Tajemná pravda ☑

Kapitola desátá

𝐈𝐬𝐚𝐛𝐞𝐥𝐥𝐚

Matteův úšklebek mě maličko znervóznil, ale ne tolik, abych ukončila to co jsem začala. To že se teď začnu chovat jako mrcha, je jedna věc. A on mi to nemá co vyčítat. Tajil že není náš bratr. A Tannerovi s Kaiem se musím taky pomstít. To musím ještě promyslet, ale jak.

,,Ty jsi jen hnusný lhář, co neříká pravdu!" Sykla jsem po něm nepříjemně. Matteo své ruce dal na mé boky. Pohlédla jsem mu do očí. ,,Pusť mě ty lháři." Mračila jsem se na něj a doufala, že se jeho pracky stáhnou z mých boků, ale marně.

Oba jsme si navzájem hleděli do očí. Já v jeden moment ale odvrátila zrak. Snažila jsem aby se mi vybavila ta noc, kdy jsem se měla do tohohle pitomce "zamilovat" jak tvrdí on.

Scházela jsem schody dolů, nemohla jsem se už dočkat. Mí bráchové mi oslavu slibovali už když jsem byla malá. Každá holka v lepší čtvrti měla obří narozeninovou oslavu.

Jenže jsem tu byla jediná žena v domácnosti, tak tady rozhodoval otec. Bráchové ho nechtěli poslouchat, ale přes to všechno co otec udělal, museli.

Teď jsem měla na sobě krásné tmavě fialové šaty, ramínka mi padaly z ramen a boty jsem si vybrala černé na vyšším podpatku. Moje černé dlouhé vlasy byly rozpuštěné.

Když jsem schody sešla, můj pohled padl na všechny lidi co sem přišli. Pak můj pohled padl na mého bratra Mattea, tak v tu chvíli jsem ale cítila jako kdyby mi v břiše létalo hejno motýlů. Věděla jsem, že pozoruje jenom mě. Na žádnou jinou ženu se nedíval jen na mě. Usmála jsem se na něj, úsměv mi hned oplatil.

Matteo cítil to samé, tím jsem si byla jistá na sto procent. Můj dech se zrychlil. Hlavu jsem proto rychle otočila a spatřila Jasona. Žádný takový pocit jako při mém očním kontaktu s Matteem nepřišel. Bylo to zvláštní. Jako kdybych se do něj zamilovala. Přesto jsem se rozhodla jít k Jasonovi.

Z mého vzpomínání mě probudil Matteo, který položil svou dlaň na mou tvář. Znovu se objevil ten pocit, jako když se naše pohledy střetly. To není možný. Vždyť se do něj nemůžu zamilovat. To je nesmysl. ,,Izy já vím že jsi to cítila. V úplně stejný moment, kdy se naše oči střetly. Já cítil to samé. Poznal jsem že i ty jsi to měla stejně. A nenalhávej nám oběma tě to byla láska k tomu sráči." Jeho hlas zněl rozhodnutě, jako kdyby viděl do mého tela, nebo duše.

**********************************
Na přání mojí milované brunneisetnigrum pro vás nebudu svině (chtěla jsem vás nechat tak trochu trpět aby jste se nemohli další kapitoly dočkat a hádat jestli Matteo políbí Izy) vydám jednu poslední kapitolu. 🥰

Takže kapitolu věnuji tady brunneisetnigrum. A doufám že ji to udělalo radost. 🧐

Já už ale jdu spát...

Jelikož jsem dneska vůbec nespala..

Tak se zatím mějte.

Jdu načerpat další síly na dnešní noc.. 🤣

Ale po vás chci (za to že jsem vydala kapitolu) aby jste mi napsali co se vám zatím líbí a nelíbí na knížce. A POVINNĚ. 🤣

Zatím se mějte zlatíčka ❤️❤️

Tessie