Ve skrytu rákosí (část 3.)

Kormorán vztekle zasyčel. Vydrápal se ven z pukliny a podíval se na oblohu. Musel zamrkat, protože oslnivé světlo slunečních paprsků mu svítilo do očí.

Kormorán odmítal věřit, že tohle není jen sen. Jeho kotě... Je pryč. A Kormorán s tím nemůže udělat vůbec nic.

Měl bych se vrátit do tábora, napadlo Kormorána. Seběhl ze skály. Naposled se rozhlédl kolem a s povzdechem zamířil do tábora.
Věděl že by měl něco ulovit, ale nebyl schopný najít ani myš.
Doufal že někdo další bude mít větší štěstí.

Kormorán tiše došel až k táboru. Uvědomil si, že vůbec netuší co řekne jeho družce.
Je na všechna naše koťata tak pyšná. Jak jí jenom můžu říct, že jedno z nich je mrtvé?
Kormorán vešel do tábora a zmocnil se ho strach. Stačil mu jeden pohled na kočky aby uhádl, že něco není v pořádku.
Došel proto až k jeho družce.

,,Rákosničko?" Zamumlal tiše.
Strakatá hnědá kočka se na něj otočila. Z jejího pohledu Kormorána zamrazilo. Kdyby potřeboval Rákoničku popsat, dokázal by říct jen čiré zoufalství.
Ještě víc se však Kormorán vyděsil, když si uvědomil co leží na zemi pod ní. V malém nehybném tělíčku poznal... Naše další kotě. Kormorán zalapal po dechu.

,,A Čapík je celý den pryč," řekla Rákosnička. ,,Nikdo ho nemůže najít."
Kormorán přemýšlel jak má jeho družce říct, co se stalo s jejich nejstarším kotětem.

,,Čapík... Je pryč. Odnesl ho nějaký pták," řekl Kormorán.
Věděl že většina klanu už zapomněla na jeho záhadné setkání a věděl že jméno ptáka bylo to poslední co je zajímalo.

Té noci Kormorán nedokázal spát. Co když se něco stane jejich poslednímu kotěti?
Jak ten kocour poznal že tohle je opravdu mé kotě?
A jak mohl vědět, že ho odnese potápka?
Kormorán stočil zrak ke své družce. Věděl že je jen jedna cesta jak ochránit jejich poslední kotě.
Dokud ten kocour nebude mrtvý, nikdo tady nebude v bezpečí.

-----

Kormorán se tiše plížil rákosím podél potápčího hnízda. Už několikátý den za sebou sem chodil v naději, že natrefí na onoho kocoura.
Kormorán zamrkal. Měl pocit že zahlédl něčí pohyb. Opatrně vykoukl z rákosí a vytřeštil oči.
To je on!

Kormorán se přikrčil a co nejtišeji se centimetr po centimetru plazil rákosím.
Když už byl dostatečně blízko od kocoura, napjal svaly a skočil na něj.
Srazil kocoura do vody, ale ten se překulil na zem. Kormorán bolestně vyjekl když ucítil pod kůží kocourovy drápy.

Kormorán vztekle zasyčel a zaútočil na kocoura znovu. Tentokrát se mu podařilo srazit ho na zem.
Kocour se však ušklíbl.
,,Nebuď si tak jistý, že máš převahu," zasyčel tiše. Kormorán se zarazil a v zápětí vykřikl, když na něj něco zezadu skočilo.

Ano, tohle je moje část!
Další, navazující část naleznete na profilu LincekD3
A pokud si náhodou chcete přečíst předchozí části, tak ty naleznete na účtech Droppaw  a Aksullal