HELLTOWN 1.část Milý deníčku

1. Kapitola

,,Už jsem to pochopila. Není přece možné, že bych si tolik věcí z deník nepamatovala. Je toho tolik, co jsem zapomněla. Musel to být on. Ten blonďák s pronikavě modrýma očima. To on zařídil, abych zapomněla. Na všechno. Na všechno, co jsem právě teď četla. Ale předpokládm, že ho nenapadlo, že si píšu deník, který mi osvěží paměť."

***

     Dnešek začal jako každý jiný den. Vstala jsem jako obvykla v 5 hodiny, dala vyvenčit Beckie, šla si zaběhat, dala sprchu a nasnídala se. Tohle dělám každý den už od prvního dne ve třeťáku na střední v Helltown. Po tom, co se stalo tohle léto, mi jméno Helltown k tomu městu sedí víc, než kdy jindy.

     Na začátku tohoto léta došlo k požáru v domě RiverViews, kde byli moji rodiče i se staršími sestrami na nějaké obchodní schůzce s Morrisovými. Morrisovy byli jedni z nejbohatších rodin ve městě a dům jim patřil.  Bohužel, ten večer, dříve než stihly dorazit hasiči, moje rodina i Morrisovi uhořeli. Nikdo není co se stalo, jak požár vznikl. Celé to přežil jen jejich syn Luke Morris a ten je v komatu na JIP v nemocnici.

     Já musel do opatrovnictví k tetě Liz. Opustila jsem svůj rodný dům. Stejně by mi tam vše moji milovanou rodinu připomínalo. A teď jsem se stala, kromě té divňousky Adamsové, divňouska, které uhořela rodina. Věděla jsem, že musím dělat něco, co mě od toho všeho rozptýlí a proto jsem začala se svými rituály. Ranní skincare rutina, běhání, venčení Beckie a každý den to samé dokola.

     Jedním z mých dalších rituálů, který jsem dělala den co den, bylo psaní deníku. K psaní mě navedla paní Andersonová. Psycholožka, kterou jsem musela, po té tragédii navštěvovat. Ze začátku mi to přišlo jako hloupost. Nevěřila jsem, že psaní si pocitů na kus papíru, by mi mohlo nějak pomoci. Ale čím víc jsem se domu bránila, tím víc mě do toho paní Andersonová tlačila. Nakonec jsem svolila a teď? Teď jí patří mé velké díky. Bez toho deníku bych na vše zapomněla...zapomněla bych na něj.