Démonní píseň

Část XVII.

Kias na sobě nedal ani trochu znát, že je překvapený a možná i trochu zděšený, nakolik by to pod jeho přilbou nebylo vidět. Anitt totiž vypadal jinak, než jak si ho pamatoval. Jeho vlasy se mastně leskly, jako kdyby je naposledy myl, když byl ještě Kias v paláci. Hřeben už nejspíš Anitt také neznal. Na Kiase zíraly tmavé kruhy pod očima, nezdravě pobledlá pokožka, přestože jak Kias tak Anitt byli snědí, když ještě Kias měl svoji lidskou podobu. I Anittovo jindy precizně opečovávané oblečení mělo nejlepší za sebou. Kias nasál vzduch kolem a poznal, že kdyby jeho bratr nepoužíval všechny ty drahé parfémy, jeho odér by ho nejspíš vyhnal z pokoje. Podle nenápadného trhnutí Casséina ramene poznal, že jejich myšlenky se upírají stejným směrem.

Anitt mezitím došel ke stolu zavalenému nepořádkem a posadil se. Prostřední z několika pokojů sloužil k méně formálním shledáním. Ložnice se nacházela o jedny dveře dál podobně jako umývárna. Kias si bezděky vzpomněl na svoje staré pokoje. I kdyby mohl, nechtěl by je vidět. Připomínaly by mu, že už sem nepatří. Nikam nepatřil, a to byl právě ten důvod, proč teď nehodlal váhat nad svým rozhodnutím.

Anitt si položil nohy na stůl a Kias překvapeně vyvalil oči, když sáhl do šuplíku ve stolku, vytáhl sklenici a nalil do ní něco málo vína, které stálo opřené u jeho stolu ve skleněné lahvi.

,, Co přinášíte za zprávy? A urychlete to, nemám přece jen tolik času... "

Kias se znovu podíval na Cassé a kývl. Dívka mu kývnutí opětovala a natáhla ruku. V momentě se dveře za nimi znovu zamkly, místností proletělo zlaté světlo a připoutalo Anitta k židli. Ten teprve nyní pochopil, co se na něj chystá, ale už nemohl nic udělat. Jeho magie nestačila na potlačení té Casséiny a když zakřičel, Kias ho ujistil, že ho nikdo neuslyší. Pro tuhle chvíli neměl Anitt jak utéct. Jen se zlověstně kýval na židli v marné snaze se uvolnit a nenávistně se na oba strážné díval, když se iluze rozplynula. Na krátkou chvíli se Anitt díval na tvář bratra, kterého kdysi tolik miloval – ale pak už z něj byl démon.

,,Ty! " zavrčel temně. ,, Proč jsi přišel? Prašivý démone, máš na rukou otcovu krev! " Anitt plivl přímo ke Kiasovým botám. Kias pohlédl na plivanec u svých nohou a zase pohled zvedl.

,,Chci vědět všechno! Chci, abys to přiznal! Všechny otcovy hříchy do jednoho! "

,,Otcovy hříchy? " Anitt se zasmál. ,, Jaké si myslíš, že mohl mít? Neměl vůbec žádné, zrůdo, kdežto ty... Ty jich máš, že by lidem vystačily na pět životů! "

,,Dost! " zakřičel Kias a rázně k Anittovi vykročil. Chytil ho za neupravený límec modrého kabátu a prudce s ním trhl k sobě. Byli sobě tak blízko, přesto Kias čelil mořské hladině v Anittových očích s ledovým klidem. Už ho nenazýval bratrem. A už ho tak nikdy ani nazývat nebude.

,,Řekni mi všechno! " vyštěkl. Anitt se pousmál.

,,Tak mě přinuť, " pronesl sladce. ,, Zdá se, že ti záleží na tom, co mi otec prozradil, než se podřezal. A protože ti na tom tak záleží, nikdy ti to neřeknu. " Pak se Anitt podíval na Cassé. Odhadovali se pohledem, mág mága.

,,Domníváš se, že ti tohle bude stačit? " V tu chvíli zlaté řetězy ovíjející Anittovo tělo praskly a on prudce vyskočil na nohy. Kias ovšem pořád cítil přítomnost kouzla, které zabraňovalo lidem z okolí cokoli slyšet nebo přijímat od Anitta zprávy v jakékoli podobě. Nemohl si zavolat nikoho na pomoc.

,,Ne, " řekl a otočil se rychle na Cassé, když si všiml, že odepla hůl. ,, Tohle je jen mezi námi dvěma. " Dívka pokrčila rameny a napřáhla hůl.

,,Máš na to minutu, " zavrčela. Poznala, jaké nebezpečí v Anittovi může být. Kias vděčně pokývl hlavou a sledoval, jak se Anittovi line z rukou namodralé světlo.