CELEBRITY & LAWYER | Jomille

~𝐈'𝐥𝐥 𝐧𝐞𝐯𝐞𝐫 𝐥𝐞𝐭 𝐲𝐨𝐮 𝐠𝐨 𝐚𝐠𝐚𝐢𝐧, 𝐥𝐢𝐤𝐞 𝐈 𝐝𝐢𝐝~

Pohled Johnnyho ♡

Jakmile jsme se s Camille vrátili do síně a posadili se na místa, Ben se mě zeptal jestli je vše v pořádku. Odkýval jsem hlavou, že ano, a pak se můj pohled stočil na počítačovou obrazovku přede mnou. Camille ke mně byla otočená zády, protože se vybavovala se Samem, který seděl vedle Jessicy.

Byl pěkně špatný nápad ji líbat, ale nemohl jsem si pomoct. Moje srdce se radovalo z uvědomění, že Camille mé city opětuje, ale není si jistá tím, co chce. Zato mně to bylo jasné hned po našem polibku ve výtahu. Chtěl jsem, aby byla součástí mého každodenního života, ale o tom jsem si mohl nechat jenom zdát. Nikdy by se mnou do vztahu nešla, protože jsem na ni byl starý a rozhodně jsem si nepřipadal jako její typ. Jenže kousíček mého já stále doufal...

Otočil jsem se s malým úsměvem k Samovi a ostatním. Camille se na mě koutkem oka podívala,  ale pak vstala a šla si stoupnout vedle Jessicy, která jí potřebovala něco ukázat na počítači. Chvilku jsem pozoroval její zamyšlenou tvář, když se upřeně dívala na obrazovku a přejížděla po ní prstem. Byla tak profesionální, tak uspořádaná. Líbilo se mi, jakou vášeň měla pro svou práci.

„Tohle přesuň sem," mumlala a Jessica jen souhlasně mručela. „Perfektní," usmála se Camille zářivě, plácla si s ní a obrátila se na jiného kolegu, kterému něco vysvětlovala, u čehož gestikulovala rukama. Pozorovat ji při práci bylo zvláštně fascinující a ještě krásnější bylo to, že do ní vkládala celé své srdce.

„To si děláš srandu, co to jako je." Pozdvihnul jsem obočí a otočil se na židli zpátky k Benovi, jenž na něco tiše nadával. Lehce jsem do něho drcnul a nadhodil tázavý výraz. Ukazoval mi různé papíry, co mu předložila právnička Amber. Mezitím se vrátila Camille a zvědavě koukala přese mě na materiály, co měl Ben v ruce.

„Bene, ukaž," řekla se zamračením a natáhla se přes stůl. Trochu jsem uhnul, ale pod nosem mě zalechtal pramen jejích vlasů. Usmál jsem se a nenápadně k nim přičichl. Voněly jako...jako bílé růže. Nikdy jsem nic podobného na ženě necítil. Camille měla zajímavý vkus a líbilo se mi to. Její úsměv automaticky rozzářil celou místnost, byla jako můj posel z nebe. Tvář měla jako anděl, a když si na sebe vzala bílé oblečení, tak to vypadalo naprosto božsky. Už zase jsem nad ní moc přemýšlel...

„Jako dělá si Rottenborn legraci nebo to myslí vážně?" uchechtla se s protočením panenek.

„To Elaine," opravil ji Ben.

„No ovšem, Elaine," zamumlala Camille, „jako by jí nestačilo to, že mě napodobuje a teď nám předloží tohle? Stejně je na mě pořád naštvaná za to, že ani nestačila doříct větu a už jsem ji zastavila s tím, že je to námitka."

„To je možné, Camille," usmál se Ben, „byla jsi skvělá mimochodem. Vím, že jsem to říkal mnohokrát, ale tvůj výstup byl ohromující. Zasloužila bys povýšení, nemám pravdu, Johnny?"

Škubl jsem k němu hlavou, protože jsem si doteď hrál s prstýnky a odposlouchával je.

„Jistěže," přitakal jsem, „ale ty bys ho měl mít také. Vlastně vy všichni odvádíte skvělý kus práce. Jsem za to velmi vděčný."

„Ty bys zase pro změnu zasloužil svůj mega půllitr červeného vína," dodal s humorem Ben. S Camille jsme se zasmáli a já jí udělal větší prostor na to, aby si sedla zpátky na místo. Chvilku na to vešla do síně soudkyně a všichni ztichli. Cítil jsem, jak si vedle mě Camille ještě rychle upravuje vlasy a Ben vytáhl z malého šuplíku sáček želatinových medvídků, které rozsypal do malých mističek.