Diary of written love ✔︎

3.5. 2022

,, Hej, Hyung,"oslovil mě a já odvrátil pohled z hvězd k němu.,, Víš, že tvé jméno znamená 'zářit'?"

,, Nikdy jsem své jméno nestudoval, měl bych?"uchechtl jsem se, přičemž mi pohled opětoval.,, Co znamená tvé jméno?"

,, Pilíř národa,"odpověděl a oba jsme se rázem rozesmáli. Naštěstí jen krátce.,, Je to drsný, ale divný. Vypadám snad jak pilíř?"

,, Vypadám snad já jako záře?"

Myslel jsem, že se opět zasmějem. Ovšem on místo toho mě pouze pozoroval, až jsem trochu znejistil.,,Ano, Hyung. Každý den záříš."

꧁꧂

,, Jo, takže už dneska večer v sedm?"nadzvedl jsem obočí a začal si obouvat boty, přičemž jsem si mobil u ucha přidržel ramenem.

,, Jooo, doufám, že sis na dnešní večer nic neplánoval,"uchechtl se Jimin.,, Nemůžeš chybět, chápeš?"

,, Chápu a dorazím,"protočil jsem oči a po obutí jsem vyšel z bytu.,, A kdo že tam přijde? Je nějaká změna?"

,, Namjoon Hyung, Jin Hyung, Hobi, Tae, Jisoo Noona, Ryujin, Ari a včera večer mi volal Jungkook..."Už jen to, že ho vůbec zmínil, mi nedělalo dobře. Věděl jsem, že se něco posere, pokud přijde taky.,,... a říkal, že se dneska ráno vrátil do Seoulu. Takže přijde taky, bez Boram."

,, Výborně."

,, Nejsi rád? Dlouho jsme ho neviděli!"

,, Ale jo, jsem rád,"trochu jsem zalhal a zamkl byt. Poté jsem se rozešel ze schodů dolů.,, Budu muset jít, uvidíme se v sedm."

Ani jsem nečekal na jeho odpověď a hovor tipl. Byl jsem rozrušený a ve spěchu. Počítal jsem s tím, že Jimin má narozeninovou oslavu až zítra večer, avšak ukázalo se, že nakonec jede k rodičům, a tak se ona oslava přesunula na dnešek. Netušil jsem, co mu koupit. Samozřejmě, že jsem si chtěl dneska projít obchody v klidu a zamyslím se nad tím, avšak mě zneklidňoval ten fakt, že na to mám už necelé čtyři hodiny.

Opustil jsem panelák a zamířil k centru města. Už teď jsem tušil, že mi to zabere půlhodinu, centrum nebylo nejblíž a já stále neměl peníze na auto. A kolo jsem nepoužil již roky, nehodlal jsem riskovat to, že po cestě úplně zapomenu na to, jak se na kole jezdí. Raději jsem se prošel či jel autobusem, jenže momentálně jede další autobus za půlhodinu, do té doby bych už mohl být přímo v centru.

A zbavit se menšího stresu mi nenapomáhal ten fakt, že na oslavu dorazí i Jungkook. Jistě, neviděli jsme se rok, měl bych být rád, že opět uvidím starého kamaráda, avšak okolnosti a různé situace za tu dobu mou radost srážely k zemi. Je to zvláštní, se slzami v očích jsem ho nechal odletět a teď to pro mě není nic speciálního, že se vrátil. Nemám sílu se mu podívat do očí.

A vůbec to, že se po roce znovu objeví na narozeniny mého kamaráda, nic nemění na tom, že nás zkrátka opustil a ozýval se málokdy. Radost z jeho návratu tudíž opravdu nemám, tedy alespoň ne takovou, jakou si ostatní představují. A možná ano, to já jsem s ním přestal mluvit, jenže co jsem mohl dělat, když se sotva rozloučil a odletěl do Ameriky, čímž dal přednost své přítelkyni? A pak se ještě vymlouval na to, že nemá čas nám vůbec zavolat a zeptat se jak se máme? Neví jak se nám vedlo, zatímco byl pryč. Nechal nás tu. Nechal tu mě, vyrůstali jsme spolu přece, šli na stejnou základku, střední i na vysokou. Chvílemi se ani nezdálo, že bychom byli jen kámoši...