Tajemná pravda ☑

Kapitola osmnáctá

,,Je možné že už jsi těmi jejich voňavky dýchala až moc, že se ti zhnusily. No a nebo má Riley až moc špatný vkus na voňavky." Poznal jsem že Izy v sobě potlačila silné nutkání se začít smát. A toho jsem musel využít, začal ji lechtat a jen si užíval jak se směje.

I když někdo může říct že jsem Izy posedlý, tak je to možná i pravda. Jen díky tomu že jsem si byl jistý že miluje mě a ne tu mrtvou gumu která je jistě už sežraná od těch malých neškodných rybiček, jsem neztrácel naději že já a Izy budem někdy spolu.

,,Matteo!" Pištěla se smíchem a snažila se ode mě jakkoliv odtáhnout, jen abych ji už konečně přestal lechtat. ,,Udělám cokoliv jen když mě už přestaneš lechtat!" Vypískla znovu a já se nad tím zamyslel. Jo Matteo, vážně řekla cokoliv. A ne, nejsi hluchý. Skutečně jsi slyšel správně. Tak toho nějak využij. Izy se snažila mi chytit ruce, ale neúspěšně. ,,Klidně tě i políbím?" Vypískla s otázkou a dívala se mi do očí, přestože se dál smála.

To znělo lákavě. A popravdě se to líbilo i mým uším. Jenže než jsem něco na to stihl říct, tak Izy přitiskla své rty na ty moje, ruce mi dala na tváře a já ji přestal lechtat. Tedy.. Skoro. Ještě jednou jsem ji polechtal v boku a cítil jak se do polibku zasmála.

,,Líbí se ti to?" Zašeptala s otázkou a nejistotou. Fajn tak jestli se ptá na tohle, tak ohledně toho hajzla co umřel pod mojí rukou musí být ještě mnohem víc. Protože líbá dokonale. Když jsem na její otázku neodpověděl, odtáhla se ode mě a já v tu ránu zakňučel. Izy se na mě nechápavě podívala.

,,Bylo to úžasný princezno." Izy se zatvářila dost smutně. Tak teď chci vědět všechno ohledně ní a toho bastarda. ,,Vím že je to uzavřená věc, ale i tak musím vědět všechno. Taková si nikdy dřív nebyla. Je za tím Jason?" Přikývla. Ani na jednu vteřinu jsem neváhal a přitáhl si mi k sobě do objetí.

,,Chci to slyšet. Prosím." Zašeptal jsem tiše a políbil ji na čelo, usmála se. Byl to o trochu víc smutnější úsměv, ale byl tam, poznal jsem ho na ní.

Izy se ještě víc uvelebila v mé náručí a nechala se ode mě objímat. Hlavu si položila na moje rameno. Taková nebyla. Vždycky jsem z ní cítil to její Bennettovské sebevědomí, které je ale z ničeho nic pryč.

**********************************
Jelikož mi není zase dobře (asi z rychlé změny počasí) tak abych udělala radost alespoň vám, tak vám vydám ještě jednu kapitolu z knížky Naděje na lásku. ❤️‍🔥

Mějte krásný večer zlatíčka. ❤️❤️

Tessie