Magie Prvních

Nebyl tam

OK, Christian by mohl vypadat trochu jinak, ale... Christiff z Ledové království

 Christian něco ucítil na břiše. Bylo to chladné a tvrdé. Podíval se dolů na chlapcovu ruku, ve které držel pistoli.

„Pohni se a zabiju tě, šmejde." zasyčel mu do ucha. Christian protočil oči. Tohle už bylo trochu trapné. Intriky a kouzla. Podvody a lži. Všechno mu už lezlo krkem.

„Já ti to říkal." Připomněl mu to Viktor a stoupl si víc před ostatní.

„Jak jsem to sakra mohl vědět?"vykřikl Christian, ale to dítě zatlačilo na pistoli.

„Říkal jsem si, že přijdete. Bohužel pozdě. Nebyli pro mě soupeři. A to mi je kolik? Ani nevím." Usmál se na všechny. „Viktore, to jsi je oblbnul, nebo ti věří?" Teodor už vůbec nechápal. Kdo to je?

„Věří. Ale věřili i tobě." malý chlapec přikývl.

„Já vím, úžasné ne? Bylo to snadné. Pohrát si se jmény. Pamatuji si tě ale jako černovláska, co se stalo?" rozhodil rukama. Kluk Christiana pustil, ale Christian zůstal stát. Nemohl se pohnout. Kluk se změnil na třicetiletého muže. Teo si stoupl trochu za Lily, Štefan si toho všiml, chytil ho za ruku a snažil se i s ním zmizet. Chtěl ho přenést k Viktorovi domů, ale kouzlo selhalo.

„Ani se o to nesnaž." Okřikl ho.

„Jen jeho. Já se vrátím." Slíbil Štefan, ale muž se zamračil.

„Váš problém. Jste hloupí, že jste sebou brali dítě." Teo zatnul pěsti. Co ho vytočilo, bylo označení, že je dítě.

„Já nejsem dítě!" zakřičel na něj a poslal na něj ohnivou kouli. Muž máchl rukou, kouli odrazil na Teodora, kterého trefila přímo do hrudníku. Podlomila se pod ním kolena a spadl na zem. Liliana se k němu okamžitě rozběhla, ale dřív u něj byl Štefan.

„Teo, prosím. Neboj se. Tohle přežiješ, neboj." Hladila ho po tváři, když brečela. Štefan ji držel za rameno, ale neuklidňovalo ji to. Její bratr se trochu pohnul a zavrčel bolestí.

„Tohle už neudělám." Slíbil ještě se zavřenýma očima.

„Ale no tak. Brečet se bude jindy." Přerušil je ten muž.

„Co sakra chceš, Adriáne? Chceš naši smrt? Klidně, nemám z tebe strach." Štefan vstal a už byl u něj dost na to, aby ho bez problémů zastřelil a ještě možná zranil Lily, která klečela kousek za ním.

„Vaši smrt? Jdi ty vtipálku. K čemu bys mi byl mrtvý? Chci vás živé. Nejlépe všechny. Takže mi ještě najdete ty ostatní." Zákeřně se zakřenil až mu přeběhl mráz po zádech.

„To nikdy." Odpověděl vztekle Štefan. Adrian jen pokrčil rameny.

„Jak chceš." Přiložil hlaveň Christianovi k hlavě. „To neuděláš." Řekl rozhodně. Jenže Adrian odjistil zbraň. „Tak možná jo." Christian nervózně polkl. Jenže Adriánovi vyletěla zbraň z ruky a chytil ji Samuel.

„Nedělej blbosti, Adriáne." Poradil mu Samuel mile. Adrian se však nedal zastavit. Z jednoho prstu mu vyskočila jedna jiskřička a zapálila špičku prstu jako sirku. Plamen byl černý a odrážely se v něm různé scény. Převážně krvavé.

„Přestaň!" zakřičel Viktor. Adrian zhasl oheň a čekal. Štefan pomalu sjel rukou do kapsy pro zbraň. Jak nerychleji mohl, sekl s tasenou čepelí proti Adriánovi. Mělce ho řízl do ruky.

„Mám teď já?" lehce máchl rukou a Štefan odletěl. Letěl hodně dlouho, alespoň jemu to tak připadalo. Narazil do Liliany, což ho zastavilo.

„Au." Vyjekla překvapeně. Štefan se nechtěl pohnout, jako kdyby byl v bezvědomí. Trochu s ním zatřásla a on zamrkal. Neskutečně si oddechla.

„Skončíme to, co tomu říkáš?" uslyšeli mluvit Samuela, který na Adriána mířil zbraní. Ten se jen smál. Všichni začali nesnášet ten jeho úsměv.

Než se každý nadál, ozval se výstřel, ale Adrian ho neschytal. Křik se ozval, byl mnohem lidštější a bolestivější než aby ho vydal První. Christian se držel za rameno, které mu prudce krvácelo. Kouzlo skončilo a on padl k zemi. Štefan využil nepozornosti všech, chytil Lily i Teodora za ramena a přemístil je.

„Už je to dobrý, jdu pro Christiana." Lily přikývla. Odcházela s Teodorem pryč do domu.

„Lily, zahni doprava. Je tam můj pokoj." Zašeptal Teodor a zatahal ji za rukáv. Pohyboval se trochu trhaně, jako kdyby ho každý krok bolel.

Chvíli si jen tak povídali, dokud Štefan neotevřel dveře. Měl zkroušený výraz. Horší bylo, že s ním Christian nebyl.

„Co se stalo? Kde je Christian?" Štefan pokrčil rameny.

„Nebyl tam. Nikdo tam nebyl." Lily zvedla obočí. „Musíme domů. Prosím, je mi blbě." Hned přikývla, Teo s ní, vzal si batoh a vyrazili společně pryč. Štefan je všechny přemístil, což muselo být strašně těžké, ale nějak to zvládl. Dostal je až těsně k bariéře města.

„Teo, jdi napřed." Poprosil ho a on přikývl. Štefan byl trochu bledý, nejspíš z toho kouzla nebo z toho, že mu bylo špatně. „Lily," oslovil ji. „ptal jsem se tě, jestli mě máš ráda. Já tě miluju, ale jestli mě ráda nemáš, tak mi to řekni. Prosím, musím to vědět." Pevně ji chytil za zápěstí. Podívala se na jeho ruce a zkřivila obličej.

„Řekla jsem to, protože jsem si myslela, že tě ovládá Viktor. Miluju tě, Štefane!" objala ho. Dal jí pusu na čelo a vydal se do města.

Další kapitola, konečně!!!!!!

Chci poděkovat ta 200 hlasů. Vážně si zkuzte o něco říct, prosím, ale když fakt nechcete...