#1

324 6 0
                                    

Jsem Sidonie Anna Novotná ředitelka naší rodinné sklářské firmy. Ne že by mě to nějak bavilo, ale chtěla to moje babička ještě než zemřela. Takže to co jsem opravdu toužila dělat se stali opravdu jen sny které si asi nikdy nesplním. Od malička jsem chtěla pracovat se zvířaty měla jsem podanou přihlášku na školu s oborem zoologie kam sem se taky dostala ale když na to babička přišla od skla jsem se nedostala.

Právě sedím v kanceláři kdy si čtu a vyřizuji e-maily. Mezi všemi byla jedna zpráva která mě oslovila a to byla prosba o sponzorování místní zoo ve Dvoře Králové nad Labem. Ředitelka té zoo se znala s babičkou proto jsem napsala že zájem bysme měli a začali jsme si vyřizovat schůzku kde to probereme.

Ráno jsem vstala udělala jsem si hygienu převlékla jsem se do sportovního a šla jsem si zaběhat do parku jako každé ráno. Když jsem doběhla k parku dala jsem si sluchátka a pustila si muziku. Protáhla jsem si nohy a ruce a běžela hlouběji do parku. Když jsem byla u rybníčku zastavila jsem se abych se vydýchala. Koukala jsem kolem a přemýšlela co musím všechno dneska udělat. Rozeběhla jsem se domů abych se nachystala na schůzky a nedávala pozor a srazila jsem běžce co běžel na proti mě. Skončila jsem na zemi ,, ženská to nemůžete dávat pozor kam běžíte" když to ten chlap dořekl tak jsem mu odpověděla ,,taky jste mi vy mohl uhnout a nic by se nestalo" tohle asi nečekal ,, příště koukejte na cestu magorko" zakřičel když běžel dál po své trase. Když jsem se zvedla ze země ještě nebyl tak daleko tak jsem na něj zakřičela ,,aby ses nepodělal blbečku" chvíli jsem tam stála a pak jsem se otočila a běžela domů se nachystat na schůzku do zoo kterou jsem domluvila včera s ředitelkou Roklovou.

Když jsem doběhla ke svému bytu tak jsem šla hned ze sebe umýt pot a poté se hodit do gala, abych reprezentovala firmu. Na sebe jsem si vzala bílé triko a černobílé kostkované kalhoty se sakem. Doplnila jsem to řetízkem a prstýnky vzala jsem si svou kabelku, klíče a běžela jsem k autu abych mohla vyjet do zoo.

MYSLI SRDCEM NE HLAVOUKde žijí příběhy. Začni objevovat