CELEBRITY & LAWYER | Jomille

~𝐭𝐞𝐥𝐥 𝐦𝐞 𝐰𝐞 𝐰𝐞𝐫𝐞𝐧'𝐭 𝐣𝐮𝐬𝐭 𝐟𝐫𝐢𝐞𝐧𝐝𝐬~

Pohled Camille ♡

Dnešek byl pro nás, a hlavně pro Johnnyho jeden z klíčových. Včera jsme mu s Benem vysvětlili vše, co by měl respektovat a jak by měl reagovat při výslechu. Nebudu lhát, docela jsem byla nervózní. Johnny ještě totiž nedorazil a Elaine měla až moc dobrou náladu, což se mi moc nelíbilo. Tiše jsem si povzdychla a třela zpocenýma rukama o sebe. Jessica se ke mně naklonila zezadu a očima šlehla k Elaine.

„Podívej na ni, jak se spokojeně tváří," zabrblala mi do ucha. Nepřítomně jsem kývla hlavou, jakože jsem ji slyšela a zvedla hlavu k Johnnyho hlasu, jenž nám přál dobré ráno. Rychle jsem se na něj usmála, a když prošel kolem mě, posadila jsem se.

„Jak se dnes cítíš, Johnny?" zeptal s vřelým úsměvem Ben. Johnny se k němu otočil na židli, klidně mu odpovídal na otázku, u čehož různě gestikuloval rukama. Já jsem ale nic z toho co říkal nevnímala, poněvadž mě z opačného konce síně probíjel pár azurově modrých očí. Nechápala jsem, proč se Amber a její tým chovali tak spokojeně. Jestli měli pocit, že to dnes Johnny pokazí, tak se mýlili, protože já a Ben jsme ho řádně zaškolili.

„A co myslíš ty, Camille?"

Zmateně jsem škubla hlavou ke dvěma mužům po své pravici. Oba na mě koukali a asi čekali, co ze mě vypadne. Kdybych tak ale věděla, na co se Ben ptal!

„Ehm, co prosím?" otázala jsem se nejistě. Ben zavrtěl hlavou a mávl rukou, zato Johnny vypadal docela zaujatě. Usmál se na mě, což jsem teda měla očekávat, jenže na tom jeho úsměvu bylo něco velmi kouzelného a nedokázala jsem popsat co.

„Sluší ti to, Camille," pokýval uznaně hlavou a sepjal ruce v klíně jako obvykle. Johnny uměl skládat komplimenty, ze kterých člověku lezl mráz po zádech. Jeho pohled byl dravý, ale měla jsem pocit, že takhle se díval na každého. Nebo ne? Těžko říct. Nepatrně jsem se zamračila na smítko, které se usadilo na mém tmavě modrém saku a rychlým pohybem ruky jej smetla dolů.

Pak mě něco, nebo spíš někdo - přesněji řečeno Jessica - dloubl koncem propisky do ramene.

„Ano?" otočila jsem k ní hlavu. Kousla se do rtu a koutkem oka se zadívala na Johnnyho, jenž o něčem konzultoval s Benem.

„Všimla sis, jak hezky voní?"

Nechápavě jsem svraštila obočí.

„Kdo jako?"

„Johnny přece," protočila panenky a můj mozek najednou přestal fungovat, když jsem si vybavila tu vůni, co měl na sobě včera. Málem jsem z toho omdlela. Možná, že se tím voněl neustále, ale já jsem to začala vnímat až teď. A to nebylo dobré znamení...

„Hm, a co má být, Jess," zašeptala jsem tak, aby to neslyšel, „vždyť je to chlap, tak musí vonět nějak mužně, ne?"

Zahihňala se a mně z nějakého důvodu začalo vadit, že se bavíme zrovna o tom, jak Johnny voní. Mohly jsme o tom sice spekulovat, ale prostě se mi to nelíbilo. A ještě ke všemu to bylo neprofesionální...

„Můžeme se prosím přestat vybavovat o jeho parfému?" řekla jsem docela ostře a ruka mi vyletěla k ústům. Nechtěla jsem být na Jessicu zlá, tak proč jsem ji uzemnila tak hnusně, jako kdyby byla Amber!?

„Promiň, Camille," zamumlala provinile a začala se věnovat svojí práci. Mezitím jsem v sobě cítila zvláštní druh frustrace a lítosti. Netrpělivě jsem bubnovala nehty o dřevěný stůl a podívala jsem se na telefon.

160 zmeškaných hovorů od Brada

Protočila jsem oči a něco si zabrblala pod nosem. Můj ex mě otravuje od doby, co jsem si Amber "ugrilovala" při výslechu. Dlouho jsem nechápala proč, ale pak mi to došlo. Díky tomu mě totiž začali lidi milovat a stala jsem se docela populární, což bylo na jednu stranu vyhovující a na druhou ne.