the Lovers - životní změna

migréna a kocovina

Hned na začátek chci poděkovat za veškerou podporu směrem k Kaage a budu se snažit pokračovat v co nejlepším směru a duchu.

Po třech hodinách spánku tří lidí na jedné posteli nás vzbudil budík s typickým iPhone zvukem. Když to slyšíte zvonit poprvé řekněte si 'ah, sladký zvuk iPhonu' ale po tom co vám to zvoní u hlavy každý den je to už celkem otravné.

Všichni jsme se nějakým způsobem vyhrabali z postele a pomalu se přáli o koupelnu aby z nás alkohol nebyl cítit. První jsem šel já, poté Alex a na konec Nick. Upřímně, takhle důkladně jsem se koupal jen jednou v životě a to na gala večeři s mou přítelkyní. Jo trošku zoufalé ale to nevadí, myslím že kluci na tom nebylo o moc lépe.

Jelikož jsem byl umyt jako první tak jsem přichystal klukům ke snídani palačinky.

Ačkoliv to může znít strašně pěkně, chutně a laskavě, pravdou je že kvůli ospalosti se to vůbec nepovedlo. Místo cukru jsem dal sůl a místo oleje na pánev ocet. No, snědli jsme to protože nebyl čas dělat něco jiného ale musím říct že horší palačinky jsem v životě neměl, a oni nejspíš také ne.

Po tom co jsme byli najezeni, měli jsme připravené věci a byli vykoupaný jsme šli rychlím krokem do třídy. Ranní příprava nám trvala déle než obvykle a proto jsme přišli do třídy těsně před učitelem.

Hodinu jsme jak jinak než téměř celou prospali. Cestou ven na přestávku jsme potkali George, ale šel bez Dreama což bylo zvláštní.

"Čauky gogy. Tak co jak ti je? A co je vůbec s Dreamem?" Optá se ho Alex

"Nazdar kluci. Mě je blbě ale dá se to no a Dream je na pokoji zvrací " odpoví unaveně George

"Nojo, kocovina. Asi za ním půjdu a trošku ho podpořím " řekne Nick docela záludně

"Máš teď volnou hodinu?" Zareaguji

"Ano, a jsem za ní docela rád " odpoví a už jde pryč

"Závidím, dej na něj pozor " řekne George a už se všichni též odebíráme jiným směrem než Nick

Povídali jsme si o různých věcech, především o včerejší noci a o tom jak jsme mohli všichni být tak pitomý a myslet si že je dneska sobota. Furt mám ale pocit že Nick Dreama spíš ještě víc zabije než aby na něj dal pozor.

Další hodinu mě čekala výtvarka mezitím co Alex šel na Španělštinu a George na Dějepis. Byl jsem za tu výtvarku fakt rád protože si nedokážu se teďka soustředit na Dějepis nebo Jazyk.

Celý den pak v polospánku uplynul rychleji než jsem čekal. Přes den se mi i udělalo trochu líp což je jedině dobře. S klukama jsme se rozhodli že půjdeme hned po škole nakoupit a sejdeme se na pokoji George a Dreama abychom ho trochu rozveselili. Znáte to, jenom Netflix a nějaký dobrý jídlo a pití. Pitím myslím třeba kolu nebo v mojem případě monstra ale myslím že už z nás nikdo nebude chtít vidět alkohol.

"A co Nikky a Will? Viděli jste je někdo?" Rozsekne ticho Dream a nám všem dojde že jsme ani jednoho z nich celý den neviděli.

"To nám nedošlo, nebyli celý den vidět. Zajímalo by mě co se stalo" řeknu, protože jsem neměl jedinou volnou hodinu narozdíl od ostatních

"Já je též neviděl" přikývne George

"Doufám že jsou v pohodě" přikývne Nick

"Držte huby, mě je jedno jak na tom jsou já bych rád slyšel ten filmu. Kdyby jste na to koukali tak víte že teď je to napínavý" sekne zaujatě Alex s pytlíkem chipsů v ruce a plechovkou Budweisera vedle sebe.

Měl pravdu, bylo to napínavé. Jsem si toho moc dobře vědom pač jsem ten film viděl už třikrát. Ale bavil mě jen poprvé a po druhé, pak už to bylo moc okoukaný.

Po dokoukání tohoto filmu jsme vybrali nějakou romantiku a u toho všichni usli. Já jsem měl hlavu na Nickovo rameni a Alex mu ležel v klíně s tím že Nick měl hlavu opřenou o mojí hlavu. Dream a George leželi nějak divně u sebe a úplně zamotání. Bylo to pěkné a tiché s romantickou hudbou do pozadí. Dokud nás nevzbudila obrovská rána...

Mám 3 body které bych rád zmínil
1. Děkuji za veškerou podporu směrem k Kaage a jsem rád že chcete abych alespoň nějak pokračoval
2. Omlouvám se že kapitola vyšla až dnes ale chtěl jsem si alespoň rychle pročíst ty předchozí aby příběh alespoň nějak navazoval
3. Budu rád za jakoukoliv zpětnou vazbu jelikož tohle je moje první kapitola v tomto příběhu

A teď už jenom klasické užívejte a dobrou noc </33