Pojď k mámě, Melanie!

Kapitola padesátá první

Víc, než třicet minut před desátou Melissa seděla v čekárně u Adamovy ordinace. Byla tam sama, ostatně jako vždycky. Zrovna se začetla do hloupého článku v dámském časopisu, když z ordinace vyšel neznámý muž. Bylo půl desáté. Pár minut po něm vystrčil ven hlavu i Adam.

„Melisso, vítejte! Jste tu brzy." Usmál se a podíval se na hodinky. „Doufal jsem, že ještě stihnu kávu."

„Dobré dopoledne, Adame. Jsem tu brzy, ano. Počítala jsem se zácpou, ale nebyla. Máte dost času, jen jděte. Jsme přece domluvení až na desátou. Počkám tady." Cítila se kvůli svému brzkému příchodu trochu nepříjemně, mohla jít do kavárny.

„Mám jiný nápad. Nechcete mě doprovodit? Nerad piji kávu sám." Znovu se usmál.

Melissa naprosto chápala, co na něm její kamarádku tak okouzlilo. Byl milý, galantní, docela pohledný a elegantní. To bylo to, co Carol u mužů čekala a hledala, jak dobře věděla.

„A nebudu vám nějak překážet?" zeptala se pro jistotu.

„Kdyby ano, tak vám to přece nenabízím." Zamkl dveře ordinace a počkal, až se k němu připojí.

V kavárně byl takhle dopoledne docela klid. Posadili se k volnému stolu, Melissa si dala čaj a Adam kávu. Chvíli seděli v tichosti.

„Tak jak se vám daří, Melisso?" zajímal se Adam, když se napil.

„Dobře, léky fungují skvěle."

„Moment, nejsme tu jako lékař a pacientka. Jsme tu jen jako dva známí. Vy jste prostě Melissa a já...," začal.

„... jako normální chlapík od vedle," dokončila za něj s úsměvem, když si vzpomněla, jak on a Carol seděli v jejím obýváku. „Dobře. V tom případě mám za sebou trochu hektický týden."

„To jsme dva." Adam pokýval hlavou.

„Já vím, s Carol je to občas trochu náročné." Melissa se usmála. „Ale je to fajn holka, když se naučíte trochu ji brzdit."

„Máte pravdu. Znáte se dlouho, že?"

„Nějakých patnáct let. Možná víc. Poznaly jsme se na střední, chodily jsme spolu na vysokou a pak se přátelily dál."

„Mluví o vás moc hezky."

„O vás taky."

Chvíli bylo ticho vyplněné upíjením nápojů. Melissa nějak nevěděla, o čem mluvit. Kdyby seděli v ordinaci, bylo by to snazší.

„Jak se zabydlujete v novém?" nahodil Adam další téma.

„Pořád se snažím nějak zorientovat. Ale zvykla jsem si celkem rychle. Pořád dovybavuji domácnost, pořád objevuji nové věci. Carol si dala hodně záležet."

„To rád slyším, že jste si zvykla."

Po dvaceti minutách, když měli šálky prázdné, prostě se přesunuli do ordinace.

„Takže léky vám vyhovují?" zeptal se Adam, když se oba usadili.

„Ano, dokážu fungovat, v noci spím, když je nejhůř, tak i ten prášek na uklidnění krásně funguje," vyjmenovávala Melissa. „A beru je pravidelně, nezapomínám."

„Výborně, to velice rád slyším. Musela jste si za poslední týden vzít léky na uklidnění?" Zapsal si několik poznámek.

A tak mu Melissa vyložila situaci s kyticí a návštěvou hřbitova. Adam pozorně poslouchal.