HON NA MADARU

Kapitola 11

Krásný večer miláčci :)

Po menší odmlce přináším novou kapitolku Madary :)  Povídka je spoluautorská, tzn. že u mě je pouze  pohled hrdnnky. Madarův úhel pohledu najdete u mé Pariah_Parri.

Přeju příjemné počtení :)

Vaše Renata

Jak se dalo čekat ráno jsem nevypadala zrovna nejlíp, ale to mě nepřekvapovalo. Proto jsem se na sebe jen ušklíbla, převlékla se a dala se do menšího úklidu, po němž následovala příprava oběda. Byla jsem však vyrušena zběsilým klepáním na dveře a já se s povzdechem vydala otevřít. 

Jakmile jsem otevřela dveře, uviděla jsem Yukiko, která zaječela. No jo, držela jsem v ruce pořádný nůž. „Ech, promiň, dělám jídlo. Pojď dál." 

Dívka se teatrálně držela za srdce a poznamenala: „Ty máš blbý nápady. Díky, doufám, že tě neruším." 

Ustoupila jsem stranou, aby Yukiko mohla vejít a zavřela za ní. Dívka mířila rovnou do kuchyně, kde se posadila ke stolu. „Kdeže, ty nikdy." poznamenala jsem s úsměvem a odložila nůž a dala pro změnu do přípravy čaje. Teprve až jsem se usadila i já jsem se na dívku zadívala pozorněji. Vypadala...klidněji, veseleji a v očích měla zvláštní lesk. „Stalo se něco?" dotázala jsem se tedy a Yukiko se usmála. 

„Byl u nás dnes Izuna." začala a lehce se usmála. „Přiznal se mým rodičům k otcovství a požádal je o mou ruku." 

„No to koukám..." vypadlo ze mě, ale měla jsem radost. „Tak vidíš, dobře to dopadlo. Jsem ráda i za tebe, pokud sis tedy nechtěla radši vzít Madaru." dodala jsem a Yukiko se pousmála. 

„Kdeže, toho bych si vzala jen kdyby nepřišel Izuna. A navíc mám pocit, že Madara má možná zájem o někoho jiného." 

S tím mi věnovala zkoumavý pohled, který jsem vydržela řekla prosté: „Vskutku?" 

Yukiko jsem však neoklamala, protože se usmála. „Líbí se ti, je to na tobě vidět a navíc mi neušel tvůj výraz, když včera navrhl, že by si mě vzal." 

Já si jen odfrkla. „Leda ve snu. Ale zpátky k tobě. Kdy bude ta velká sláva?" 

Dívka pokrčila rameny a podrbala se ve vlasech. „No, určitě dřív, než to na mě bude vidět. Ale abych pravdu řekla, spíš až Izuna bude vypadat zase...normálně." 

To mě zarazilo, copak se mu něco stalo? „Měl trochu...upravenou tvář. Zjevně velice výživný rozhovor s otcem," podotkla dívka a mě chlapce bylo líto. 

„Jau," vypadlo ze mě a kamarádka přikývla. 

„Doufám, že mi na svatbu půjdeš," řekla výhružně a já se zasmála. „To víš, že jo. To bys mi do nejdelší smrti neodpustila." 

Horlivě přikývla a napila se čaje. „Si buď jistá. Bože, jsem taaaak ráda, že to dobře dopadlo," řekla úlevně a bylo to na ní vidět. „No, ale nebudu tě rušit, vidím, že máš práci s obědem a já musím domů mámě s něčím pomoct," postavila se dívka a objala mě. „Uvidíme se brzy," pošeptala a já jí objetí vrátila. Dívka pak odešla a já byla ráda, že věci nakonec dopadly takhle.

Následujícího dne odpoledne jsem se rozhodla jít si koupit nové kimono na Yukiko svatbu. Ano, byl ještě čas ale já to nechtěla řešit na poslední chvíli. Do oka mi padlo jedno v barvě noční oblohy a nakonec jsem si jej taky vzala. Sice stálo nehorázně peníze, ale proč si jednou za čas neudělat radost.