ví všichni, a že jsi lhář, kterému nemám věřit vím taky!"

,,Tak dost! Myslíš si, že ti nemůžu nic udělat, když..."

,,Když, co?" Hmm? ... No, jasně. Víš, co byla největší chyba? Že jsem stála takovou dobu za tebou. Ale teď vím, že si jen nelidská zrůda. Monstrum." prskla jsem po něm.

,,Tohle, ti možná připomene slušné chování. Dolor et secet!" pronesl, už s naprosto vyrovnaným hlasem. Zařvala jsem bolestí. Jedno z jeho nejoblíbenějších mučících zaklínadel.

REMUS

Šel jsem cestou do nebelvírské věže. Chtěl jsem říct ostatním, že se Caroline probrala, a že vypadá, že brzy bude v pořádku. Až před obrazem jsem si vzpomněl, že jsem na stolku vedle Carolinina lůžka nechal knihu. Rozběhl jsem se zpátky na ošetřovnu. Zastavil jsem se před její postelí, protože kolem ní létala madame Pomfreyová.

,,Co se stalo?" zeptal jsme se vystrašeně. Vypadala hrozně. Na celém těla měla otevřené rány. Jako kdyby ji někdo pořezal. Celá se třásla. Měl jsem pocit, jakoby ji někdo mučil.

,,Nevím." odpověděla madame Pomfreyová. Vypadala nejistě, protože je to snad poprvé, co jsem viděl, že si s něčím neví rady. ,,Byla naprosto v pořádku a chvíli potom, co jste odešel se začalo dít tohle." vysvětlovala mi a přitom se hůlkou snažila zacelovat rány a připravit podivně vypadající lektvar.

,,Pane Lupine, velice bych ocenila, abyste přišel, až zítra." Stál jsem tam, jako opařený. ,,Pane Lupine!"

,Ano, jistě, už jdu." řekl jsem neochotně, jakoby v transu. Šel jsem poloprázdnými chodbami hradu a skrz obraz jsem se dostal do společenky.

,,Reme, pojď k nám." zavolal na mě James. Ani jsem ho moc nevnímal, a tak jsem jen zavrtěl hlavou. Kluci pochopili, že se asi něco stalo, protože jsem v pokoji byl sám sotva deset vteřin, než přišli.

,,Náměsíčníku, co se děje?" zeptal se Sirius. ,,Něco s Caroline? Byl jsi u ní, ne?" Nezřetelně jsem kývnul.

,,Tak to vyklop, co je?" řekl trochu nervní James.

,,Byl jsem u ní a konečně se probrala." řekl jsem a viděl jsem rozzářené tváře kluků.

,,Tak to je senzace. Až se vrátí, tak uděláme oslavu." začal se radovat Sirius a chystal se plánovat párty.

,,To jen tak asi nebude."

,,Jak to?" zeptali se všichni tři s nechápavým výrazem vepsaným v obličeji.

,,No... odešel jsem, ale před obrazem Buclaté dámy, jsem si vzpomněl, že jsem na ošetřovně nechal knihu. Vrátil jsem se pro ni, ale u její postele byla Poppy a..." zadrhnul se mi hlas.

,,A?"

,, A něco se stalo. Všude na těle měla řezné rány a celá se třásla. Vypadala, jakoby ji něco, nebo někdo mučilo zevnitř." řekl jsem nahlas své myšlenky a kluci vypadali nezvykle zamlkle. Zbytek večera jsme strávili v tichosti na pokoji s náladou pod bodem mrazu.

CAROLINE

Konečně mě Raphael přestal mučit. Neprosila jsem ho a nepřemlouvala jsem ho, aby přestal. Takovou radost jsem mu nemínila udělat.

,,Ale, už tě to začalo nudit?" řekla jsme s jízlivě. Bolel mě, každý sval v těle, ale snažila jsem se to na sobě nedat znát.

,,Brzy se opět setkáme, Caroline. Tváří v tvář." přistoupil ke mně a políbil mě na čelo. Byla jsem naprosto znechucena. ,,Opatruj se." a s těmito slovy zmizel.