CELEBRITY & LAWYER | Jomille

~𝐭𝐡𝐞𝐫𝐞'𝐬 𝐧𝐨𝐭𝐡𝐢𝐧𝐠 𝐥𝐢𝐤𝐞 𝐲𝐨𝐮𝐫 𝐭𝐨𝐮𝐜𝐡~

Pohled Johnnyho ♡

Nevěřil jsem tomu, že Camille odmítala uznat skutečnost, že jsme se včera líbali. Prostě dělala, jako by se to nikdy nestalo. Docela mě to ranilo, ale zároveň jsem to chápal. Byla uznávaná právnička a kdyby se mnou něco měla, mohla by dát své práci sbohem.

Jakmile byl další soudní proces za mnou, rozloučil jsem se s týmem a zamával jim u dveří, kde moje oči automaticky vyhledaly jistou právničku. Nedívala se na mě, skládala svoje materiály do kabelky.
S povzdechem jsem vyšel ze dveří a scházel schody dolů. Sean si mě podezřívavě prohlédl, a jakmile jsme sešli z posledního schůdku, zatáhl mě stranou od ostatních, co opouštěli budovu.

„Chlape, jsi v pořádku?" zeptal se se zamračením. Podíval jsem se mu do očí a zakroutil hlavou.

„Jsem unavený. Potřebuju klid," odpověděl jsem a promnul si kořen nosu. Sean mě poplácal po zádech a šel napřed, aby mi otevřel dveře, za nimiž se schovávala hromada mých fanoušků. Upřímně se mi vůbec nechtělo rozdávat úsměvy, protože jsem se po psychické stránce necítil dobře, jenže byli to lidé, kteří na ten úsměv čekali celý den. Nemohl jsem je zklamat.

Mával jsem jim a usmíval se až k autu, které Sean pohotově odemknul, protože novináři se ke mně hrnuli ze všech světových stran. Nasedl jsem do černého Cadillac Escalade a čekal, až se můj bodyguard posadí.

„Omlouvám se, že jsem nešel s Camille. Mohla si vážně ublížit. Příště ji budu doprovázet až nahoru," řekl lehce provinile.

„Není to tvá vina, Seane. Ale bych byl klidnější, kdybys s ní byl, nemusím se pak tolik obávat o její zdraví," pověděl jsem nepřítomně a usmíval jsem se na lidi z okna.

„Ovšem," odvětil, zabočil autem k výjezdu a zatroubil na fanoušky, kteří podle všeho křičeli z plných plic mé jméno.

„Zbožňují tě," uchechtnul se Sean, „Amber nemá šanci."

„Co jsi říkal?" zamrkal jsem zmateně.

Zasmál se a zavrtěl hlavou.

„Ty mě vůbec neposloucháš, Johnny. Říkal jsem, že Amber nemá šanci. Jsi až moc oblíbený."

„To jistě," přitakal jsem a snaživě vytěsňoval Camille z hlavy. Nebylo to ani trochu jednoduché, jak jsem myslel. Ta žena mi přidělávala ještě víc starostí než jsem měl a že jich nebylo málo.

„Ta kolona ráno byla příšerná," ozval se Sean při řízení, „ještě, že už je pryč."

„Mhm," zabručel jsem, a moje myšlenky se točily úplně jinde. Nedobrovolně jsem přemýšlel nad Camille, kterou jsem se pokoušel dostat z hlavy. Docela ironické...

Dovolil jsem si opřít loket o opěrku u okna a na chvíli nechat spadnout víčka. Bylo příjemné sedět v klidu v autě a jediné, co šlo slyšet byl zvuk motoru. Sean si nejspíš povšiml, že mám oči zavřené, protože nic neříkal a nechal mě odpočívat až do konce cesty, kterou jsem teda nakonec prospal.

Probudil mě až jeho tichý rozostřený hlas a ruka, jež trochu třásla s mým ramenem.

„Johnny, jsme na místě. Už jsi doma," mumlal pobaveně Sean. Neochotně jsem zamžoural očima, sundal si brýle a rozhlédl jsem se po okolí. Samozřejmě, že první, co upoutalo můj zrak byla nemalá vila s obrovskou zahradou a bazénem.

„Chceš snad přenocovat v tom autě?" uchechtnul se můj bodyguard. Něco jsem ospale zavrčel a soukal se ven. Potřeboval jsem svoji měkkou pohodlnou postel s plyšovými polštáři.