Ještě než další díl začne, chci poděkovat všem, co si čtete příběh a nebo mi dáváte i odezvu. Vidím vás všechny! Právě na tomhle příběhu máme 2000 shlédnutí❤️ miluju vás. Užijete si čtení.
——————————————————-
Po 2 měsících
Už to jsou 2 měsíce, co jsem s Dominikem. Změnilo se toho víc než dost. Dominik teď nejvíce tráví ve studiu jak mi říká a já mu věřím. Má hodně práce a je přepracovaný, takže se ani nedivím že se někdy pohádáme ale co nejvíce mě mrzí ze všeho že slibuje ale nedodrží.
Je právě 18:26 a Dominik nikde. Dívám se sama na televizi a čekám až se mi ozve. Nemám co už sama doma dělat. Chodím teď dost na procházky a někdy se vidím s Calinem s kterým jsem se seznámila minulý měsíc ve studiu kde kluci nahrávali track ale nejvíce se bavím s Jakubem a Tomem. Aspoň s někým když ne se svým klukem.
Po půl hodině mi přijde zpráva od Dominika: „promiň, dnes se už domů nevrátím. Mám tady dost práce" když to dočtu jen na tím pokývám hlavou. Je to furt to samý dokola. Už mě to unavuje. Před měsícem to ještě nějak tak šlo ale teď je to den co den. Vážně by mě zajímalo co tam v tom studiu dělá.
Teď je 20:45 večer a sedím sama na kopci kde jsme byli společně s Dominikem.
Flashback
Posadili jsme se na lavičku a potichu jsme se dívali na Pardubice. Jeho ruka se objevila kolem mých ramen a tím mě přitáhl blíž k sobě.
Flashback end
Byly to krásné dny. V té době jsme byli jen spolu. Jen já a on. My dva spolu. A teď? Jsem tu sama s flaškou, koukám se na noční Pardubice a utápím se ve vlastních myšlenkách. Ale mám už v sobě nějaké promile tak mi přijde jako dobrý nápad mu zavolat. Nevím jestli to vezme nebo jestli to nechá zvonit ale za pokus to stojí. Vytáhnu mobil z kapsy a vytáčím jeho číslo. Zvoní to a nezvedá to, místo toho to típnul a bez zprávy se dál upíjím.
Je 23:46 a já jdu nočními uličkami v Pardubicích směr studio. Od Dominika nemám ani zmeškaný hovor a ani zprávu. Tak doufám, že bude tam.
Ke studiu mi to trvá 10 minut než tam dojdu. Vidím že se tam furt svítí tak vejdu dovnitř. Jdu po schodech nahoru a otevřu dveře. Je tam ticho. "Halo? Je tu někdo?" Řeknu a jdu potichu. Vidím někoho za rohem. Vyjde z rohu Jakub který mě uvítá objetím. "Co ty tady?" Řekne s nadšením. "Hledám Dominika. Není tady?" Hned přejdu k věci. Nechci se tady točit kolem horké kaše, taková já nejsem. Sleduji jak Jakubovi se mění úsměvný obličej na "zoufalý" a jak mně se uzavřely plíce bolestí. Pokývne hlavou "není tady. Byl tu tak maximálně ráno a od rána zde není. děje se něco?" Ptá se hned když dořekne že zde není. Nevím co mám teď dělat. Možná už je doma, možná taky ne ale kde by byl když není ve studiu a ani doma. Nedokážu Jakubovi odpovědět maximálně se posadit na gauč a mít hlavu ve dlaních. Jakub se vedle mě posadí a dá svoji ruku na moje záda. "Jakube, co mám dělat?" Zeptám se se zoufalstvím v hlase. Kouknu se na něho a opět dám svůj obličej do dlaní.
Začátek konce
Pokračování příště..
ČTEŠ
Slibuji..
Fanfiction-příběh má pokračování s názvem: Nelhal mi.. Kluk který slibuje hodně věcí ale i tak to nedodrží. Dodrží to teď a nebo furt to bude nonstop stejný jako kolotoč? -vymyšlený příběh! -je to můj první příběh, takže berte ohledy na to, že ne vždy to bude...
