Já a můj egoista[OPRAVA]

chuděro

Začala se mi matně motat hlava a ten přestal. Přestal mě držet a mně se začal svět točit tak že jsem i pocítila pád. Byl to nepříjemný pocit. Ten už odešel, když jsem slyšela zavírání dveří od střechy.

Pomalu vstanu ,,jako bych byla ožralá" řeknu si a blížila se konečně k východu ale schody byla nejhorší věc.

Tak jo sednu si a vzpamatuju se. Když jsem byla rozhodnutá že to už zvládnu tak jsem vstala a začalo zrovna zvonit. Všichni letěli už dolu z mé třídy a já rychle utíkala do třídy si pro tašku ale modrovláska mě čapla a utíkala se mnou do schodů a pak mi hodila mojí tašku ,,vyhýbej se mu" řekne trochu nevrle a už si to mířila do šatny.

Přišla jsem domů a hodila jako každý den tašku na zem a připravila si potřebný věci na palačinky a teď si nebyla jistá, zda máme vajíčka a tak jsem se modlila k ledničce aby tam byly. Otevřela jsem ji a fakt tam byly.

,,Čau-". Vyděsím se a hodila po něm plato vajec. ,,Co ty tady chceš?" ukážu na něho se zamračeným pohledem. Ušklíbnu se když měl triko od vajec. ,,Jsi jak pijavice" poznamenám a ten se zamračil. Podíval se po místnosti a nadzvednul obočí ,,sama?". ,,Do čtyř rána, ano" řeknu a dala si ruce v bok a uvědomila si že si nemůžu udělat palačinky.

,,Běž aspoň pro vajíčka, když jsi mě vyděsil" řeknu mu a ukážu na místnost, kde máme předsíň.

,,Nejdu, běž si sama" zamračí se. Dám oči v sloup a šla si pro boty a podívala se bledě do mojí peněženky, kde byly jen tři sta padesát korun.

,,Nemáš peníze?" řekne s výsměškem a ukázal přede mnou pět tisíc. Vytřeštím oči nad nimi ,,zbohatlík?". ,,No jasně, chuděro". ,,Já za to nemůžu. Moje poslední peníze z brigády a chtěla jsem si koupit figurku" podívám se smutně po mých posledních peněz. ,,Brigáda?" řekne otázale. ,,A co sis myslel?" Mávnu rukami. ,,Že máš kapesný tak pětistovku?". ,,Můžeš snít, nemám žádný kapesný".

,,Ou, tak já ti dám". ,,Nechci" zamračím se. ,,Ale měla jsi" zarazí se ,,jak tomu vy lidi říkáte?" zamyslí se ,,chuť?" podívá se na mě. Přikývnu ,,měla ale nebudu někomu dlužná". ,,V klidu" usměje se líně.

Nakonec jsem přikývla a šla pro vajíčka. Vzala jsem to plato a šla to zaplatit a šla strašidelnou uličkou.

,,Vzala sis fakt jenom to plato?", objevil se tu. ,,Jo a víš jak se jmenuju?" optá se. ,,Netuším" pošeptám si. ,,Tobiáš, zapamatuj si to" ukáže na mě. ,,Víš vůbec nějaké jiné jméno z naší třídy?", přastane chodit a založí si ruce. ,,Ne" usměju se a šla dál. ,,Děláš si srandu? Vždyť je duben! Haló, vzpamatuj se holka" přijde ke mně a dá mi do čela. ,,Hej" chytnu se tam a zamračila se. ,,Hned se zlobí ale hlavně že mi furt říkáš fialovlásek" zamračil se tentokrát on. Potichu jsem se zasmála. ,,Hej! Já tě slyšel" ukáže. Rychle se rozeběhnu a utíkala domů.

,,Někoho tam máš-" zarazí se a ustoupí. ,,Co? Matka by se měla vrátit až ve čtyři". ,,Proč cítím anděla? Tys o tom nevěděla". ,,Jaký anděl?" nadzvednu obočí. ,,To ti teď nebudu vysvětlovat, stejně musím" řekne a začne odcházet a zamává bez toho aby se na mě koukl.

Otevřu dveře a matka seděla u stolu. Všimne si mě a zamračí se. ,,Šla jsi nakoupit aniž bys po sobě uklidila? To jsi tak pitomá že rozbiješ plato vajec?" začne mi všechno vyčítat jako každý den jaká jsem černá ovce v rodině.

Přijde ke mně a dá mi facku. Podržím se tam a podívala se na ní proč to udělala. ,,Nečum na mě tak! Ty víš za co to máš" založí si ruce a protočí oči a shodí mě na zeď. ,,Au!" zaječím bolestí a chytila se za záda.

,,Ale já jsem pospíchala a nebyla jsem to ani já" pošeptám y držela se na tváři. ,,Lžeš" zamračí se. ,,Anděl?" vstanu a podívám se kolem ale byla tu jen nakrknutá matka. Podívám se po ní a ta byla překvapená ,,jak to víš?" řekne stále zděšeným obličejem. ,,Našlo se pár studentu nových". ,,A jak se jmenují?" založí si ruce. ,,Ani nevím" zasměju se potichu, když mi to řekl ale zase netuším.