CELEBRITY & LAWYER | Jomille

~𝐈 𝐰𝐚𝐧𝐧𝐚 𝐛𝐞 𝐲𝐨𝐮𝐫𝐬~

Pohled Johnnyho ♡

Camille byla naprosto ohromující. Anděl bez křídel. Usmíval jsem se jako hlupák a nespouštěl z ní oči i při závěrečné řeči. Seděl jsem na židli, lehce se otáčel do stran, loket opřený na desce stolu a ukazováčkem jsem si třel horní ret.

„...navždy změnila jeho život," olízla si rty, nahlédla do papíru a pokračovala.

„Dámy a pánové, jak už jistě víte, mé jméno je Camille Vasquez," uchechtla se tiše, „jsem právnička pana Deppa a zastupuji ho s mými kolegy ze společnosti Brown Rudnick..."

Byl jsem neskutečně hrdý. Její vyjadřovací schopnosti, způsob, jakým mluvila k porotě, všechno to bylo tak procítěné a zároveň atraktivní. Až ke konci mi přišlo, že se jí láme hlas. Bolelo mě z toho srdce. Nemohla se rozplakat, statečně držela své emoce na uzdě.

Když Camille skončila, svižně se odebrala k nám. Odsunul jsem jí židli a usmál se. Měla slzy v očích. Natáhla se přese mě, aby přijala Benovu nataženou ruku a pak se obrátila ke mně. Přitáhl jsem ji blíž k sobě, což způsobilo, že jsme se hlavami krátce opřeli o sebe.

„Je ti dobře?" zašeptal jsem. Zakývala hlavou a odtáhla se. Ještě jsem ji poté párkrát kontroloval pohledem. Jen pro jistotu...
Napila se vody a vzala si svůj odložený bonbónek, u čehož se jí rozzářila tvář. Byla roztomilá. Měl jsem chuť se k ní naklonit, vzít její něžnou tvář do dlaní a zulíbat jí rty, které měly barvu jako okvětní lístky růže.

Otočila ke mně hlavu a usmála se.

„Co tak koukáš?"

„Nic, jenom jsem ohromen tvou krásou," konstatoval jsem a nepozorovaně položil svou ruku na její stehno. Camille ztuhla a prudce se nadechla.

„Johnny, přestaň, někdo to může vidět."

„Nelíbí se mi, když se na tebe dívají ostatní stejným způsobem jako já. Měli by vědět, že..." posunul jsem svou dlaň o něco výš, „že tvoje srdce už majitele má."

Díval jsem se na ni intenzivním pohledem. Přehnala to. Vypadala až moc krásně a mě to doslova šílelo. Chtěl jsem ji líbat kousek po kousku. Jenže ona mi mé lákavé představy vyhnala rychle z hlavy tím, že mě jemně pleskla po hřbetu ruky. Okamžitě jsem se stáhl a podrbal se pod nosem. Dobře, tak s tím jsem měl počítat.

„Přijedu k tobě hned až tu skončíme," zamumlala tak, abych to slyšel jen já. Pro sebe jsem se usmál. Nemohl jsem se dočkat až budeme sami...

****

Nervózně jsem přešlapoval ve své ložnici a vyhlížel z okna bílý Mercedes. Dobře, byl jsem doma sice teprve pět minut, ale i tak jsem byl velmi nedočkavý. Chtěl jsem Camille držet. Potřeboval jsem ji.
Díval jsem se ven skrz čiré sklo na podlouhlou cestu k mému domu.

Pak mi cinkla zpráva na telefonu. Skoro mi vypadl z ruky, když jsem si všiml, že mi píše Camille. Přes rty se mi rozlil obrovský úsměv. Byla to krátká textovka, ale zanechávala v mé hrudi hřejivý pocit.

Jsem na cestě. Camille. <3

Ani jsem nestačil zaregistrovat, kdy jsem v ní našel takové zalíbení. Všechno se to stalo tak náhle, že to má mysl vůbec nepobírala, ale v jednom jsem měl jasno. Neplánoval jsem se Camille vzdát. Nikdy.

Najednou se odněkud z dáli vynořila bílá šmouha. Srdeční tep mi poskočil nahoru. Připadal jsem si jako nějaký teenager, co čekal na svou přítelkyni. Rychle jsem se dostavil do přízemí a otevřel jí dveře.