Pravda anebo lež

7 hodin smuly

Byl chladny podzimni den, normalni American by byl po praci doma, pod dekou, s kafem. Ja se ale stehovala, takze lenoseni neprislo v uvahu, s moji kamaradkou Mellisou jsme stehovaly jednu krabici za druhou, k tomu nejaky lehci nabytek. Tezsi veci se odvezou az zitra. Uz bylo pozdni odpoledne, zacinaly jsme rano. Unava me zmohla, a kdyz jsem vysla patro do bytu. Tak mi v predsini spadlo na zem me zrcadlo, Mellisa je hodne poverciva, ja na tyhle veci neverim. Neustale mi rikala ze mam uklidit strepy az za hodinu, tim castecne vyrusim kletbu a misto sedmi let smuly, me bude cekat pouze sedm hodin smuly. Neverila jsem tomu, ale pro uklideni Mellisi, jsem to tedy uklidila za hodinu. Nic zvlastniho se nedelo, takze jsem si vazne rikala ze je Mellisa asi blazen. Kratce pred pulnoci sla Mellisa domu, a ja zustala v dome sama. Od rozbiti zrcadla ubehlo nejmene 6 hodin a nic zvlastniho se nestalo. Zbyvala posledni pul hodina "smuly", opravdu jsem Mellisu nechapa, proc tak vysilovala, kdyz se vubec nic nestalo. Naletela babskym poveram.
Sla jsem si uvarit kavu, protoze v dome bylo jeste spousta prace, chtela jsem zapnout konvici ale vypadli pojistky. Neprislo mi to divny, je to starsi dum. Pri ceste do sklepa je nahodit jsem uslysela hodne divnych zvuku z venci, ktery mi moc nedavaly smysl. Ale snazila jsem se si namluvit, ze jsou to zvirata a treba fouka vitr. Sla jsem zpet nahoru, do kuchyne. Lehla jsem si v obyvaku na gauc, a snazila se si alespon na chvilku odpocinout, uz jsem skoro upadala do spanku. Kdyz mi na dvere zacal klepat nejaky muz, dozadoval se pristupu dovnitr. Nechtela jsem ho pustil, bylo hodne brzo rano, nikdo slusny by prece nechodil tak brzo k sousedum. Po nejake chvili tem chlap prestal klepat, a mne se lehce ulevilo. Sla jsem uz do loznice, stim ze se poradne vyspim. Slysela jsem ale kroky na chodbe, bala jsem se tam jit ale zvedavost  byla silnejsi. Sla jsem tam, stal tam muz, zrejmne se dovnitr dostal balkonovymi dvermi, podle hlasu jsem poznala ze je to ten muz zvenci. V ruce drzel jakousi trubku, a vyhrozoval mi. Snazila jsem se nepropadnou panice, ale bala jsem se opravdu moc. Vsimla jsem si tenisky, ktera lezela kousek ode me. Rychle jsem se pro ni natahla, a hodila ji po zlodeji. Ten uhnul, ale kdyz udelal krok dozadu, zakopl o kybl s barvou. Upadl na zem. Schodou okolnosti za kyblem s barvou, lezely strepy ze zrcadla. Jeste jsem je neuklidila.
Odbila konecne posledni hodina smuly. Policie mi podekovala, pry to byl celosvetove hledany vrah a mela jsem velke stesti.
Kdyz na to koukam zpetne, porad nevim zda mi zrcadlo prineslo sedm hodin smuly, nebo stesti.

Tak co, pravda nebo lez?

Pravda, pribeh se stal v 90.letech :)