Don't take it personal

Prozření

Derekův pohled

Stiles mě nakonec přemluvil, abych s nimi zůstal, i když se v mé přítomnosti Jesse necítil zrovna nejlépe. Nechtěl jsem toho chlapce stresovat. Ale zároveň jsem věděl, že minimálně Jasmine je z mé přítomnosti nadšená. Nepamatoval jsem si je, ale už jen to vědomí, že oni mě znali jako svého otce, mi nedovolilo je opustit. Říct, že jsem byl ze všeho stále trochu rozhozený, je slabé slovo. Vešli jsme se Stilesem společně do domu, kde všechny tři děti seděly v obýváku. „Mohli bychom si objednat pizzu." Zaslechl jsem Noaha.

„Zase, měli jsme jí předevčírem." Zahučí Jesse.

„Já bych chtěla čínu." Ozvala se Jasmine.

„Fůj, čínu ne, minule mi po ní nebylo dobře." Protestuje Noah.

„Nebylo ti dobře, protože sis potom dal ještě milkshake, zmrzlinu a nějaké brambůrky." Zpražila ho Jasmine pohledem.

„O čem se tu dohadujete?" Zajímal se Stiles.

„Ale jenom se nemůžeme dohodnout, kde dnes objednáme oběd." Povzdechne si Jasmine.

„A co kdybychom vám s tatínkem něco uvařili?" Navrhnu. Představa toho, že se děti cpou jen jídly z donášky, se mi vůbec nelíbí.

„To byste jako vařili oba?" Koukne na mě zhrozeně Noah.

„Nejspíš ano." Vyslovím pomalu.

„Víš, ta...Dereku, od tebe si dáme jídlo moc rádi, ale tátu bych k tomu vaření moc nepouštěla." Zakřenila se Jasmine.

Musel jsem se pousmát a vzpomněl jsem si na Stilesův pokus překvapit mě lívanci. „Jo, já vlastně taky ne. Ale i tak vám něco připravím sám." Mrknu na ně. Líbilo se mi, že se mnou Jasmine i Noah začali prakticky hned komunikovat. Zato Jesse se na mě skoro ani nepodíval. Cítil jsem z něj jak je napnutý a strašně mě to mrzelo. Věděl jsem, že to co mi Stiles řekl venku, je pravda. Jen jsem prostě nechtěl, aby se takhle cítil kvůli mně.

„Tak pojď, ukážu ti kuchyni." Vyzve mě Stiles a chytne mě jemně za ruku. „V lednici a tady ve skříňkách najdeš všechno potřebné na vaření." Ukazuje mi.

„A koření?" Otočím se na něj, když nakouknu do všech skříněk.

„No...nemám tušení." Zašklebí se a pokrčí rameny. „Nepouštěl jsi mě do kuchyně, stěží jsem si mohl uvařit čaj." Vysvětlil mi.

„A právě proto ti s vařením pomůžu já." Ozve se za jeho zády Jasmine s milým úsměvem.

„Tak dobře, děkuju." Usměju se na ní.

„Fajn, vidím, že už jsem tu zbytečný. Tak já půjdu za kluky." Zaculí se Stiles a zmizí.

„Co vlastně budeš vařit? Už je docela pozdě, chtělo by to něco rychlého, aby nám ti dva dospívající nenažranci neumřeli hlady." Protočí očima.

„Mám jeden osvědčený a vcelku rychlý recept. Každému chutná." Mrknu na ní.

„Haleův mix!" Vypískne nadšeně.

„Znáš ho?" Podivil jsem se.

„Samozřejmě, že ho znám. Dokonce znám i všechny jeho ingredience, taťko." Usmála se šťastně. Jen já jsem byl vcelku překvapený tím, jak mě oslovila. Byla to její naprosto spontánní reakce a oslovila mě tak, jak byla zvyklá. „Promiň, neměla jsem ti tak říkat." Vydechla smutně, když si všimla mého výrazu.

„To nic, Jasmine." Pousmál jsem se na ní a nejistě jí pohladil po rameni. „Řekla jsi to, protože to tak cítíš a jsi na to zvyklá. Klidně mě tak oslovuj dál, jen mi musíš dát čas si na to zvyknout, ano?"