-31-

405 30 2
                                    

Druhý den jsem začala stejně jako vždycky. Obléknout, jít na procházku s Tess, nasnídat, hygiena, cesta na trénink. Vytáhla jsem si moji kartičku, nebo spíš chtěla, ale zjistila jsem že ji nemám. Prohledala jsem celou plátěnku i kapsy ale nikde nebyla. Dívala jsem se pro jistotu i za obal na telefon ale marně. Nikde nebyla. S naštváním jsem posoudila že jsem nejspíš tak blbá a nechala si ji doma. Sice to od hlavní budovy Jypu máme tak pět, šest minut ale vzhledem k tomu že mě za minutu začíná trénink, tak to tak trochu nestíhám. Jako naschvál zrovna ani nikdo nešel kdo by mě mohl pustit, protože už všichni narozdíl ode mě byli uvnitř, takže jsem se otočila a vyšla jsem zpátky k domu.

Když jsem ušla tak deset metrů zastavilo u kraje silnice, pro mě až moc známé, černé auto. Dělala jsem že ho nevidím a šla jsem dál. Kousek popojel a zase zastavil. Stáhl okýnko u spolujezdce a řekl „Nastup si.". Bylo to zvláštní. Vždycky tak usměvavý Felix se najednou tvářil jak kdyby mu vyvraždili půlku rodiny. „Dobrý. Já se projdu." Řekla jsem a pokračovala v chůzi. Zase popojel a zastavil u mě. „Absolutně nestíháš takže nastup." Řekl a otevřel dveře od spolujezdce. Já si nasedla a Felix se rozjel.

Chvilku bylo ticho ale Lix to dlouho nevydržel. „Livi proč mě tak ignoruješ? Volal jsem ti, psal jsem ti snad všude kde se dalo a ty jsi si to ani nepřečetla. Proč? Udělal jsem ti něco? Nebo ti někdo mě o udělal?" Ptal se starostlivě. „Ne." Řekla jsem potichu. „Je toho na mě teď akorát moc. Potom co jsem se pohádala s tebou tak jsem se pohádala s bráchou. Ještě do toho to album a další album a tourne a to debilní vánoční vystoupení." Vyhrklo ze mě. „Promiň." Dodala jsem a v tom jsem zastavili před domem. Já jsem rychle vyběhla z auta, vzala si kartu a běžela zpátky.

„Neomlouvej se. To já na tebe vyjel a pohádali jsme se hlavně kvůli mě. To já bych se měl omlouvat. Nevěděl jsem že je toho na tebe tolik." Řekl když jsem si sedla zpátky do auta a zavřela za sebou dveře. Já jen mlčela a pozorovala svoje ruce.

Auto zastavilo v garážích, ale ani jeden z nás z auta nevylezl, i když bychom měli. To nepříjemné zicho které mezi námi bylo prolomil Lix „Můžu se zeptat?" „M-h" „Proč jste se pohádali s bráchou? Myslel jsem si že máte dobré sourozenecké vztahy." „Máma si našla přítele a mě se úplně nelíbí, takže mě bratr nadává za to že nejsem vůbec doma a že mi to může být úplně u prdele koho mamka má. A když jsem řekla že mě na ní ale záleží tak mě začal vyčítat to že si plním sny místo toho abych teda byla s ní. Pak se jenom zasmál a položil to." Řekla jsem suše jak kdybych byla úplně bez emocí. „Vždyť je dobře že jsi jdeš za snem. Dopracoval jsi se tak daleko. Měli by na tebe být hrdí. Já bych na svou sestru hrdý byl. Na mladší i na starší." Řekl a vzal mi ruku. „Holt ne každý je tak dobrý bratr jako jsi ty." Usmála jsem se na něj mile a odešla z auta.

Vešla jsem do budovy a běžela za holkama. Cestou jsem se podívala na mobil kde byla zpráva od Lixe. "Kdyby sis chtěla promluvit tak v osm budu v malé tělocvičně tak můžeš přijít.<3" já se jenom usmála a dala mobil zpátky do kapsy.

Vběhla jsem do místnosti a začala se všem omlouvat za pozdní příchod. „Můžeme začít?" Zeptala se Hana. Všechny jsme souhlasili a stouply jsme si na svá místa. Trénink se samozřejmě nahrával aby se to pak mohlo dát do 'How we made this album'. Takže jsme se pořád musely hlídat aby jsme se o něčem neprořekly. Jenže já na to poslední dobou trochu kašlu, takže bych řekla že ve videu nebude slyšet nic kromě 'Píp'. Asi ups.

Po dlouhém dni jsem se rozhodla že se půjdu projít. Tessie jsem s sebou nebrala, abych mohla jít třeba do obchodu nebo tak nějak. Takže jsem nechala na zahradě a šla jsem.
Cestou jsem se zastavila v pár obchodech s oblečením, jídlem a
k-pop albama. Udělala jsem si radost a pár alb si koupila. Moje polička se pomalu plní což je dobré znamení.
Pak jsem si koupila nějaké pití a kafe.

Když jsem šla zpátky procházela jsem okolo JYP budovy. Podívala jsem se na hodiny a zjistila že je půl devátý. „To by tam mohl ještě být." Řekla jsem si a vešla dovnitř. V budově bylo skoro mrtvo. Až na pár trainees kteří odcházeli z tréninků a security tady nikdo nebyl. Vydala jsem se po schodech dolů do malé tělocvičny. Když jsem byla kousek od dveří tak se najednou otevřeli. Zevnitř vyšla nějaká holka. Buť staff nebo trainee ale moc se mi nelíbila. Vzhledem k tomu že právě vyšla od tama kde má být Felix a chichotá se jak trefená. Když si mě všimla pozdravila, uklonila se a rychle zmizela.

Chvilku jsem počkala a pak vešla potichu dovnitř. Felix seděl na zemi a díval se do mobilu. Zavřela jsem za sebou dveře a stoupla si kousek od něho.

Sorry, I love you [stray kids] Kde žijí příběhy. Začni objevovat