V rohu u plotu se tyčilo království kopřiv. Neváhal jsem a zautočil jsem na ně jen s malou přípravou. Kratáky, tílko a jedny slabé rukavice. Jelikož jsem už svedl souboj s menší tlupou u baráku, tak jsem si myslel, že bude vše v pohodě a nebudou se tak bránit. Byla to velká chyba.
Po předešlé porážce, kterou utrpěli minulí měsíc se vyvinuly v masové zabijáky a šli mi rovnou po holeních. Tak tvrdý úder jsem nečekal a zaúpěl jsem. Pokračoval jsem v boji, vzal si srp a kosil je po desítkách ba po stovkách. Ale jejich mrtví spolubojovníci neřekli poslední slovo.
Jakmile jsem na ně šlápl jejich mrtvá těla se zvedla a zasadili další uder do lejtka těsně nad kotník. Kníknul jsem, ale pokračoval jsem v genocidě. Dostal jsem se do situace kde byl srp neúčinný a musel jsem přejít do ručního souboje, ale tenké rukavice byla jen slabá obrana pro tak vyvinuté jedince.
Musel jsem se stáhnout a dojít pro další dva páry. Přes ně jejich tenké a žahavé kopí neměli šanci. Když bylo po všem a všude kolem mě ležela umírající těla žahavých bestii jsem došel pro hrábě a naházel je na kompost...
