Cena za lásku

xlvi

/heyo vsichni!! vitejte u 46. kapitoly willarda!! <3 uzivejte, dokud to jde xx/

Words: 1166

-------------------

William:

Studená podlaha, která jako by mě bodala do těla, je posledních pár hodin mým jediným přítelem. Tedy až na mého otce.

,,Willi, Willi. Nemusíš se tvářit tak vyděšeně. Slíbil jsem přece, že tě hned nezabiju, ne?"

,,Jak uklidňující," vyslovím nahlas, ale díky mému ucpanému nosu a tomu suchu, které mám v krku, to zní spíše jako šepot uplakaného jehněte.

,,Ach jo, s tebou není žádná zábava," povzdychne si můj - má vůbec cenu mu říkat 'otec'?

Moje myšlenkové pochody přeruší hlasitý dupot a rozražení dveří. Bezhlavě se otočím směrem, ze kterého se zvuky ozvou a někde hluboko doufám, že si pro mě Edward přišel.

,,Trevore! Ooh, povídej, ta krev je tvoje nebo-"

,,Zmlkni Trevisi, nemám čas na-"

,,Málem bych zapomněl jak nekreativní maminka a papínek byli. Jakože, Trevis a Trevor, vážně?" zasměje se můj únosce.

Cože?

,,Trevisi, nebudu se opakovat. Nemám na tvoje vtípky čas, takže uhni. Musím si promluvit tady s přítelíčkem pana truchlícího."

,,Fajn, fajn, Willíku, vstávej, pro změnu tvůj papínek přišel."

Můj evidentně-ne-otec mě chytne za ruku a donutí mě se postavit. Málem sebou praštím o zeď, dlouhé sezení mému tělu zřejmě moc dobře neudělalo.

Něčí ruka mi prudce strhne pásku, kterou jsem doteď měl přes oči, a já okamžitě stisknu víčka k sobě, snažící se přizpůsobit světlu z lustru uprostřed místnosti.

O pár sekund později oči otevřu, uvědomující si, že místnost je naplněna tak chabým světlem, že je stejně skoro tma.

Když otevřu oči, chvíli mám pocit, že ketamin je stále v mém krevním oběhu - dva skoro identičtí brunetové, oba vypadající jako můj otec - stojí přede mnou.

,,Co- kdo-." Zmateně mrkám, můj pohled se přemisťuje z jednoho muže na druhého.

,,Zdravíčko, Willi," promluví jeden z nich, na jeho tváři široký úsměv.
,,Já jsem Trevis, dvojče tvýho fotříka a zároveň mýho velkýho brášky, že jo, Treve?"

Trevis se znovu zasměje a přehodí ruku přes rameno mého otce? Trevora? Snad.

Trevor zatne čelist a Trevisovu ruku ze svého ramene setřese. Pak se ke mně rozejde, hrubě mě chytí za bradu a donutí mě se mu podívat do očí.

,,Tak hele, ty parchante. Nemám náladu na to, chodit tady okolo horký kaše, synu," procedí skrz zuby a ke konci se zvláštně zašklebí.

,,Neříkej mi-," mumlám, jeho ruka na mém krku mi ztěžuje dýchání. Přeruší mě. Praští s mým tělem o zeď, jeho rty blízko k mému uchu.

,,Už tě mám fakt plný zuby, stejně jako Blacka. Doporučil bych vám oběma začít spolupracovat, hodně rychle, jinak se taky může stát, že ta vaše kletba spřízněných duší vám bude k ničemu, protože oba chcípnete."

,,Ty- ty víš?" vykoktám ze sebe, hlava se mi motá z nedostatku kyslíku. Trevor se ušklíbne.

,,Nebyl jsem si jistej, ale dík za potvrzení."