Nebelvírská smečka

Návrat do reality

REMUS

Ráno jsem se probudil a šel jsem dřív na snídani. Ve Velké síni, skoro nikdo nebyl. Sedl jsme si k nebelvírskému stolu. Po asi čtvrt hodině, přišli i ostatní.

,,Dneska se s Alexou, zastavíme za Caroline." řekla Lily, která chtěla prolomit tíživé ticho. ,,Že jo, Lex?" a drkla do ní.

,,Jo jasný." odpověděla jí s plnou pusou ovesné kaše.

,,Vy jste teda dvojka." zasmál se James, který upřel pohled na Siriuse, který se také věnoval jen své snídani a rozhovor kolem sebe nevnímal.

,,No... takže, dneska máme, jako první dějiny. Potom kouzelné formule, dvouhodinovku lektvarů se Zmijozelem a nakonec dvouhodinovku bylinkářství s Mrzimorem." vypočítávala Lily.

,,Za deset minut začíná hodina, měli bychom si pospíšit." navrhla Alexa a my se všichni rozběhli k učebně dějin.

,,Pane Lupine. Pane Lupine."

,,A - ano, pane profesore?" zakoktal jsem se, protože jsem absolutně nedával pozor.

,,No, to jsem rád, že konečně vnímáte." pronesl s úsměvem profesor Křiklan. ,,Ptal jsem se vás, co přidáte do tohoto lektvaru, aby jste z něj vytvořil protilék, proti kousnutí mandragory."

,,Já se omlouvám, pane profesore, ale nevím." neměl jsem ponětí, co po mě chce, protože jsem ho opět vnímal jen na půl. Když skončila poslední dnešní hodina, šli jsme si odnést věci do věže a společně vyrazili za Caroline. Když jsme vešli na ošetřovnu, kterou znám moc dobře, Caroline ležela na posteli, ale už byla vzhůru.

,,Vítej, mezi živými." řekl opatrně Sirius.

,,Jsem ráda, že vás vidím." usmála se Caroline.

,,No, ty jsi nám dala. Styď se fakt." podotkl James a přitom na Caroline mrknul. Ta se začervenala a mluvila dál. Nakonec jsme společně na ošetřovně strávili, tak dlouho, až nás Poppy musela vyhnat. Ještě, že zítra byl víkend a my mohli přijít znova.

CAROLINE

Byla jsem ráda, že za mnou odpoledne přišli všichni. Cítila jsem se už mnohem lépe. Sice jsem byla pořád zesláblá, ale myslím, že budu brzy v pohodě. Jedinou starost mi, ale dělal rozhovor, nebo sen, no prostě ta věc s Raphaelem. Když jsem se ráno probudila, cítila jsem se hrozně. Psychicky i fyzicky. Nevím, jestli myslel vážně, to že se brzy osobně uvidíme. Nechci ohrozit své přátele. Byla jsem zahlcena svými myšlenkami, až jsem znovu usnula.

REMUS

Šel jsem dneska opět na ošetřovnu navštívit Caroline, ale když jsem došel na ošetřovnu nikdo tam nebyl, kromě madame Pomfreyové.

,,Kde je? Kde je Caroline?" zeptal jsem se Poppy.

,,Slečnu Darwinovou, jsem pustila před deseti minutami." řekla s úsměvem.

,,A nevíte náhodou, kam měla namířeno?" zeptal jsem se ještě.

,,Netuším, pane Lupine."

,,Tak děkuji." řekl jsem a odešel. Jako první jsem šel do věže. Lily seděla s Alexou na sedačce a o ničem se bavily.

,,Nevíte, jestli je Caroline u sebe v pokoji?" zeptal jsem se.

,,Proč v pokoji? Je přece na ošetřovně. Nebo, ne?" zeptala se zmatená Alexa.

,,No právě, že ji madame Pomfreyová pustila."

,,Ne, v pokoji není." řekla Lily.

,,Tak pak to vidím na jedinou možnost." otočil jsem se na Alexu a pozvedl obočí.

,,Kam by jsi asi šel, kdyby tě pustili z ošetřovny potom, co jsi byl deset dní mimo?" zeptala se mě.

,,Asi do Velké síně, když je čas večeře." odpověděl jsem.

,,,Bingo. Pět bodů pro Nebelvír." zasmála se Alexa. S úsměvy na rtech jsem se vydali do Velké síně. Když jsme zahlédli Jamese, Caroline a Petra museli jsme se pro sebe usmát ještě jednou.

,,Ty nás prostě musíš pořád škádlit, co?" hrála na oko uraženou Lily.

,,Já se za vámi chtěla zastavit, ale já měla hrozný hlad." řekla omluvně Caroline.

,,Prosím tě." řekla Alexa. ,,Já bych na tvým místě šla taky rovnou sem."

,, Tak dobrou chuť." popřál všem Petr a všichni jsme se pustili do jídla.

,,Kde je vlastně Sirius?" zeptal jsem se.

,,Řekla bych, že támhle balí tu mrzimorku." povšimla si Alexa. Snažila se to říct nenuceně, ale myslím, že ji to hrozně naštvalo. Netuším, proč, protože Alexa Siriusem vždycky opovrhovala. Sirius se najednou otočil a spatřil naše tázavé pohledy. Konečně se uráčil přijít k nám.

,,No, co?" řekl naprosto v klidu. ,,Je docela hezká."

,,Spíš musí být úplně blbá, když si s tebou něco začala. Všichni ví, že máš holky jenom na to jedno." prskla po něm Alexa, zvedla se a odešla.

,,Přišla jsme o něco?" zeptala se zmateně Caroline, ale odpovědi se nedočkala, protože jsme všichni žasli nad Alexinou změnou chování. Všichni odešli, až jsme u stolu zbyli jen já s Caroline.

,,Nešla...nešla by ses projít?" zeptal jsem se váhavě.

,,Moc ráda." řekla Caroline a mě se ulevilo.

CAROLINE

Remus se mě zeptal, jestli se s ním nepůjdu projít. Byla jsem moc ráda, protože po tolika dnech na ošetřovně jsem si potřebovala protáhnout nohy. Šli jsme přes pozemky Bradavického hradu, až jsme došli k molu u Černého jezera. Posadili jsme se vedle sebe, ale rozhovor mezi námi začínal trochu váznout.

,,Jsem moc rád, že už jsi v pořádku. Moc jsem se... teda jsme se o tebe báli." řekl.

,, Já jsme zase ráda, že už si s vámi mohu normálně povídat. Na ošetřovně jsem se cítila, jako v kleci."

,,Jo, to znám." řekl zasmušile.

,,Jak to?" zeptala jsem se překvapená.

,,To je na dlouhý povídání."

,,Zkus. Mám ráda dlouhé příběhy."

,,Já bych se o tom nerad bavil." řekl trochu nepříjemně.

,,Promiň, nechtěla jsem se vyptávat." zvedla jsem se a chystala jsem se odejít. Ušla jsem sotva pár kroků, než mě Remus chytl za ruku.

,,Ne, to ty mi promiň. Nechtěl jsem být nepříjemný Car."

,,Jak jsi mi to řekl?" zeptala jsem se.

,,Car. Promiň, ujelo mi to Caroline."

,,Ne, v pohodě. Jenom, tak mi naposledy říkal..." zadrhl se mi hlas. Do očí se mi vehnali slzy. Remus si toho, bohužel všimnul.

,,Ne, neplakej, prosím." a utřel mi slzy. Najednou se ke mně nahnul a tím překonal tu malou vzdálenost mezi námi dvěma. Neskutečně něžně mě políbil a propletl své prsty s mými.

,,Nemyslíš, že bychom, už měli jít?" zeptala jsem se Remuse mezi polibky.

,,A ty chceš?" zeptal se mě.

,,Nechci, ale je ti doufám jasný, že až přijdeme do věže, tak nás čeká výslech od ostatních?"

,,Spolehni se." a naposledy mě políbil. Vrátili jsme se zpět, a jak jsem říkala se svou teorií jsem se nemýlila.