Nelhal mi..

Setkání

Zazvonil mi budík v 7:00 hodin ráno. Vypla jsem ho hned a sedla si na postel. Promnula jsem si oči a zvedla se. Šla jsem si udělat snídani. Dnes jsem si zvolila lívance. Když jsem je už měla hotové, sedla jsem si s nimi ke stolu a šla jíst. U toho jsem si prohlížela sociální sítě, když v tom mi vyskočila zpráva. Klika jsem na ní a myslela jsem si, že se mi jen zdá.

Jakub: čau, vím, že jsme se dlouho neviděli a tak mě napadlo, co kdybychom se teď někdy znova potkali?

Nevěděla jsem, co na to napsat, už jen to, že mi chybí celkově Jakubův kontakt ve mě vyvolalo pocit, že bych to měla přijmout.

:ahoj. Jo jasně, to by bylo fajn ale..do Pardubic už nepojedu, promiň

Doufám, že mě Jakub pochopí a nebude dělat žádné scény. Možná už na to zapomněl ale já ne. Takže budu brát teď ohledy na sebe.

Jakub: v klidu. Dojedu za tebou.

Ulevilo se mi. Nechtěla bych jet tam zpátky jen proto abych se dostala znova zpátky na dno.
Dohodli jsme se teda, že se potkáme zítra v restauraci o 13:30. Tak budu jen doufat, že tam bude.
Po snídani se vydám do koupelny kde se připravím. Dneska mám setkání s Calinem po dlouhé době, abych se přiznala jsem trošku nervózní.
Budu tam prý dělat nějaký speciální make-up, takže jsem zvědavá jak to všechno dopadne a jak se to i vyvrbí.
Když už mám hotovou přípravu, jdu se obléci do oblečení které jsem si nachystala včera večer před spaním.
Do batohu si vezmu potřebné věci na make-up a můžu vyrazit.

Když dorazím na místo, už hned vidím jak na mě Calin mává. Zaparkuju a hned vystoupím z auta. Jdu směrem k němu. Obejmeme se. "Čau, jak si se měla?" Řekne v objetí Calin. Když se odtáhneme, prohlíží si mě od spodka nahoru. "Ale víš co, fajn jsem se měla, co ty?" Usmála jsem se na něho a nadále jsme stáli venku na ulici. "To jsem rád, já taky. Teď těch věcí je tolik, že ani nevím čím začít" uchechtl se a začal si škrábat zátylek. Nikdy by mě nenapadlo, že my dva bychom se někdy ještě viděli. "Jo a jinak, za chvíli mám pro tebe práci. Takže teď si můžeš dělat, co chceš" řekl s úsměvem a já jsem jen pokývala "a kam si mám dát věci?" Zeptala jsem se, protože nikdo mi nic o tom neřekl. Zadíval se na mě a pleskl si rukou o čelo. "Sorry, když půjdeš dovnitř nebo víš co, pojď semnou" řekl, asi to bylo těžké na vysvětlování ale já jsem nakonec byla ráda, že mi to šel ukázat. Ještě bych si například spletla strany v tomto baráku.
Když ty věci jsem měla už vyskládané na stole. Šla jsem si sednout na balkón, kde jsem byla několik minut v kuse. Slyšela jsem otevírání dveří. Otočila jsem se k nim a stál tam Calin. "Tak šup, první práce čeká. Budeš dělat jen trochu kontury" řekl a uchechtl se. Nevěděla jsem, jestli si dělá jen srandu nebo ne. "Jen kontury?" Zeptala jsem se pro jistotu. Jen pokýval a pak dodal "protože je to kluk" a tímhle odešel.

Vítám vás zpátky u pokračování❤️